ZSU-23-4
| ZSU-23-4 | |
|---|---|
 ZSU-23-4 v muzeu ruské vojenské historie | |
| Typ vozidla | samohybný protiletadlový systém |
| Země původu |  SSSR |
| Historie | |
| Výrobce | Strojírenský závod Mytišči |
| Návrh | 1957-1962 |
| Období výroby | 1964-1982 |
| Vyrobeno kusů | okolo 6500 ks |
| Ve službě | 60. léta-dosud |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 (velitel, řidič, střelec, operátor radaru) |
| Délka | 6,54 m [1] |
| Šířka | 2,95 m [1] |
| Výška | 2,25 m [1] |
| Hmotnost | 20,5 t [1] |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | svařovaná ocel, 9,4 mm trup, 8,9 mm věž [1] |
| Hlavní zbraň | čtyři kanóny AZP-23 ráže 23 mm, 2000ks munice [1] |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | V6R, řadový vznětový šestiválec |
| Výkon | 209 kW (280 hp) |
| Odpružení | samostatné torzní tyče s hydraulickými tlumiči na prvním, pátém levém a šestém pravém kole |
| Max. rychlost | 50 km/h na silnici [1], 30 km/h v terénu |
| Poměr výkon/hmotnost | 14,7 hp/t |
| Dojezd | 450 km na silnici [1], 300 km v terénu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
ZSU-23-4 "Šilka" je lehce pancéřovaný, samohybný protiletadlový systém vybavený radarem. Zkratka "ZSU" (Zenitnaja samochodnaja ustanovka, rusky: Зенитная Самоходная Установка) znamená protiletadlová samohybná sestava. Číslice 23-4 pak označují ráži a počet kanónů. Stroj je pojmenován po ruské řece Šilce.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Předchozí sovětský protiletadlový dvojkanón, ZSU-57-2 byl vyzbrojen dvěma kanóny ráže 57 mm, které se zaměřovaly na cíl pomocí optického zaměřovače. I přes dobré parametry kanónů byl stroj v boji problematický. Příčinou byla absence radaru, malé množství munice a nemožnost střelby za pohybu.
Vývoj ZSU-23-4 začal v roce 1957 a první kusy se dostaly do služby v roce 1965. Postupně pak došlo k nahrazení všech stávajících ZSU-57-2 v sovětské výzbroji. Primárním úkolem ZSU-23-4 je protiletadlová obrana vojenských objektů, pěchoty a ostatní vojenské techniky během přesunu. Úspěšně je však (díky možnosti nulového až záporného náměru) používán i při přímé podpoře pěchoty, boji v městských oblastech a podobně.
ZSU-23-4 se postupně dostaly do výzbroje mnoha států Varšavské smlouvy a dalších států sympatizujících se SSSR. Z celkového počtu 6500 vyrobených kusů bylo do 23 státu exportováno přibližně 2500 kusů.
Bojové nasazení
[editovat | editovat zdroj]- 1968–1970: Opotřebovávací válka
- 1973: Jomkipurská válka
- 1959–1975: Válka ve Vietnamu
- 1975–1990: Libanonská občanská válka
- 1975–1991: Angolská občanská válka
- 1975–1991: Západosaharsko-marocký konflikt
- 1977: Libyjsko-egyptská válka
- 1977–1978: Etiopsko-somálská válka
- 1979–1988: Sovětská válka v Afghánistánu
- 1980–1988: Íránsko-irácká válka
- 1982: První libanonská válka
- 1990–1991: Válka v Zálivu
- 1990–1994: První válka o Náhorní Karabach
- 1992–1993: Gruzínsko-abchazský konflikt
- 1994–1996: První čečenská válka
- 1999: Druhá čečenská válka
- 2003: Válka v Iráku
- 2008: Válka v Jižní Osetii
- 2011: Občanská válka v Libyi
- 2011: Občanská válka v Sýrii
- 2014–dosud: Válka na východní Ukrajině[2]
- 2022: Ruská invaze na Ukrajinu
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h ZSU-23 MM Antiaircraft gun [online]. FAS Military Analysis Network [cit. 2013-09-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Latest from the OSCE Special Monitoring Mission to Ukraine (SMM), based on information received as of 19:30, 15 February 2018. www.osce.org [online]. 2018-02-16 [cit. 2022-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ZALOGA, Steven J. ZSU-23-4 Shilka & Soviet soviet air defense gun vehicles. [s.l.]: Concord Publications, 1993. Dostupné online. ISBN 962-361-039-4. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ZSU-23-4 na Wikimedia Commons - GulfLINK: sovětská protiletecká obrana Archivováno 10. 10. 2017 na Wayback Machine.
- VálCast: ZSU-23-4 "ŠILKA", 4HLAVŇOVÁ SALVA OLOVA na YouTube (česky)
