ZSU-57-2 | |
---|---|
Typ vozidla | samohybný protiletadlový systém |
Země původu | Sovětský svaz |
Historie | |
Výrobce | Závod č. 174 Omsk |
Návrh | 1947–1954[1] |
Období výroby | 1948–1955 (prototypy) 1957–1960 (sériová výroba)[1][2] |
Vyrobeno kusů | přes 2 023 (SSSR)[3][4] |
Ve službě | 1955–70. léta (SSSR) 1957–dosud (ostatní) |
Základní charakteristika | |
Posádka | 6 (velitel, řidič, střelec, zaměřovač a dva nabíječi) |
Délka | 8,46 m s kanony vpřed (6,22 m korba) |
Šířka | 3,27 m |
Výška | 2,76 m |
Hmotnost | 28 t |
Pancéřování a výzbroj | |
Pancéřování | 8–15 mm |
Hlavní zbraň | 2 x 57 mm protiletadlový autokanon L/76,6 S-60A (300 střel) |
Pohon a pohyb | |
Motor | V-54, 12válcový, 4dobý, vidlicový, vodou chlazený diesel, 38,88 l |
Výkon | 520 hp (388 kW) při 2 000 ot/min |
Odpružení | torzní tyče |
Max. rychlost | 50 km/h |
Poměr výkon/hmotnost | 18,5 hp/tunu (13,81 kW/tunu) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
ZSU-57-2 je sovětský samohybný protiletadlový systém. Zkratka "ZSU" (Zenitnaja samochodnaja ustanovka, rusky Зенитная Самоходная Установка) znamená protiletadlová samohybná sestava. Číslice 57-2 pak označují ráži a počet kanónů. Byl nasazen ve válce ve Vietnamu, Jugoslávii i blízkém východě. Dnes je tento systém zastaralý, jeho kanony nejsou řízeny radiolokátorem, nýbrž opticky a tak je v noci či špatném počasí téměř nemožné zasáhnout cíl. Šlo o první masově vyráběný sovětský samohybný protiletadlový systém.