Zadovka je označení pro hlavňové střelné zbraně nabíjené zezadu. Do skupiny zadovek patří ruční palné zbraně, ale i zbraně velkých ráží jako jsou děla a podobně. Kromě palných zbraní vyhovují definici zadovek také zbraně, kde je energie výstřelu čerpána ze stlačeného vzduchu nebo jiného plynu. V současnosti patří téměř všechny moderní hlavňové zbraně mezi zadovky.
Zezadu nabíjená střelná hlavňová zbraň je založena na možnosti otevřít a zase pevně zavřít hlaveň na straně opačné než je ústí hlavně. K tomu je používáno zařízení zvané závěr.
Podobně jako více vynálezů je historie objevení samotného principu poměrně stará. K úplnému nasazení a rozšíření může ještě vést další dlouhá cesta. Neověřené prameny uvádí, že první zbraně nabíjené zezadu byly sestrojeny už ve 14. století. Na připojeném obrázku je lodní dělo z počátku 15. století. K velkému rozvoji použití a téměř úplnému nahrazení předovek došlo až v souvislosti s dalšími objevy mezi které patří zejména:
Nasazení zadovek s některými, nebo všemi výše uvedenými objevy vedlo k výraznému zvýšení palebné síly a převaze armád které tyto zbraně použily.[1] Od 19. století došlo prakticky, s výjimkou speciálního použití například u minometů, k úplnému nahrazení předovek zadovkami. Další vývoj vedl ke konstrukci opakovacích a samonabíjecích zbraní.