Zběhovec lesní

Jak číst taxoboxZběhovec lesní
alternativní popis obrázku chybí
Zběhovec lesní (Ajuga genevensis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
Rodzběhovec (Ajuga)
Binomické jméno
Ajuga genevensis
L., 1753
Synonyma
  • zběhovec ženevský
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kolonie zběhovce lesního
Květ růžové variety

Zběhovec lesní (Ajuga genevensis) je vytrvalá, nevysoká bylina kvetoucí koncem jara modrými pyskatými květy. V české přírodě je původním druhem a vyskytuje se v ní poměrně hojně, v kypré půdě se rychle rozšiřuje rozrůstáním podzemního oddenku. Je jedním z asi 40 až 50 druhů celosvětově rozšířeného rodu zběhovec.

Bývá někdy jako okrasná rostlina sázen pro své trvanlivé květy v zahradních skalkách, nebo se užívá k pokryvu půdy na sušších místech zahrad a parků.[1][2][3]

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Mimo ČR roste nejhojněji ve střední a východní části Evropy, vyskytuje se však disjunktně. Jeho areál sahá od Francie na západě až po evropské Rusko na východě, rozšířen je také po Zakavkazsku. V České republice se vyskytuje na větší části území, roste hlavně v nižších a středních polohách, do horských poloh vystupuje jen vzácně.[2][4]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Světlomilná rostlina vyrůstající na loukách, úhorech, pasekách, travnatých mezích, v křovinami porostlých stráních i lemech listnatých a světlých jehličnatých lesů. Je hemikryptofyt bez přílišných nároků na kvalitu i výživnost půdy, obvykle dává přednost sušším stanovištím s propustnou půdou, neroste na místech příliš kyselých a mokrých.

Zběhovec lesní se vyvíjí poměrně rychle, kvete již od dubna do července, někdy kvete podruhé (remontuje) v období teplého podzimu. Jeho stupeň ploidie (x) = 4, počet chromozomů (2n) = 32.[1][2][5]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá bylina s rozvětveným oddenkem bez nadzemních plazivých výběžků a má řídkou přízemní listovou růžici. Lodyha bývá přímá nebo vystoupavá, vysoká od 10 do 30 cm a jedna rostlina jich může mít jednu až osm. Je čtyřhranná, ve spodní části má hrany nafialovělé a je chlupatá na všech čtyřech stranách, nejvíce v oblasti uzlin. Lodyžní listy jsou přisedlé, vstřícné, obvejčité až eliptické a tmavě zelené. Bývají dlouhé průměrně 5,5 a široké 1,5 cm, jsou ve své spodní polovině po obvodě celokrajné, v horní polovině oddáleně zubaté a postupně přecházejí v listeny. Listová růžice, která přezimuje a v době kvetení již zasychá, má listy krátce řapíkaté, obvejčité až eliptické, průměrně 8 cm dlouhé a 3 cm široké, po obvodě oddáleně zubaté a na svrchní straně chlupaté.

Květy jsou modré, pyskaté a vytvářejí vrcholové klasnaté květenství sestavené z lichopřeslenů, květenství je ve spodní části řídké a v horní nahloučené. Květy s krátkými stopkami vyrůstají z paždí listenů celkem v šesti až dvanácti sblížených lichopřeslenech složených ze čtyř až dvanácti květů. Listeny jsou po obvodě chlupaté, na lícní straně jsou obvykle lysé, na rubové chlupaté jen na žilkách a směrem nahoru zmenšují. Spodní listeny jsou delší než květy, horní jsou stejně dlouhé jako květy nebo i kratší a bývají trojlaločné až trojklané a často nafialovělé. Květ má zvonkovitý, zelený kalich nezřetelně dvoupyský, asi 6 mm dlouhý, s pěti úzkými kališními cípy obvykle stejně dlouhými jako kališní trubka. Koruna je nejčastěji modrá a jen vzácně růžová nebo bílá, neopadavá, bývá dlouhá asi 15 mm, horní pysk je zakrnělý ve dva zoubky, kdežto spodní je velmi velký a rozeklán do třech laloků, střední lalok je největší. Tyčinky s nestejně dlouhými nitkami jsou čtyři, vnější jsou o málo delší, všechny vyčnívají z korunní trubky. Gyneceum je čtyřkomůrkové, vzniká srůstem dvou plodolistů rozdělených nepravou přepážkou. Podsemeníkový val vylučuje hojně nektaru, na který přilétá opylující hmyz; zběhovec lesní je cizosprašnou rostlinou.

Plodem je čtyřdílný poltivý plod rozpadající se na obvejčité tvrdky asi 2,5 mm velké, které mají dužnatý přívěsek, tzv. masíčko.[1][2][6][7]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Na větší vzdálenost se zběhovec lesní rozšiřuje generativně semeny (tvrdkami) roznášenými větrem a na kratší vzdálenost bývají jeho semena šířena hmyzem, nejčastěji mravenci, která je pro masíčko odnášejí do mravenišť. Do blízkého okolí se bylina šíří vegetativně rozrůstáním oddenků s pupeny, z kterých vyrůstají další kořeny i lodyhy s květy. Nové rostliny proto rostou blízko vedle sebe a vytvářejí husté kolonie.[2][6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Ajuga genevensis, s. 558. 
  2. ↑ a b c d e RAK, Lubomír. BOTANY.cz: Zběhovec trojklaný [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 07.07.2007 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ STEVENS, Peter Francis. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 14: Lamiaceae, Ajuga [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 04.07.2017 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ US National Plant Germplasm System: Ajuga genevensis [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA, rev. 07.03.2018 [cit. 2019-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-17. (anglicky) 
  5. ↑ CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Ajuga genevensis [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2018 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Finland Nature and Species: Ajuga genevensis [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Rostliny: Zběhovec lesní [online]. Jiří Bohdal, Naturfoto.cz, České Budějovice, rev. 04.05.2008 [cit. 2019-10-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]