Zdeňka Veřmiřovská
| Zdeňka Veřmiřovská | |
|---|---|
| Narození | 27. června 1913 Kopřivnice |
| Úmrtí | 13. května 1997 (ve věku 83 let) Praha |
| Povolání | sportovní gymnastka, učitelka a trenérka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Sportovní gymnastika na LOH
| ||
| zlato | LOH 1948 | družstva |
| stříbro | LOH 1936 | družstva |
| Mistrovství světa ve sportovní gymnastice | ||
| stříbro | MS 1938 | víceboj jednotlivkyně |
Zdeňka Veřmiřovská (27. června 1913 Kopřivnice – 13. května 1997 Praha) byla česká sportovní gymnastka a olympijská vítězka z LOH 1948 v Londýně v soutěži družstev žen.
Vedoucími tohoto družstva byly Marie Provazníková a Vlasta Děkanová. Sestavu se Zdeňkou Veřmiřovskou dále tvořily Zdeňka Honsová, Miloslava Misáková, Věra Růžičková (původně náhradnice), Božena Srncová, Milena Müllerová, Olga Šilhánová, Marie Kovářová a Eliška Misáková (in memoriam).
Krátce před začátkem onemocněla kamarádka Eliška Misáková tehdy neléčitelnou dětskou obrnou a v soutěži ji nahradila Věra Růžičková. E. Misáková zemřela krátce poté, co její sestra Miloslava a její přítelkyně získaly zlato. Při slavnostním vyhlášení vítězů byla československá vlajka olemována černou stuhou.[1] O této tragické události i o přípravách a samotném průběhu gymnastické soutěže žen na londýnské olympiádě natočil režisér Miroslav Kačor v roce 2012 dokument Zlato pro Elišku.[2][3] Za vítězství sportovkyně získaly i gramorádio.[3][4]
O úspěchu gymnastek se podle slov Věry Růžičkové později moc nemluvilo a nepsalo také proto, že jejich vedoucí Marie Provazníková ihned po olympiádě volila emigraci a pro komunisty tak byla zrádkyní.[1]
V roce 110. výročí narození Zdeňky Veřmiřovské jí 12. října 2023 v rodném městě Kopřivnici odhalili pamětní desku a jmenovali ji in memoriam čestnou občankou města. Deska je na budově zimního stadionu, stojícího v místě, kde kdysi začínala s gymnastikou.Vytvořil ji novojičínský sochař Jan Zemánek a zdobí ji reliéf gymnastky na kladině.
„Od dětství cvičila a trénovala v Sokolu Kopřivnice a odtud se v roce 1934 kvalifikovala do sokolského družstva na první mistrovství světa v gymnastice žen, konané v Budapešti, kde v soutěži družstev zvítězilo Československo. Potom se stala členkou Sokola Vinohrady, odkud se kvalifikovala do olympijského družstva a na olympiádu v Berlíně v roce 1936. Tam získala v družstvech gymnastek stříbrnou medaili. V roce 1938 nechyběla ani na Mistrovství světa v gymnastice v Praze, kde získala stříbrnou medaili ve víceboji jednotlivkyň,“ shrnul při odhalení desky stručně sportovní dráhu Zdeňky Veřmiřovské, která vyvrcholila olympijským zlatem v roce 1948 v Londýně, její synovec Ivan Veřmiřovský.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Smrt, která zastínila olympijské zlato československých gymnastek | Zprávy | Tiscali.cz. zpravy.tiscali.cz [online]. [cit. 2023-01-20]. Dostupné online.
- ↑ Zlato pro Elišku (2012). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b Zlato pro Elišku, dokument. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Gramorádio - Československé historické radiopřijímače Tesla. Československé historické radiopřijímače Tesla [online]. [cit. 2023-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-21.
- ↑ PAVELEK, Ivan. Kopřivnice připomněla zlatou olympioničku Veřmiřovskou, odhalením pamětní desky. Novojičínský deník. 2023-10-13. Dostupné online [cit. 2024-02-01].
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Zdeňka Veřmiřovská v databázi Olympedia (anglicky)
