Zikmund Báthory | |
---|---|
Narození | 20. března 1572 Oradea |
Úmrtí | 27. března 1613 (ve věku 41 let) Praha |
Místo pohřbení | katedrála svatého Víta |
Povolání | aristokrat a politik |
Choť | Marie Kristýna Rakouská (od 1595)[1] |
Rodiče | Kryštof Báthory a Isabel Bocskai |
Rod | Báthoryové |
Příbuzní | Gryzelda Bathoryová (sourozenec) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zikmund Báthory (maďarsky Báthory Zsigmond, maďarsky Sigismund Báthory) (20. března 1572 Oradea – 27. března 1613 Praha) byl vévoda sedmihradský. Vnuk Štěpána VIII. Báthoryho, syn Kryštofa Báthoryho a Isabely Kristýny Bocskaiové.
Po svém otci nastoupil jako vévoda sedmihradský, od roku 1599 však tuto zemi vyměnil s Rudolfem II. za Knížectví opolské a ratibořské.
Roku 1604 obdržel inkolát v Čechách. Dne 22. srpna 1606 dostal od císaře Rudolfa k doživotnímu užívání libochovické panství. Od té doby sídlil na tamním zámku. Dále byl vyznamenán Řádem Zlatého rouna. Svůj statut zasloužilého válečníka a dvořana reprezentoval mimo jiné grafickým portrétem, objednaným u Aegidia II. Sadelera. Dal se zpodobit s alegorickými postavami Slávy (která jej věnčí) a Bohatství, (s rohem hojnosti).
V roce 1610 byl za spiknutí proti císaři zatčen a na 14 měsíců uvězněn v Praze.[2] Po propuštění žil v Libochovicích, kde byl stižen mozkovou mrtvicí a zemřel[3]. Byl pohřben v katedrále svatého Víta na Pražském hradě v Černínské kapli pod náhrobní deskou s latinským nápisem.[4]
Předchůdce: Kryštof Báthory |
Kníže sedmihradský 1581 ... 1602 |
Nástupce: Ondřej Báthory Michal Chrabrý Štěpán Bočkaj |