Zirkon

Možná hledáte: Zirkonium, raketa 3M22 Zirkon.
Zirkon
Zirkon z Brazílie
Zirkon z Brazílie
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecZrSiO4
Identifikace
Barvabezbarvý, žlutá, zelená, modrá…
Vzhled krystaluprizmatické, dipyramidální
Soustavačtverečná
Tvrdost7,5
Leskdiamantový
Štěpnostnedokonalá
Index lomunω = 1,925–1,961
nε = 1,980–2,015
Vrypbílý
Hustota4,6–4,7 g ⋅ cm−3
Rozpustnostslabě v H2SO4, HF a HCl
Ostatníněkdy slabě radioaktivní
Model krystalu zirkonu

Zirkon (Werner, 1783), chemický vzorec ZrSiO4 (křemičitan zirkoničitý), je čtverečný minerál.[1] Název odvozen z perského zargun – zbarvený jako zlato, podle barvy jedné z odrůd.

Původ

[editovat | editovat zdroj]
  • magmatický – akcesorický minerál v kyselých vyvřelých horninách (granity, diority, syenity, leukogranity, pegmatity). V bazických a ultrabazických horninách vzácný. Větší krystaly se vyskytují v pegmatitech.
  • metamorfní – běžný akcesorický minerál (fylity, svory, ruly).
  • sedimentární – odolný vůči mechanickému i chemickému zvětrávání, typický „těžký“ minerál úlomkovitých (klastických) usazenin pískovců a drob.

Zirkon je nejstarší známý minerál na Zemi (ve vztahu k věku Země, ne k lidskému poznání), stáří vzorku nalezeného v Jack Hills v Austrálii bylo stanoveno na 4,4 mld. roků.[2][3]

Morfologie

[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji se vyskytuje v podobě tabulkových až prizmatických krystalů, s čtvercovým průřezem, ukončených čtyřbokým jehlanem {111}, velikost do 30 cm. Také v podobě nepravidelných zrn, masivní. Dvojčatění podle {101}. Metamiktní minerál – radioaktivní záření obsaženého thoria a uranu časem rozruší jeho krystalovou mřížku.

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 7,5, křehký, hustota 4,6–4,7 g/cm³, štěpnost špatná ve směru {110} a {111}, lom lasturnatý.
  • Optické vlastnosti: Barva: bezbarvý, hnědá, hnědočervená, žlutá vzácněji zelená, modrá. Lesk skelný až diamantový, mastný (metamiktní), průhlednost: průhledný až opakní, vryp bílý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: s příměsí hafnia (1 až 4 %) a některých prvků vzácných zemin (celkově do 4 %).

Zirkon je v horninách hlavním nositelem přirozené radioaktivity.

Odrůdy

[editovat | editovat zdroj]
  • Hyacint – žlutočervený, červenohnědý
  • Jargon – bezbarvý, bledě slámově žlutý na Srí Lance
  • Starlit – modrý, vyskytuje se v Pailinu v Kambodži. Žíháním lze změnit barvu, ale časem opět vybledne.

Polymorfie

[editovat | editovat zdroj]
  • reidit – vysokotlaká varianta

Podobné minerály

[editovat | editovat zdroj]

Parageneze

[editovat | editovat zdroj]

Získávání

[editovat | editovat zdroj]

Průmyslová těžba z plážových písků v Austrálii a Brazílii.

Využití

[editovat | editovat zdroj]
Šperky vyrobené ze zirkonu

Je důležitým zdrojem chemického prvku zirkonia.

Pěkně zbarvené odrůdy se díky vysokému indexu lomu světla používají ve šperkařství. Nejčastěji se brousí do oválných nebo kulatých tvarů, někdy se používá i diamantový brus. Většinou pocházejí z nalezišť na Srí Lance, v Barmě a v Thajsku.

Využívá se průmyslově na výrobu žáruvzdorných cihel, keramiky, glazur, vláken, oxidu zirkoničitého.[4]

Radioaktivní rozpad uranové řady v krystalech zirkonu lze využít k velmi spolehlivému určování stáří hornin.

Naleziště

[editovat | editovat zdroj]

Široce rozšířený minerál, dobře vyvinuté krystaly jsou však vzácné.[1]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zirkón na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b KORBEL, Petr; NOVÁK, Milan. Encyklopedie minerálů. Čestlice: Rebo Productions, 1999. 296 s. ISBN 80-7234-114-6. S. 199. 
  2. ↑ VALLEY, John W.; CAVOSIE, Aaron J.; USHIKUBO, Takayuki, REINHARD, David A.; LAWRENCE, Daniel F.; LARSON, David J.; CLIFTON, Peter H.; KELLY, Thomas F.; WILDE, Simon A.; MOSER, Desmond E.; SPICUZZA, Michael J. Hadean age for a post-magma-ocean zircon confirmed by atom-probe tomography. S. 219–223. Nature Geoscience [online]. 23. únor 2014. Svazek 7, čís. 3, s. 219–223. Dostupné online. ISSN 1752-0908. DOI 10.1038/ngeo2075. (anglicky) 
  3. ↑ MIHULKA, Stanislav. Nejstaršímu úlomku zemské kůry je 4,4 miliardy let. OSEL [online]. 1. březen 2014. Dostupné online. 
  4. ↑ http://geologie.vsb.cz/loziska/suroviny/rudni_suroviny.html#ZIRKONIUM%20+%20HAFNIUM

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Dana, E. S. (1892) Dana's system of mineralogy, (6th edition), 482–488
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 
  • Minerály. Praha: IKAR, 1995. ISBN 80-7176-207-5 a 80-85830-97-3. Kapitola VIII. Křemičitany, s. 202. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]