Zmarlika

Jak číst taxoboxZmarlika
alternativní popis obrázku chybí
Zmarlika Jidášova
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďCercidoideae
TribusCercideae
Rodzmarlika (Cercis)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zmarlika (Cercis) je rod rostlin řazený do čeledi bobovité (Fabaceae). Zmarliky jsou opadavé dřeviny s jednoduchými listy a nápadnými, časně se rozvíjejícími květy, které často vyrůstají i z kmene a starších větví. Rod zahrnuje asi 10 druhů a je rozšířen v jižní Evropě, Asii a Severní Americe. V České republice jsou některé druhy a jejich kultivary pěstovány jako okrasné dřeviny.

Detail květů zmarliky Cercis occidentalis
Plody zmarliky čínské

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Zmarliky jsou opadavé keře a stromy dorůstající výšky až 10 metrů. Listy jsou jednoduché, dlouze řapíkaté a střídavé. Čepel listů je celokrajná, se srdčitou, uťatou až klínovitou bází a s dlanitou žilnatinou. Palisty jsou drobné a opadavé. Květy jsou oboupohlavné, souměrné, bílé, růžové až purpurově červené, uspořádané v hroznech nebo ve svazečcích připomínajících okolík. Svazečky mohou vyrůstat na mladých nebo víceletých větévkách a u některých druhů i na starších větvích a kmenech. Rostliny kvetou před olistěním nebo během rozvíjení listů. Kalich je krátce zvonkovitý, s 5 nestejnými zuby. Květy svým tvarem připomínají klasické květy bobovitých, na rozdíl od nich však horní korunní lístek (pavéza) vyrůstá blíže ke středu květu než ostatní lístky. Spodní 2 korunní lístky jsou nejdelší, horní lístek je nejkratší. Tyčinek je 10, jsou navzájem srostlé a nepřirostlé ke koruně. Semeník je krátce stopkatý, s nitkovitou čnělkou zakončenou hlavatou bliznou. V semeníku bývá 2 až 10 vajíček. Plodem je plochý protáhlý lusk, na obou koncích zašpičatělý a často na břišní straně tence křídlatý. Semena jsou plochá, téměř okrouhlá.[1][2][3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod zmarlika zahrnuje celkem 9 až 11 druhů. V Evropě roste pouze zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum), a to ve východní části Středomoří. Její celkový areál sahá od Itálie až po Afghánistán. Dva až čtyři druhy zmarlik rostou v Severní Americe, jeden ve Střední Asii, zbylých 5 druhů jsou endemity Číny.[2][4] Zmarliky rostou na bohatých, vlhkých, hlinitých nebo písčitých půdách, na vápencích, podél vodních toků a jako podrost lesů.[3]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byl rod zmarlika často řazen do samostatné čeledi sapanovité (Caesalpiniaceae). Tato čeleď byla shledána parafyletickou a v systému APG z roku 1998 vřazena spolu s čeledí citlivkovité (Mimosaceae) do bobovitých (Fabaceae).

Rod zmarlika je v rámci bobovitých řazen do tribu Cercideae, tvořícího bazální větev této čeledi. Mimo zmarliky obsahuje tento tribus i rod bauhínie (Bauhinia) a několik dalších méně známých rodů.[5][6]

Z Ameriky jsou v některých zdrojích uváděny 4 druhy, v jiných pouze dva. Druhy Cercis mexicana a C. reniformis jsou v dnešní taxonomii brány jako poddruhy Cercis canadensis.[7]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Rostliny blízce příbuzné dnešním zmarlikám byly nalezeny ve fosíliích třetihorního stáří a náležejí k nemnohým zkamenělinám bobovitých z té doby.[3]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

[1][8]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Dřevo zmarlik je kvalitní, snadno opracovatelné a lze je dobře vyleštit. Je používáno celkem zřídka v truhlářství a soustružnictví.[3]

Zmarliky jsou cenné okrasné dřeviny, nápadné zejména časnými květy. V ČR jsou nejčastěji pěstovány různé kultivary zmarliky kanadské, v menší míře i teplomilnější druhy zmarlika čínská a zmarlika Jidášova. Ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji je uváděn vzácně pěstovaný čínský druh Cercis chingii.[8][9]

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Zmarliky obecně jsou teplomilné a světlomilné dřeviny, kterým se daří na propustných živných půdách. V mládí jsou citlivé na mráz. Rozmnožování se provádí výsevem semen nebo roubováním na kořeny zmarliky Jidášovy. Semena je třeba před výsevem krátce spařit a nechat nabobtnat.[1][10]

Přehled druhů a jejich rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

[7]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  2. ↑ a b Flora of China: Cercis [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0. 
  4. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  5. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. 
  6. ↑ JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. 
  7. ↑ a b International Legume Database: GENUS [online]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Dendrologie online: Cercis [online]. Dostupné online. 
  9. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. 
  10. ↑ WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]