Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem – od toho též označení závěrová souhláska (okluziva).
Místo artikulace:retroflexní souhláska. Úžina se vytváří mezi jazykem a dásňovým obloukem. Špička jazyka je obrácena směrem dozadu (dochází k prohnutí jazyka). Nedochází k přiblížení hřbetu jazyka k tvrdému patru jako u ʒ.
Znělost: znělá souhláska – při artikulaci hlasivky kmitají. Neznělým protějškem je ʈ.
Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
Ve švédštině se takto vyslovuje psané rd. Tato skupina se nikdy nevyskytuje na začátku slova, avšak k výslovnosti této hlásky v hovorovém stylu dochází i při setkání /r/ + /t/ na hranici slov.
Tato stránka obsahuje fonetické informace ve znacích IPA, které se nemusí v některých prohlížečích zobrazovat správně. Tam, kde se symboly objevují ve dvojicích, znak vpravo označuje znělou souhlásku. Šedá pole označují pulmonické artikulace, které jsou považovány za nerealizovatelné.