Zoja Trofimiuk

Zoja Trofimiuk
Zoja Trofimiuk, Melbourne (1998)
Zoja Trofimiuk, Melbourne (1998)
Narození17. února 1952 (72 let)
Praha
VzděláníAkademia Sztuk Pieknych v Krakově
Alma materRMIT University
Akademie výtvarných umění v Krakově
Povolánígrafička, sklářská výtvarnice a sochařka
Manžel(ka)Jurek Trofimiuk
DětiZbych Trofimiuk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoja Trofimiuk, roz. Sulková (* 17. února 1952, Praha) je grafička, sklářská výtvarnice a sochařka žijící v Austrálii.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Zoja Sulková pochází z kulturně založené pražské rodiny, která se přátelila se Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou. V letech 1969-1972 absolvovala střední Výtvarnou školu Václava Hollara a pokračovala studiem sochařství u prof. Hajdeckiho na Krakovské Akademii (Akademia Sztuk Pięknych im. Jana Matejki w Krakowie), kterou absolvovala roku 1977. Provdala se za Jurka Trofimiuka, se kterým má syna Zbycha Trofimiuka (* 1979).

Roku 1983 emigrovala rodina Trofimiukových do Austrálie.

Zoja Trofimiuk zde v letech 1986 - 1990 absolvovala doktorské studium oboru sklo u prof. I. Kinga na Royal Melbourne Institute of Technology. Pracuje jako sochařka a sklářská výtvarnice.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1981, 1990 Honorary Award, Dante's Biennale, Ravenna
  • 1999 Award, Print Council of Australia
  • 2005 Honorary Award, First Art Biennal, Londýn
  • 2005 nominace na Woman of the Year 2005, American Biographical Institute, USA
  • 2005 nominace na International Peace Prize, UCC, USA
  • 2006 The World of Art Award for the Best Practices in Art and Culture
  • 2006 finalist, Ranamok Glass Prize[2]
  • 2016 Print Council of Australia Award
  • 2018 Mildura Print Triennial finalist
  • 2020 Winner, VAS Sculpture Award, Melbourne[3]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Zoja Trofimiuk se svou volnou tvorbou jako sochařka prosadila již roku 1981 na Bienále v Ravenně. Její sochy zkoumají prchavé okamžiky lidské existence a emoce jako láska, vášeň, erotická přitažlivost, osamělost, strach, pocit bezpečí, rovnováha, harmonie a klid. Subjektivní interpretace těchto pocitů mohou být zachyceny jako figury nebo symbolizovány abstraktním objektem.

Při práci se sklem objevila Zoja Trofimiuk novou techniku, kterou nazvala "Graverre". Nemá nic společného s rytím (gravírováním) ve skle, ale vychází z kresby uhlem nebo grafitem, která je následně zatavena mezi dvě vrstvy skla. Nasvícením pak vznikají optické efekty, které vytvářejí stíny a prohlubují kresbu do třetího rozměru. Trofimiuk ovládá veškeré horké i studené techniky zpracování skla, ale jejímu způsobu práce nejvíce vyhovuje tavení skla ve formě.[1]

  • Jarní milenci
    Jarní milenci
  • Zimní milenci
    Zimní milenci
  • Ledová (2006)
    Ledová (2006)
  • Time capsule (2001)
    Time capsule (2001)
  • Pas de Deux, Graverre (2001)
    Pas de Deux, Graverre (2001)
  • Stojící, bronz (1998)
    Stojící, bronz (1998)
  • Tři Grácie, bronz (2007)
    Tři Grácie, bronz (2007)
  • Black Madonna, Bush Fire series (2009)
    Black Madonna, Bush Fire series (2009)

Autorské výstavy (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1990 Torso, Hugo Gallery, Canberra
  • 1996 Works on paper, George Gallery, Melbourne
  • 1999 Millenium collection, Adam Galleries, Melbourne
  • 2001 Ocean Gallery
  • 2005 Sculpture and Graverre, Adam Galleries, Melbourne
  • 2006 Ranamok Glass Award, putovní výstava, Austrálie
  • 2006 Works on paper, Nová síň, Praha

Kolektivní výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • 2006 IX International Glass Symposium, Nový Bor
  • 2007 Czech and Slovak Glass in Exile, Moravská galerie v Brně

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Petrová S, 2007, s. 56-57
  2. ↑ Ranamok: Zoja Trofimiuk, Spring Lovers
  3. ↑ Winner-VANITY, VAS Sculpture Award 2020, Melbourne

Literatura (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]