Zápach z úst | |
---|---|
Klasifikace | |
MKN-10 | R19.6 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zápach z úst, páchnoucí dech, ústní zápach nebo i špatný dech (lat.: foetor ex ore) či halitóza (z anglického halitosis) jsou termíny používané na popis nepříjemných zápachů z lidského dechu.
Přechodný špatný dech je častým dočasným stavem způsobený příčinami jako sucho v ústech, stres, hlad, konzumace určitých jídel jako česnek a cibule, kouření a špatná péče o zuby. Způsobují ho také bakterie na jazyku, zubní kaz, deprese, žaludeční potíže, dvanáctníkové vředy, záněty jícnu, onemocnění dýchacího ústrojí, avitaminózy či onemocnění ledvin a jater. Zápach z úst lze diagnostikovat také po léčbě u onkologicky nemocných.
Patofyzilogie
Samotný zápach způsobují nejčastěji produkty bakteriální aktivity v dutině ústní. Jde o produkty při zpracování proteinů anaerobními bakteriemi (zejména G- anaerobní bakterie, které kolonizují dorzum u kořene jazyka).
Dle průzkumů trpí zápachem z úst téměř pětina Čechů.[1] Přiznali to lidé ze všech věkových kategorií, nejvíce jich ale je ve věku 40 až 50 let. Nicméně čtvrtina Čechů neví, zda tímto problémem trpí. Za nejúčinnější metodu proti zápachu z úst považují čištění zubů a ústní vodu, ovšem 5 % přiznalo, že si zuby nečistí každý den, a 45 % nenavštěvuje pravidelně zubaře. Pro zlepšení dechu nejčastěji sáhnou po žvýkačce, většina Čechů žvýká jednu žvýkačku denně. Průměrná roční spotřeba žvýkaček v ČR je 128 na osobu. Téměř každý Čech se již někdy setkal s osobou, které páchne z úst, ale upozornit na tento problém dokázala pouze čtvrtina. Většinu lidí odradí páchnoucí dech od dalšího kontaktu s člověkem, i když se mu zdál při prvním setkání sympatický, a skoro polovina Čechů by nechtěla dále žít s partnerem, kterému by začalo zapáchat z úst.