Záplevák podzimní

Jak číst taxoboxZáplevák podzimní
alternativní popis obrázku chybí
Záplevák podzimní (Helenium autumnale)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asteraceae)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodzáplevák (Helenium)
Binomické jméno
Helenium autumnale
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Záplevák podzimní (Helenium autumnale) je vysoká, hvězdnicovitá, trsnatá rostlina s četnými žlutými, často červeně prokreslenými květními úbory na větvených stoncích. Je to druhrodu záplevák, který bývá často pěstován a používán v okrasném zahradnictví, hlavně jako květina vhodná na trvalkové záhony.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rostlina pochází ze Severní Ameriky a evropskými zahradníky je pěstována již od roku 1792. Od té doby se rozšířila téměř po celé Severní Americe, Evropě a přilehlých oblastech Asie. V zemích, kde je nově vysazována, se ve volné přírodě občas vyskytují její spontánně vzniklé semenáče, nechová se však invazně a příliš se nerozšiřuje.

Rostlinám nejlépe vyhovují teplá a osluněné místa, snášejí jen krátký polostín, preferují vlhkou a propustnou půdu s dostatkem organické hmoty. Jejich přirozená stanoviště se nacházejí na vlhkých loukách v blízkosti lesů a močálů, na špatně odvodněných pastvinách a opuštěných polích podél vodních toků a nádrží. Snesou i krátkodobé zaplavení.

Vykvétá poměrně pozdě, zpravidla až v polovině srpna a postupně kvete až do podzimu. Je vděčný během léta za občasnou zálivku a za každoroční doplňování spotřebovaných živin. Před příchodem zimy nutno odkvetlé rostliny seříznout na 10 cm. Je sice rostlinou dlouhověkou, ale pro zachování bohatého kvetení se doporučuje přesazení co pět let; přesazovat nebo rozdělovat trsy je nutno v předjaří, nikoliv na podzim. Protože koření mělce, nedoporučuje se okopávání. Po včasném seříznutí odkvetlých lodyh rostliny často remontují.

Vytrvalá bylina dorůstající do výšky 50 až 150 cm. Na jaře z kořene s plytce uloženými oddenky vyrůstají trsy listových růžic (za květu již uschlých) a z nich pak rostou lodyhy. Ty jsou přímé, v horní části větvené, velmi pevné a na průřezu hranaté s výraznými křídly. Jsou porostle střídavými, sbíhavými listy, až 12 cm dlouhými a 4 cm širokými. Listové čepele bývají podlouhlé, kopinaté až eliptické a sytě zelené, k lodyhám přisedají nebo mají krátké řapíky a po obvodě jsou drobně zoubkované. Lodyhy i listy bývají různě intenzivně chlupaté.

V horních částech lodyh a jejích větví vyrůstají, z paždí listenů podobným listům, dlouhé stopky početných, vypouklých, žlutých květních úborů; statná rostlina jich může mít až sedmdesát. Žlutohnědé středové, pěticípé, trubkovité kvítky (více než 100) jsou oboupohlavné. Žluté obvodové, jazykovité kvítky (8 až 20) jsou samičí, jejich široce paprskující a mírně svěšené liguly bývají tří až pětiklané. Zákrov úborů je dvouřadý, vnější listeny brzy odstávají a ohrnují se nazpět. Mezi hlavní opylovače patří včely, čmeláci i motýli přilétající sát nektar nebo sbírat pyl.

Plody jsou tmavohnědé, vejčité, žebernaté nažky, 1 až 2 mm velké, jež jsou na vrcholu věnčeny pěti až osmičetným chmýrem. Rostliny se nejjednodušeji se rozmnožují semeny (nažkami), z nichž obvykle vyroste vícebarevná směs.

Záplevák podzimní je jedním z nejvíce pěstovaného hybridního druhu záplevák zahradní (Helenium hybridum hort.), je od něj také odvozena většina kultivarů.

Bylo vyšlechtěno více než třicet kultivarů odlišně vysokých, v jinou dobu kvetoucích a hlavně s rozličně zbarvenými a tvarovanými úbory. Jako příklad jsou uváděny oranžový 'Chippersfield Orange', zlatý 'Butterpat', sytě žlutý 'Pumilum magnificum', červenohnědý 'Bruno' a další. Rané odrůdy, kvetoucí asi o měsíc dříve, jsou nižší a více větvené než pozdní a za příznivých podmínek vykvétají po odkvětu znovu.

V okrasných, plně osluněných záhonech se používají v kombinaci s jinými vysokými trvalkami nebo jako pozadí pro nižší rostliny. Pro svou potřebu dostatku vody se vysazují i do jezírkových partií. Kvetou velmi dlouho a jsou vhodné i k řezu, např. kultivary 'Kanaria' a 'Septembergold' vydrží ve váze velmi dlouho.

Býložravci se této rostlině vyhýbají, protože její listy, květy i semena jsou hořké a toxické, obsahují seskviterpenické laktony. Pokud sežerou větší množství, např. v seně, může u nich dojít k poškození zažívacího ústrojí, jater i ledvin a vzniku nekrózy v plících.[1][2][3][4][5][6]

  1. UHER, Jiří; KUŤKOVÁ, Tatiana. Produkce a použití trvalek: Záplevák [online]. Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita v Brně, rev. 2007 [cit. 2015-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  2. AtlasRostlin.cz: Záplevák podzimní [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2015-07-06]. Dostupné online. 
  3. Native plant database: Helenium autumnale [online]. Wildflower center, University of Texas, Austin, TX, USA [cit. 2015-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Prairie Wildflowers of Illinois: Helenium autumnale [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2015-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Flora of North America: Helenium autumnale [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Computer Aided Learning, Poisonous Plants: Helenium autumnale [online]. Poisonous Plants of PA, Veterinary Medicine, PA, USA [cit. 2015-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-07. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]