Ójodo (1942)

	Ójodo v roce 1944. Dělová věž č. 1 je vytočená na pravobok
Základní údaje
Typ	lehký křižník
Třída	Ójodo (jediná jednotka)
Číslo trupu	136
Jméno podle	Ójodo — řeka v prefektuře Kagošima
Objednána	6. prosince 1939 v Kure
Zahájení stavby	14. února 1941
Spuštěna na vodu	2. dubna 1942
Uvedena do služby	28. února 1943
Osud	Dne 28. července 1945 potopen americkými palubními letouny u Etadžimy
Cena	31 160 000 jenů (schváleno 1939)
Předchůdce	třída Agano
Následovník	–
Takticko-technická data
Výtlak	Projektovaný:; 9980 t (9822,3 T) 2/3 při zkouškách; 10 987 t (10 813,5 T) plný; 7631 t (7510,5 T) lehký; ; Reálný 17. února 1943:; 10 417 t 2/3 při zkouškách; 11 433 t plný; 8002 t lehký
Délka	180,0 m mezi svislicemi; 189,0 m na vodorysce projektovaný; 189,73 m na vodorysce při 2/3 výtlaku; 192,0 m celkem
Šířka	16,6 m na vodorysce i max.
Ponor	5,95 m při 2/3 projektovaném výtlaku; 6,10 m při 2/3 zkouškovém výtlaku
Pohon	6 kotlů Ro-gó Kanpon šiki; 4 sestavy parních turbín Kampon; 4 třílisté lodní vrtule o průměru 3,6 m; 110 000 k na hřídeli (80 904,8 kW) při 340 otáčkách/minutu
Palivo	2445 t topného oleje (projektováno)
Rychlost	35 uzlů (projektovaná; ~ 64,82 km/h)
Dosah	8700 námořních mil při 18 uzlech projektovaný; 10 315 námořních mil při 18 uzlech skutečný; (~ 16 112,4 resp. 19 103,4 km při 33,3 km/h)
Posádka	782 projektovaný (48 důstojníků a 734 mužstvo); 776 po dokončení (53 důstojníků a 723 mužstvo); 911 (61 důstojníků a 850 mužstvo) od března 1945
Pancíř	60 mm hlavní boční pás; 30 až 75 mm vnitřní boční pás kolem muničních skladů; 30 mm (horizontální střed) a 28 mm (šikmé boky) střední paluba nad kotelnami a strojovnami; 50 mm dolní paluba nad muničními sklady (v zadní části pod můstkem pouze 28 mm); 20 až 40 mm kormidelna (stěny a strop); 20 až 35mm barbety; celkem cca 987 t pancíře
Výzbroj	Po dokončení:; 6× 155mm/60 typu 3. roku (2×III); 8× 100mm/65 typu 98 (4×II); 18× 25mm/60 typu 96 (6×III); 2 skluzavky hlubinných pum (6 hlubinných pum typu 95; od října 1944: 16× typ 2); ; Posilování protiletadlové výzbroje:; Březen 1944:; 47× 25mm/60 typu 96 (12×III a 11×I); Počátek října 1944:; 53× 25mm/60 typu 96 (12×III a 17×I); Konec října 1944:; 57× 25mm/60 typu 96 (12×III a 21×I)
Elektronika	Po dokončení:; sonar 93-gó 3-gata; ; Od dubna 1943 navíc:; radar 21-gó; ; Od března 1944 navíc:; radar 22-gó; radar 13-gó
Letadla	Po dokončení:; 1× 44m katapult 2-šiki 1-gó 10-gata; 6× hydroplán E15K1 (plánováno); ; Po přestavbě (od dubna 1945):; 1× 19,4m katapult Kure šiki 2-gó 5-gata; 2× hydroplán E13A1

Ójodo (japonsky 大淀) byl lehký křižník japonského císařského námořnictva. Postaven byl v letech 1941 až 1943 podle projektu C-42 z let 1938 až 1939 na vlajkovou loď eskadry ponorek (潜水戦隊 sensui sentai). V této roli měl nést až šest průzkumných hydroplánů E15K1 Šiun (Norm), pro které byl vyhrazen prostor na zádi, zatímco veškerá hlavní výzbroj byla soustředěna na přídi. Vzhledem k problematickému vývoji a výkonům E15K1 byl v březnu 1944 přestavěn na vlajkovou loď Spojeného loďstva. Zúčastnil se bojů druhé světové války v Pacifiku, kde byl nejprve v dubnu 1943 přiřazen ke 3. kantai (艦隊 ~ loďstvo) jako doprovod letadlových lodí. Po přestavbě se v říjnu 1944 zúčastnil bitvy u mysu Engaño, v prosinci ostřeloval americké předmostí u San Jose na Mindoru (operace Rei-gó) a v rámci operace Kita-gó v únoru 1945 se zúčastnil posledního úspěšného transportu strategických surovin ze Singapuru do Japonska. Po sérii útoků amerických palubních letounů na oblast Vnitřního moře se 28. července 1945 převrátil a potopil na mělčině.

Stavba

V programu z roku 1939 byla objednána stavba dvou lehkých křižníků, které se měly stát vlajkovými loďmi ponorkových skupin. Tomu odpovídala jejich neobvyklá koncepce, kdy byla hlavní výzbroj soustředěna na přídi a naopak záď byla vyhrazena provozu palubních hydroplánů. Využity byly dělové věže, které námořnictvu zůstaly po přezbrojení lehkých křižníků třídy Mogami na těžké křižníky nesoucí 203mm kanóny. Prototypový křižník Ójodo byl postaven v loděnici v Kure. Kýl lodi byl založen 14. února 1941, dne 2. dubna 1942 byl trup spuštěn na vodu a 28. února 1943 byl křižník přijat do služby. Stavba jeho sesterské lodě Nijodo byla zrušena před založením kýlu. Stavební program z roku 1942 zahrnoval ještě pět křižníků třídy Ójodo, zůstalo však pouze u plánů.^[7]

Konstrukce

Hlavní výzbroj křižníku byla soustředěna na přídi. Tvořilo ji šest 155mm kanónů ve trojdělových věžích. Doplňovalo je osm 100mm kanónů umýstěných po dvou okolo komínu a osmnáct 25mm kanónů.^[7] Ójodo byl jediným japonským křižníkem své éry, který nenesl torpédomety.^[8] Zadní část křižníku byla vyhrazena pro provoz průzkumných hydroplánů E15K, kterých bylo neseno až šest kusů. Letouny byly uskladněny v palubním hangáru a startovaly pomocí rozměrného 44metrového katapultu.^[9]

Modifikace

V dubnu 1943 byl křižník vybaven přehledovým radarem 21 Gó.^[7] V roce 1944 byl upraven na vlajkovou loď Spojeného loďstva. V březnu 1944 byl původní katapult nahrazen kratším 17metrovým typem a počet nesených hydroplánů se snížil na dva, neboť hangár byl přebudován na štábní místnosti. Výzbroj byla posílena o třicet dva 25mm kanónů. Instalován byl přehledový radar 22 Gó. Později loď dostala ještě několik dalších 25mm kanónů (celkem 52 hlavní) a přehledový radar 13 Gó.^[8]

Služba

Dne 18. března 1945 Ójodo na základně v Kure zasáhlo několik pum svržených americkými bombardéry. Ve dnech 24. a 28. července 1945 byl znovu opakovaně zasažen americkými palubními bombardéry, přičemž se převrhl a potopil na mělčině. Vrak byl později sešrotován.^[7]

Odkazy

Poznámky

↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. Kapitola Sumary Data Tables: Ōyodo class, s. 831 až 833. (anglicky)
↑ Lacroix & Wells, str. 645
↑ Lacroix & Wells, str. 620 až 625 a 832
↑ ^a ^b ^c ^d Lacroix & Wells, str. 632
↑ Lacroix & Wells, str. 627
↑ ^a ^b Lacroix & Wells, str. 628
↑ ^a ^b ^c ^d OYODO light cruiser (1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
↑ Lacroix & Wells, str. 627 a 628

Literatura

LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ójodo na Wikimedia Commons
HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN OYODO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2017-06-01 [cit. 2020-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
DREADNAUGHTZ. Ōyodo (1943) – The last IJN cruiser [online]. naval-encyclopedia.com, 2022-12-12 [cit. 2023-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
ELEFTHERIOU, George. Kawanishi E15K "Shiun" (Norm) in Chukk (Truk) Lagoon - video [online]. arawasi-wildeagles.blogspot.com, 2023-01-31 [cit. 2023-02-11]. Dostupné online. (anglicky)

[hp-2] Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

[L.sum-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. Kapitola Sumary Data Tables: Ōyodo class, s. 831 až 833. (anglicky)

[L.645-3] Lacroix & Wells, str. 645

[L.armor-4] Lacroix & Wells, str. 620 až 625 a 832

[L.632-5] Lacroix & Wells, str. 632

[L.627-6] Lacroix & Wells, str. 627

[L.628-7] Lacroix & Wells, str. 628

[ref1-8] OYODO light cruiser (1943) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-03-06]. Dostupné online. (anglicky)

[ref2-9] PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.

[L627-8-10] Lacroix & Wells, str. 627 a 628

[1]

[p 1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

Třídy křižníků Japonského císařského námořnictva

Nechráněné křižníky/avíza:	Takao^S • Jaejama^S • Čišima^S • Tacuta^S • Mijako^S

Chráněné křižníky:	Naniwa • Unebi^S • Macušima • Akicušima^S • Jošino^S • Izumi^S • Suma • Takasago^S • Kasagi • Niitaka • Otowa^S • Tone^S • Jodo • Čikuma

Pancéřové křižníky:	Čijoda^S • Asama • Jakumo^S • Azuma^S • Izumo • Kasuga

Bitevní křižníky:	Cukuba • Ibuki • Kongó • Amagi^X • č. 13^X • Projekt B-65^X

Lehké křižníky:	Tenrjú • Kuma • Nagara • Júbari^S • Sendai • Mogami • Katori^C • Agano • Ójodo^S • Jasošima

Těžké křižníky:	Furutaka • Aoba • Mjókó • Takao • Mogami • Tone • Ibuki^X

S – jediná loď ve třídě C – cvičný křižník X – pouze projekt, zrušené, či přestavěné na jinou kategorii před dokončením Seznam japonských křižníků

Lehké křižníky Japonského císařského námořnictva

Třída Tenrjú:	Tenrjú • Tacuta

Třída Kuma:	Kuma • Tama • Kitakami • Ói • Kiso

Třída Nagara:	Nagara • Isuzu • Jura • Natori • Abukuma • Kinu

Třída Júbari:	Júbari

Třída Sendai:	Sendai • Džincú • Naka • Kako^*

Třída Katori^**:	Katori • Kašima • Kašii • Kašiwara^*

Třída Agano:	Agano • Noširo • Jahagi • Sakawa

Třída Ójodo:	Ójodo • Nijodo^*

Třída Iošima^***:	Jasošima (ex Pching-chaj)

* – stavba zrušena – cvičné křižníky. Císařské námořnictvo je neklasifikovalo jako křižníky (C), ale jako pomocné lodě (J) * – původně čínské lehké křižníky, poté kaibókany a v září 1944 poslední jednotka překlasifikována na lehký křižník Seznam japonských křižníků

Základní údaje
Ójodo v roce 1944. Dělová věž č. 1 je vytočená na pravobok

Typ	lehký křižník
Třída	Ójodo (jediná jednotka)
Číslo trupu	136^[1]
Jméno podle	Ójodo — řeka v prefektuře Kagošima
Objednána	6. prosince 1939 v Kure^[1]
Zahájení stavby	14. února 1941
Spuštěna na vodu	2. dubna 1942
Uvedena do služby	28. února 1943
Osud	Dne 28. července 1945 potopen americkými palubními letouny u Etadžimy
Cena	31 160 000 jenů (schváleno 1939)^[1]
Předchůdce	třída Agano
Následovník	–
Takticko-technická data
Výtlak	Projektovaný: 9980 t (9822,3 T) 2/3 při zkouškách 10 987 t (10 813,5 T) plný 7631 t (7510,5 T) lehký^[1] Reálný 17. února 1943: 10 417 t 2/3 při zkouškách 11 433 t plný 8002 t lehký^[1]
Délka	180,0 m mezi svislicemi 189,0 m na vodorysce projektovaný 189,73 m na vodorysce při 2/3 výtlaku 192,0 m celkem^[1]
Šířka	16,6 m na vodorysce i max.^[1]
Ponor	5,95 m při 2/3 projektovaném výtlaku 6,10 m při 2/3 zkouškovém výtlaku^[1]
Pohon	6 kotlů Ro-gó Kanpon šiki 4 sestavy parních turbín Kampon 4 třílisté lodní vrtule o průměru 3,6 m^[1] 110 000 k na hřídeli (80 904,8 kW)^{[p 1]} při 340 otáčkách/minutu^[1]
Palivo	2445 t topného oleje (projektováno)^[1]
Rychlost	35 uzlů (projektovaná; ~ 64,82 km/h)^[1]
Dosah	8700 námořních mil při 18 uzlech projektovaný 10 315 námořních mil při 18 uzlech skutečný^[1] (~ 16 112,4 resp. 19 103,4 km při 33,3 km/h)
Posádka	782 projektovaný (48 důstojníků a 734 mužstvo) 776 po dokončení (53 důstojníků a 723 mužstvo)^[1] 911 (61 důstojníků a 850 mužstvo) od března 1945^[2]
Pancíř	60 mm hlavní boční pás 30 až 75 mm vnitřní boční pás kolem muničních skladů 30 mm (horizontální střed) a 28 mm (šikmé boky) střední paluba nad kotelnami a strojovnami 50 mm dolní paluba nad muničními sklady (v zadní části pod můstkem pouze 28 mm) 20 až 40 mm kormidelna (stěny a strop) 20 až 35mm barbety celkem cca 987 t pancíře^[3]
Výzbroj	Po dokončení: 6× 155mm/60 typu 3. roku (2×III) 8× 100mm/65 typu 98 (4×II) 18× 25mm/60 typu 96 (6×III)^[1] 2 skluzavky hlubinných pum (6 hlubinných pum typu 95; od října 1944: 16× typ 2)^[4] Posilování protiletadlové výzbroje: Březen 1944: 47× 25mm/60 typu 96 (12×III a 11×I) Počátek října 1944: 53× 25mm/60 typu 96 (12×III a 17×I) Konec října 1944: 57× 25mm/60 typu 96 (12×III a 21×I)^[5]
Elektronika	Po dokončení: sonar 93-gó 3-gata^[4] Od dubna 1943 navíc: radar 21-gó^[4] Od března 1944 navíc: radar 22-gó radar 13-gó^[4]
Letadla	Po dokončení: 1× 44m katapult 2-šiki 1-gó 10-gata 6× hydroplán E15K1 (plánováno)^[6] Po přestavbě (od dubna 1945): 1× 19,4m katapult Kure šiki 2-gó 5-gata 2× hydroplán E13A1^[6]