Čchen Si-lien

Čchen Si-lien
Narození4. ledna 1915
Chung-an
Úmrtí10. června 1999 (ve věku 84 let)
Peking
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
DětiChen Zaifang
Funkcestarosta Čchung-čchingu (1949–1951)
místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čchen Si-lien je čínské jméno, v němž Čchen je příjmení.

Čchen Si-lien (čínsky pchin-jinem Chén Xīlián, znaky zjednodušené 陈锡联, tradiční 陳錫聯; 1. ledna 1915 — 10. června 1999) byl čínský komunistický voják a politik, účastník občanské války, Dlouhého pochodu a čínsko-japonské války. V Čínské lidové republice zaujímal vysoké velitelské funkce: velel dělostřelectvu Čínské lidové osvobozenecké armády (1950–1959), Šenjangskému vojenskému okruhu (1959–1973), Pekingskému vojenskému okruhu (1972–1980), byl členem skupiny politbyra pro vojenské záležitosti a stálého výboru ústřední vojenské komise KS Číny (1974–1980), v letech 1976–1977 fakticky komisi vedl. Byl volen nebo jmenován i do významných politických funkcí: předseda provinčního revolučního výboru (1968–1973) a první tajemník provinčního výboru (1971–1973) v Liao-tungu, člen politbyra (1969–1980) a místopředseda vlády (1975–1980). Patřil k politikům, kteří se z regionálních funkcí posunuli do vysokých centrálních úřadů vzhůru během kulturní revoluce, kterou podporoval, i když nesouhlasil s mnohými excesy. Ve druhé polovině 70. let patřil ke konzervativnímu křídlu vedení strany a státu, odmítajícím radikalismus gangu čtyř, na jejichž zatčení se výrazně podílel, a podporujícím umírněnou politiku Mao Ce-tungova nástupce Chua Kuo-fenga. S dalšími stoupenci Chu Kuo-fenga byl roku 1980 pod tlakem skupiny kolem Teng Siao-pchinga odvolán z funkcí.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí, občanská válka

[editovat | editovat zdroj]

Čchen Si-lien se narodil 1. ledna 1915 v okrese Chuang-an na východě provincie Chu-pej v chudé rodině.[1] V 15 letech vstoupil do čínské Rudé armády. Od roku 1930 byl členem Komunistické strany Číny. V řadách Rudé armády se aktivně účastnil občanské války v sovětské oblasti E-Jü-Wan na pomezí provincií Chu-pej, Che-nan a An-chuej. Postupně prošel řadou velitelských stupňů v politickém aparátu: byl politickým komisařem praporu, pluku, divize. V řadách 4. frontu se účastnil Dlouhého pochodu. Koncem Dlouhého pochodu byl zástupcem velitele 25. divize (Sü Š’-joua) v 9. sboru. Účastnil se bojů, byl zraněn. Na přelomu let 1936/1937 se podílel pokusu Západní pochodové armády o průchod kansuským koridorem, který skončil její katastrofální porážkou. Studoval na Protijaponské vojenské a politické akademii.[1]

Čínsko-japonská vláka a opět občanská válka

[editovat | editovat zdroj]

Během čínsko-japonské války sloužil ve 129. divizi 8. pochodové armády, zpočátku jako velitel pluku.[1] Zúčastnil se bitvy u Si-kchou (1937) a bitvy sta pluků (1940). Na podzim 1940 převzal od Sü Š’-joua velení 385. brigádě (jejím komisařem byl Sie Fu-č’, v 60. a 70. letech významný politik). V letech 1943–1944 studoval na ústřední stranické škole v Jen-anu.

Od roku 1946 se konfrontace v Číně změnila v druhou občanskou válku mezi komunisty a Kuomintangem. Čchen Si-lien, který sloužil v 2. polní armádě (velitel Liou Po-čcheng, komisař Teng Siao-pching) jako velitel 3. kolony,[1] se na jaře 1947 podílel na její úspěšné ofenzívě v provinciích Šan-si a Che-nan. Od května 1948 velel 3. armádě 2. polní armády a válčil v provinciích Che-nan a An-chuej. Na podzim 1948 a v zimě 1949 se účastnil rozhodujících bojů v An-chueji. Na jaře 1949 zaútočila jeho armáda na Chang-čou a Šanghaj, později byla převelena na jihozápad, do S’-čchuanu, kde dobyla Čchung-čching.

Generál a regionální politik Čínské lidové republiky

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1949 byl Čchen Si-lien jmenován prvním tajemníkem městského výboru KS Číny a starostou Čchung-čchingu a velitelem východosečuánského vojenského obvodu.[1] Roku 1950 byl přeložen do Pekingu na místo velitele dělostřelectva Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA, do 1959). Od roku 1954 byl poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců.[1] Při zavedení vojenských hodností roku 1955 obdržel hodnost generálplukovníka (šang-ťiang).[1] Na VIII. sjezdu KS Číny roku 1956 byl zvolen kandidátem ústředního výboru.[1]

V roce 1959 byl jmenován velitelem Šenjagského vojenského okruhu. Jeho přeložení bylo spojeno s reorganizací velení po odstranění Pcheng Te-chuaje a jeho spojenců po jejich kritice politiky Mao Ce-tunga. Šen-jangský vojenský okruh zahrnoval Mandžusko, tudíž pokrýval důležité části čínsko-sovětské hranice. To přineslo Čchen Si-lienovi vojenský a politický vliv. V Šen-jangu zůstal do konce roku 1973. Během jeho velení došlo k čínsko-sovětskému pohraničnímu konfliktu na Damanském ostrově.

Prosazoval politiku naprosté loajality vůči Mao Ce-tungovi, ale během kulturní revoluce se střetl s radikály z Rudých gard, přitom využil své vojenské a správní zdroje k udržení stability na podřízeném území. Kontrolu armády nad svěřeným regionem udržoval jmenováním důstojníků do stranických a správních funkcí. Hrál významnou roli při potlačování Rudých gard a zavádění pořádku v armádě – v souladu s kurzem, který Mao Ce-tung zastával od roku 1968. V říjnu 1968 byl na zasedání ústředního výboru převeden z kandidátů na člena ÚV (do 1982). V roce 1969 byl na IX. sjezdu KS Číny zvolen členem politbyra. Od května 1968 do prosince 1973 spravoval provincii Liao-ning jako předseda liaoningského provinčního revolučního výboru a v lednu 1971 – prosinci 1973 i první tajemník obnoveného provinčního výboru KS Číny.

Generál a politik Čínské lidové republiky v pekingském centru

[editovat | editovat zdroj]

Jako jeden z prvních vojenských vůdců se v roce 1971 připojil k odhalení „Lin Piaova spiknutí“, což ještě více posílilo jeho politickou pozici. Na X. sjezdu KS Číny v roce 1973 byl znovuzvolen do politbyra. V prosinci 1973 byl převelen do Pekingu jako velitel Pekingského vojenského okruhu a v lednu se stal členem nově zřízené šestičlenné skupiny pro vojenské záležitosti,[2] která stanula v čele ústřední vojenské komise KS Číny a měla v rukách řízení ozbrojených sil země. Při jmenování nové vlády v lednu 1975 se stal místopředsedou státní rady (vlády), odpovídal za obranný průmysl a sport.[3] V únoru 1975 při reorganizaci vedení ústřední vojenské komise KS Číny se stal členem jejího stálého výboru.[2] Počátkem roku 1976 nahradil nemocného Jie Ťien-jinga v každodenním řízení ústřední vojenské komise KS Číny (a tedy ozbrojených sil země).[4] Obratně lavíroval mezi protichůdnými skupinami stranického vedení – Čou En-lajem, Ťiang Čching, Chua Kuo-fengem – a zároveň si udržoval přízeň Mao Ce-tunga.

Na podzim 1976, po Mao Ce-tungově smrti, podpořil Chua Kuo-fenga jako jeho nástupce. Jako velitel vojsk v Pekingu a okolí a faktický vedoucí ústřední vojenské komise[5] hrál významnou roli při zatčení „gangu čtyř“. XI. sjezd KS Číny v roce 1977 potvrdil jeho status jako člena politbyra. Politicky zastával konzervativně-maoistické názory (přičemž byl odpůrcem excesů kulturní revoluce) a nepodporoval Teng Siao-pchingovy reformní plány. Mezitím v roce 1978 získal Teng rozhodující vliv ve vedení strany. Rehabilitace Pcheng Te-chuaje, Chuang Kche-šenga a Teng Chua byla pro Čchen Si-liena osobně silnou ranou. V prosinci 1978 schválilo třetí plénum ústředního výboru program reforem a otevírání Číny světu, který představil Teng Siao-pching. Skupina konzervativních stoupenců Chua Kuo-fenga – Wang Tung-sing, Wu Te, Ťi Teng-kchuej a Čchen Si-lien – byla kritizována a kvalifikována jako „malý gang čtyř“. Formálně si podrželi své funkce, ale po ztratili vliv. V únoru 1980 byla zmíněná čtveřice odvolána z politbyra, Čchen Si-lien i ze stálého výboru ústřední vojenské komise, přičemž už v lednu 1980 ztratil funkci velitele Pekingského vojenského okruhu; v dubnu 1980 přišel i post místopředsedy státní rady.

Po ztrátě moci

[editovat | editovat zdroj]

Po odvolání z funkcí a úřadů nebyl jinak pronásledován, na XII. sjezdu KS Číny roku 1982 byl zvolen do ústřední poradní komise KS Číny a po celou dobu její existence (do XIV. sjezdu KS Číny roku 1992) byl členem stálého výboru komise.

Čchen Si-lien byl dvakrát ženatý. Měl syna (generála ČLOA) a dceru.

Zemřel v Pekingu 10. června 1999.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Чэнь Силянь na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. Volume 1. A – O. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 50–51. (anglicky) 
  2. ↑ a b TEIWES, Frederick C.; SUN, Warren. The end of the Maoist era : Chinese politics during the twilight of the Cultural Revolution, 1972–1976. Armonk, New York: M.E.Sharpe, 2007. ISBN 978-0-7656-1096-6. S. 252. (anglicky) [Dále jen Teiwes, Sun]. 
  3. ↑ Teiwes, Sun, s. 242.
  4. ↑ Teiwes, Sun, s. 295.
  5. ↑ Teiwes, Sun, s. 548.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Člen vedení Komunistické strany Číny
9. politbyro ÚV KS Číny (duben 1969 – srpen 1973)
členové politbyra
stálý výbor
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV; zemřel v září 1971) • Čou En-laj • Čchen Po-ta (do září 1970) • Kchang Šeng
Jie Čchün (zemřela v září 1971) • Jie Ťien-jing • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching • Ču Te • Sü Š’-jou • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Li Cuo-pcheng (zatčen v září 1971) • Wu Fa-sien (zatčen v září 1971) • Čang Čchun-čchiao • Čchiou Chuej-cuo (zatčen v září 1971) • Jao Wen-jüan • Chuang Jung-šeng (zatčen v září 1971) • Tung Pi-wu • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972)
kandidáti politbyra
8. politbyro ← • → 10. politbyro
10. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977)
členové politbyra
stálý výbor
Mao Ce-tung (předseda ÚV; zemřel v říjnu 1976) • Čou En-laj (místopředseda ÚV; zemřel v lednu 1976) • Wang Chung-wen (místopředseda ÚV; zatčen v říjnu 1976) • Kchang Šeng (místopředseda ÚV; zemřel v prosinci 1975) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Li Te-šeng (místopředseda ÚV a člen stálého výboru do ledna 1975) • Ču Te (zemřel v červenci 1976) • Čang Čchun-čchiao (zatčen v říjnu 1976) • Tung Pi-wu (zemřel v dubnu 1975)
od ledna 1975 i
Teng Siao-pching (místopředseda ÚV; odvolán v dubnu 1976, opět člen stálého výboru a místopředseda ÚV od července 1977)
od dubna 1976 i
Chua Kuo-feng (místopředseda ÚV, od října 1976 předseda ÚV)
Wej Kuo-čching • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching (zatčena v říjnu 1976) • Sü Š’-jou • Chua Kuo-feng (od dubna 1976 člen stálého výboru) • Ťi Teng-kchuej • Wu Te • Wang Tung-sing • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Jao Wen-jüan (zatčen v říjnu 1976)
od prosince 1973 i
Teng Siao-pching (od ledna 1975 člen stálého výboru)
od ledna 1975 i
Li Te-šeng (do ledna 1975 místopředseda ÚV a člen stálého výboru)
kandidáti politbyra
9. politbyro ← • → 11. politbyro
11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982)
členové politbyra
stálý výbor
Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980)
od prosince 1978 i
Čchen Jün (místopředseda ÚV)
od února 1980 i
Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV)
Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung
od prosince 1978 i
Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen
od září 1979 i
Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen
kandidáti politbyra
Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi
10. politbyro ← • → 12. politbyro
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky
10. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977)
předseda
Mao Ce-tung (zemřel v říjnu 1976) • Chua Kuo-feng (od října 1976)
místopředsedové
Jie Ťien-jing (pověřen vyřizováním běžných záležitostí do února 1976 a od března 1977) • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Teng Siao-pching (od ledna 1975 do dubna 1976 a od července 1977)
pracovní konference ústřední vojenské komise
(fakticky do ledna 1974, formálně do února 1975)
ústřední skupina pro vojenské záležitosti
(od ledna 1974 do února 1975)
stálý výbor (od února 1975)
Jie Ťien-jing (předseda) • Wang Chung-wen (do října 1976) • Teng Siao-pching (do dubna 1976 a od července 1977) • Čang Čchun-čchiao (do října 1976) • Liou Po-čcheng • Čchen Si-lien (pověřen vyřizováním běžných záležitostí od února 1976 do března 1977) • Wang Tung-sing • Su Čen-chua • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Su Jü • Li Sien-nien (od 1975) • Wang Čen (od 1975)
členové
v srpnu 1973 zvoleno 63 členů včetně předsedy a místopředsedů
11. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1977 – září 1982)
předseda
Chua Kuo-feng (do června 1981) • Teng Siao-pching (od června 1981)
místopředsedové
stálý výbor
Li Sien-nien • Su Jü • Luo Žuej-čching (generální sekretář, zemřel v srpnu 1978) • Wang Tung-sing (do února 1980) • Čchen Si-lien (do února 1980) • Wej Kuo-čching • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Čang Tching-fa
od března 1978 i
od ledna 1979 i
Keng Piao (v lednu 1979 – červenci 1981 generální sekretář)
od ledna 1980 i
od července 1981 i
Jang Šang-kchun (současně generální sekretář)
členové
v srpnu 1977 zvoleno 63 členů včetně předsedy, místopředsedů a členů stálého výboru
Místopředsedové státní rady Čínské lidové republiky
Místopředsedové státní administrativní rady Ústřední lidové vlády (1949–1954)
Čou En-laj I (1949–1954)
Místopředsedové státní rady (1954– )
vláda: Čou En-laj II (1954–1959)
Čou En-laj III (1959–1965)
Čou En-laj IV (1965–1975)
Lin Piao (zemřel 1971) • Čchen Jün (do 1969) • Teng Siao-pching (do 1968, od 1973 zpět v úřadě) • Che Lung (do 1967) • Čchen I (zemřel 1972) • Kche Čching-š’ (zemřel 1965) • Ulanfu (do 1968) • Li Fu-čchun (zemřel 1975) • Li Sien-nien • Tchan Čen-lin • Nie Žung-čen • Po I-po (do 1966) • Lu Ting-i (do 1966) • Luo Žuej-čching (do 1966) • Tchao Ču (do 1967) • Sie Fu-č’ (zemřel 1972)
Čou a Chua (1975–1978)
Teng Siao-pching (do 1976, od 1977 zpět v úřadě) • Čang Čchun-čchiao (do 1976) • Li Sien-nien • Čchen Si-lien • Ťi Teng-kchuej • Chua Kuo-feng (od 1976 předseda státní rady) • Čchen Jung-kuej • Wu Kuej-sien (do 1977) • Wang Čen • Jü Čchiou-li • Ku Mu • Sun Ťien
Chua a Čao (1978–1983)
od 1978
Teng Siao-pching (do 1980) • Li Sien-nien (do 1980) • Sü Siang-čchien (do 1980) • Ťi Teng-kchuej (do 1980) • Jü Čchiou-li • Čchen Si-lien (do 1980) • Keng Piao • Čchen Jung-kuej (do 1980) • Fang I • Wang Čen (do 1980) • Ku Mu • Kchang Š’-en • Čchen Mu-chua • Wang Žen-čung (1978–1980) • Čchen Jün (1979–1980) • Po I-po (od 1979) • Jao I-lin (od 1979) • Ťi Pcheng-fej (od 1979) • Čao C’-jang (1980) • Wan Li (od 1980) • Jang Ťing-žen (od 1980) • Čang Aj-pching (od 1980) • Chuang Chua (od 1980)
od 1982
Čao C’-jang II (1983–1988)
Wan Li • Jao I-lin • Li Pcheng (od 1987 úřadující předseda státní rady) • Tchien Ťi-jün • Čchiao Š’ (od 1986)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Chuang Ťü (zemřel 2007) • Wu I • Ceng Pchej-jen • Chuej Liang-jü
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)
Představitelé Liao-ningu po roce 1949
tajemníci provinčního výboru KS Číny
Chuang Ou-tung (1954–1958) • Chuang Chuo-čching (1958–1967) • Čchen Si-lien (1971–1973) • Ceng Šao-šan (1975–1978) • Žen Čung-i (1978–1980) • Kuo Feng (1980–1985) • Li Kuej-sien (1985–1986) • Čchüan Šu-žen (1986–1993) • Ku Ťin-čch’ (1993–1997) • Wen Š’-čen (1997–2004) • Li Kche-čchiang (2004–2007) • Čang Wen-jüe (2007–2009) • Wang Min (2009–2015) • Li Si (2015–2017) • Čchen Čchiou-fa (2017–2020) • Čang Kuo-čching (2020–2022) • Chao Pcheng (2022– )
předsedové provinčního lidového shromáždění
Chuang Ou-tung (1980–1983) • Čang Čeng-te (1983–1988) • Wang Kuang-čung (1988–1993) • Čchüan Šu-žen (1993–1998) • Wang Chuaj-jüan (1998–2003) • Wen Š’-čen (2003–2005) • Li Kche-čchiang (2005–2007) • Čang Si-lin (2007–2010) • Wang Min (2010–2015) • Li Si (2015–2018) • Čchen Čchiou-fa (2018–2021) • Čang Kuo-čching (2021–2023) • Chao Pcheng (2023– )
guvernéři
Tu Če-cheng (1954–1958) • Chuang Ou-tung (1958–1967) • Čchen Si-lien (1968–1973) • Ceng Šao-šan (1975–1978) • Žen Čung-i (1978–1980) • Čchen Pchu-žu (1980–1982) • Čchüan Šu-žen (1982–1986) • Li Čchang-čchun (1986–1990) • Jüe Čchi-feng (1990–1994) • Wen Š’-čen (1994–1998) • Čang Kuo-kuang (1998–2001) • Po Si-laj (2001–2004) • Čang Wen-jüe (2004–2007) • Čchen Čeng-kao (2007–2014) • Li Si (2014–2015) • Čchen Čchiou-fa (2015–2017) • Tchang I-ťün (2017–2020) • Liou Ning (2020–2021) • Li Le-čcheng (2021– )
předsedové provinčního výboru ČLPPS
Chuang Ou-tung (1955–1959) • Chuang Chuo-čching (1959–1967) • Chuang Ou-tung (1977–1980) • Li Chuang (1980–1982) • Sung Li (1982–1985) • Sü Šao-fu (1985–1993) • Sun Čchi (1993–2001) • Siao Cuo-fu (2001–2003) • Čang Wen-jüe (2003–2004) • Kuo Tching-piao (2004–2008) • Luo Lin (2008) • Jüe Fu-chung (2009–2013) • Sia Te-žen (2013–2021) • Čou Po (2021– )
Představitelé Čchung-čchingu po roce 1949
tajemníci městského výboru KS Číny
Čchen Si-lien (1949–1950) • Čang Lin-č’ (1950–1952) • Cchao Ti-čchiou (1952–1954) • Jen Chung-jen (1956–1959) • Žen Paj-ke (1959–1967) • Lan I-nung (1967–1968) • Tuan S’-jing (1968–1969) • Che Jün-feng (1969–1973) • Lu Ta-tung (1973–1977) • Čchien Min (1977–1978) • Ting Čchang-che (1978–1980) • Jü Chan-čching (1980–1985) • Liao Po-kchang (1985–1988) • Siao Jang (1988–1993) • Sun Tchung-čchuan (1993–1995) • Čang Te-lin (1995–1999) • Che Kuo-čchiang (1999–2002) • Chuang Čen-tung (2002–2005) • Wang Jang (2005–2007) • Po Si-laj (2007–2012) • Čang Te-ťiang (2012–2012) • Sun Čeng-cchaj (2012–2017) • Čchen Min-er (2017–2022) • Jüan Ťia-ťün (2022– )
starostové
Čchen Si-lien (1949–1951) • Cchao Ti-čchiou (1951–1955) • Žen Paj-ke (1955–1966) • Lan I-nung (1968) • Tuan S’-jing (1968–1969) • Che Jün-feng (1969–1973) • Lu Ta-tung (1973–1978) • Čchien Min (1978) • Ting Čchang-che (1978–1980) • Jü Chan-čching (1980–1985) • Siao Jang (1985–1988) • Sun Tchung-čchuan (1988–1993) • Liou Č’-čung (1993–1996) • Pchu Chaj-čching (1996–1999) • Pao Sü-ting (1999–2002) • Wang Chung-ťü (2002–2009) • Chuang Čchi-fan (2009–2016) • Čang Kuo-čching (2016–2018) • Tchang Liang-č’ (2018–2021) • Chu Cheng-chua (2021– )
předsedové městského lidového shromáždění
Wang Jün-lung (1997–2002) • Chuang Čen-tung (2003–2006) • Wang Jang (2006–2008) • Čchen Kuang-kuo (2008–2012) • Čchen Cchun-ken (2012–2013) • Čang Süan (2013–2023) • Wang Ťiung (2023– )
předsedové městského výboru ČLPPS
Čang Wen-pin (1997–2003) • Liou Č’-čung (2003–2008) • Sing Jüan-min (2008–2013) • Sü Ťing-jie (2013–2017) • Sü Sung-nan (2017–2018) • Wang Ťiung (2018–2023) • Tchang Fang-jü (2023) • Čcheng Li-chua (204– )