| Čchen Šeng | |
|---|---|
| král Čchu | |
| Doba vlády | 209 př. n. l. – leden 208 př. n. l. |
| Úplné jméno | Čchen Šeng (陳勝) |
| Narození | 3. století př. n. l. Fangcheng County |
| Úmrtí | leden 208 př. n. l. |
| Předchůdce | – |
| Nástupce | Ťing Ťü |
| Rod | Čchen |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čchen Šeng (čínsky pchin-jinem Chén Shèng, znaky zjednodušené 陈胜, tradiční 陳勝; † leden 208 př. n. l.), zdvořilostním jménem Še (čínsky pchin-jinem 涉, znaky 涉), byl vůdce prvního povstání v období rozpadu čínské říše Čchin. V srpnu 209 př. n. l. se v čele několikasetčlenného vojenského oddílu vzbouřil proti Čchinům, dobyl Čchen, bývalé hlavní město království Čchu a prohlásil se králem. Čchinské armády se po počátečních porážkách zkonsolidovaly pod velením generála Čang Chana a rozdrtily čchuské armády. Čcheng Šeng se na ústupu pokusil sebrat novou armádu, ale byl začátkem roku 208 př. n. l. zabit. Vlády nad Čchu se pak nakrátko chopil Ťing Ťü a poté Siang Liang. V povstáních a válkách započatých Čchen Šengem do dvou let (koncem roku 207 př. n. l.) říše Čchin zanikla.
Čchen Šeng pocházel z Jang-čchengu (陽城, moderní Fang-čcheng (方城) v Che-nanu). Roku 209 př. n. l. byl důstojníkem v oddílu 900 mužů, který měl za úkol odejít na severní hranici (k Pekingu). Kvůli dlouhotrvajícím dešťům se však museli utábořit u Ta-ce (大澤), v okrese Čchi (蘄縣, moderní Su-sien (宿縣) v An-chueji). Za zpoždění by byl celý oddíl potrestán smrtí, Čchen Šeng se proto s přítelem Wu Kuangem v srpnu 209 př. n. l. rozhodli vzbouřit.[1] Prohlásili se za stoupence prince Fu-sua, nejstaršího syna prvního čchinského císaře Čchin-š’-chuang-tiho (roku 210 př. n. l. po smrti Čchin-š’-chuang-tiho eunuch Čao Kao a první ministr Li S ’ přiměli Fu-sua k sebevraždě), získali oddíl na svou stranu a dobyli okresní město. Poté vytáhli na Čchen (moderní okres Chuaj-jang v Che-nanu), bývalé hlavní město království Čchu. Obsadili ho a prohlásili Čcheng Šenga králem obnoveného čchuského království,[2] Většího Čchu (張楚).
Poté čchuští povstalci vytáhli proti Čchinům. Hlavní síly pod velením místokrále Wu Kuanga zamířily podél Žluté řeky na čchinskou metropoli Sien-jang, menší oddíl v čele s Wu Čchenem vyrazil na sever a jiná armáda na jihovýchod.[3] Jihovýchodní armáda byla Čchiny zastavena u průsmyku Wu, a hlavní síly uvázly však u Žung-jangu, který zdatně bránil Li Jou (syn Li S’a). Čchen Šeng poslal na západ další armádu pod Čou Wenem, která rychlým pochodem pronikla až na vzdálenost několika desítek kilometrů k Sian-jangu,[4] ale na poslední chvíli nově jmenovaný čchinský generál Čang Chan posílil svou armádu mobilizací otroků pracujících na státních stavbách v okolí metropole, porazil Čou Wena a zatlačil ho několik set kilometrů zpět. O dva měsíce později, po opakovaných neúspěších, Čou Wen spáchal sebevraždu.[5] Zatím velitelé čchuských vojsk na severu vyhlásili samostatná království Čao a Wej a Wu Kuangovi důstojníci zabili svého velitele načež je rozdrtil Čang Chan, který následně dobyl i Čchen.[6]
Čchen Šeng přes počáteční úspěchy nebyl schopen upevnit svou moc. Byl totiž krutý k obyvatelstvu a nedůvěřoval svým generálům, kteří zase nevěřili jemu. Po jeho prohlášení se za krále k němu ochladla i čchuská aristokracie.[7] Pod tlakem Čang Chana Čchen Šeng ustoupil od Čchenu na východ a pokoušel se sebrat nové vojsko, ale v lednu 208 př. n. l. ho zabil jeho vozka.[6]
Po smrti Čchen Šenga se králem Čchu prohlásil jeden z jeho důstojníků – Ťing Ťü, který byl po několika měsících svržen Siang Liangem. Siang Liang za krále Čchu, s titulem král Chuaj z Čchu, vybral potomka čchuských králů Siung Sina.
Po opětném sjednocení Číny do říše Chan roku 202 př. n. l. chanský císař Kao-cu ocenil Čchen Šenga jako prvního kdo povstal proti Čchinům a udělil mu posmrtné jméno král Jin z Čchu (doslova „Skrytý král Čchu“).[7]