Čch’ Chao-tchien

Čch’ Chao-tchien
Narození9. července 1929 (95 let)
Čao-jüan
Povolánípolitik a důstojník
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkceministr národní obrany Čínské lidové republiky (1993–2003)
Vice Chairman of the Central Military Commission (1995–2002)
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čch’ Chao-tchien je čínské jméno, v němž Čch’ je příjmení.

Čch’ Chao-tchien (čínsky pchin-jinem Chí Hàotián, znaky zjednodušené 迟浩田, tradiční 遲浩田; * 9. července 1929) je bývalý čínský komunistický voják a politik, v armádě čínských komunistů sloužil od roku 1944, do Komunistické strany Číny vstoupil roku 1946. Sloužil především jako politický pracovník, do vyšších funkcí se propracoval v 70. letech, když postupně zastával funkce zástupce politického komisaře Pekingského vojenského okruhu (1973–1977), náčelníka politického oddělení generálního štábu (1977–1985), politického komisaře Ťinanského vojenského okruhu (1985–1987), náčelníka generálního štábu (1987–1992), státního poradce a ministra národní obrany (1993–2003), člena (1988–2003) a místopředsedy (1995–2003) ústřední vojenské komise Čínské lidové republiky. Zaujímal také funkce ve vedení komunistické strany, jako člen ústředního výboru (1985–2002), člen (1987–2002) a místopředseda (1995–2002) ústřední vojenské komise KS Číny a člen politbyra (1997–2002).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Čch’ Chao-tchien se narodil 9. července 1929 v okresu Čao-jüan na severovýchodě provincie Šan-tung. Roku 1944 byl přijat do armády čínských komunistů[1] a roku 1946 vstoupil do Komunistické strany Číny, sloužil ve vojenské administrativě, od roku 1946 se účastnil bojů v Šan-tungu v útvarech Východočínské (resp. 3.) polní armády.[1] Během korejské války sloužil jako velitel roty, pak praporu. Během bojů byl opakovaně raněn a opakovaně vyznamenán.

Po návratu z Koreje se stal náčelníkem politického oddělení pluku, při zavedení vojenských hodností roku 1955 obdržel hodnost majora. Poté sloužil jako vedoucí politického oddělení a/nebo politický komisař různých útvarů, postupně stoupal ve funkcích, až na zástupce politického komisaře Pekingského vojenského okruhu od roku 1973.[1] Roku 1976 se podílel na velení vojskům poskytujícím pomoc obětem zemětřesení v Tchang-šanu. Po zatčení gangu čtyř v říjnu 1976 byl pověřen výkonem funkce zástupce šéfredaktora Lidového deníku (do roku 1977). Od roku 1977 působil jako zástupce náčelníka generálního štábu ČLOA a náčelníka politického oddělení generálního štábu. Roku 1985 byl přeložen do Šantungu na místo politického komisaře Ťinanského vojenského okruhu.[1] Při reorganizaci vedení Komunistické strany Číny v září 1985 byl kooptován mezi členy ústředního výboru. Na XIII. sjezdu KS Číny v říjnu/listopadu 1987 byl potvrzen v ústředním výboru (znovuzvolen 1992 a 1997, do 2002) a zvolen i členem ústřední vojenské komise KS Číny (znovuzvolen 1992 a 1997, do 2002), od dubna 1988 byl jmenován i členem paralelní ústřední vojenské komise Čínské lidové republiky (znovuzvolen 1993 a 1998).[1] Ještě v listopadu 1987 byl přeložen zpět do Pekingu do funkce náčelníka generálního štábu (do října 1992). Při znovuzavedení vojenských hodností roku 1988 obdržel hodnost generálplukovníka. V květnu a červnu 1989 hrál důležitou roli při řízení vojenského prosazování stanného práva v Pekingu s cílem potlačit protesty na náměstí Nebeského klidu v hlavním městě.[1] Politicky byl blízko Teng Siao-pchingovi, podílel se odstranění „kliky bratří Jangů“ (Jang Šang-kchun a Jang Paj-pching) z vedení armády roku 1992. V 90. letech byl v dobrých vztazích s Ťiang Ce-minem.[1]

V březnu 1993 byl jmenován státním poradcem a ministrem národní obrany (znovujmenován 1998, do 2003). V září 1995 byl zvolen místopředsedou ústřední vojenské komise KS Číny a v prosinci téhož roku místopředsedou ústřední vojenské komise ČLR. Jako místopředseda komise odpovídal za „vnější záležitosti“ (obranný rozpočet, vojenský výzkum a vývoj, zahraniční styky, vztahy s centrální vládou a regiony), zatímco druhý současně jmenovaný místopředseda Čang Wan-nien odpovídal za vlastní řízení vojsk.[1] Na XV. sjezdu KS Číny v září 1997 byl zvolen i členem politbyra.[1]

Na XVI. sjezdu KS Číny v listopadu 2002 odešel ze stranických funkcí a v březnu 2003 mu skončilo funkční období i ve státní funkcích a úřadech. Od roku 2003 je v penzi.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chi Haotian na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i MULVENON, James. Chi Haotian: A Political Biography. China Leadership Monitor [online]. 2002-4-30 [cit. 2023-12-25]. Čís. 1 Part 2. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
15. politbyro ÚV KS Číny (září 1997 – listopad 2002)
členové politbyra
stálý výbor
kandidáti politbyra
14. politbyro ← • → 16. politbyro
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky
13. ústřední vojenská komise KS Číny (listopad 1987 – říjen 1992)
předseda
Teng Siao-pching (do listopadu 1989) • Ťiang Ce-min (od listopadu 1989)
první místopředseda
Čao C’-jang (do června 1989)
místopředsedové
Jang Šang-kchun (generální sekretář do listopadu 1989) • Liou Chua-čching (od listopadu 1989)
členové
Chung Süe-č’ (zástupce generálního sekretáře) • Liou Chua-čching (zástupce generálního sekretáře, od listopadu 1989 místopředseda) • Čchin Ťi-wej • Čch’ Chao-tchien • Jang Paj-ping (generální sekretář od listopadu 1989) • Čao Nan-čchi
14. ústřední vojenská komise KS Číny (říjen 1992 – září 1997)
předseda
místopředsedové
Liou Chua-čching • Čang Čen • Čch’ Chao-tchien (od září 1995) • Čang Wan-nien (od září 1995)
členové
Čch’ Chao-tchien (od září 1995 místopředseda) • Čang Wan-nien (od září 1995 místopředseda) • Jü Jung-po • Fu Čchüan-jou • Wang Kche (od září 1995) • Wang Žuej-lin (od září 1995)
15. ústřední vojenská komise KS Číny (září 1997 – listopad 2002)
předseda
místopředsedové
členové
Fu Čchüan-jou • Jü Jung-po • Wang Kche • Wang Žuej-lin • Cchao Kang-čchuan • Kuo Po-siung (od září 1999) • Sü Cchaj-chou (od září 1999)
Náčelníci generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády, jejich předchůdci a nástupci
Liou Po-čcheng (1930–1931) • Ču Jün-čching (1931) • Kuo Chua-žuo (1931) • Jie Ťien-jing (1931–1934) • Liou Po-čcheng (1934–1935) • Jie Ťien-jing (1935–1936) • Liou Po-čcheng (1936–1937) • Siao Ťin-kuang (1937–1938) • Tcheng Taj-jüan (1938–1940) • Wang Žuo-fej (1940–1941) • Jie Ťien-jing (1941–1945) • Pcheng Te-chuaj (1945–1947) • Čou En-laj (1947–1949, úřadující) • Sü Siang-čchien (1949–1954) • Nie Žung-čen (1950–1954, úřadující) • Su Jü (1954–1958) • Chuang Kche-čcheng (1958–1959) • Luo Žuej-čching (1959–1965) • Jang Čcheng-wu (1965–1968, úřadující do 1966) • Chuang Jung-šeng (1968–1971) • neobsazeno (1971–1975) • Teng Siao-pching (1975–1976) • neobsazeno (1976–1977) • Teng Siao-pching (1977–1980) • Jang Te-č’ (1980–1987) • Čch’ Chao-tchien (1987–1992) • Čang Wan-nien (1992–1995) • Fu Čchüan-jou (1995–2002) • Liang Kuang-lie (2002–2007) • Čchen Ping-te (2007–2012) • Fang Feng-chuej (2012–2017) • Li Cuo-čcheng (2017– )
uvedeni jsou náčelníci generálního štábu: ústřední revoluční vojenské komise Čínské sovětské republiky (1930–1933) • čínské Rudé armády (1933–1936) • ústřední revoluční vojenské komise (1936–1949) • lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) • Čínské lidové osvobozenecké armády (1954–2016) • a náčelníci spojeného štábu ústřední vojenské komise (2016– )
Ministři národní obrany Čínské lidové republiky
Pcheng Te-chuaj (1954–1959) • Lin Piao (1959–1971) • Jie Ťien-jing (1975–1978) • Sü Siang-čchien (1978–1981) • Keng Piao (1981–1982) • Čang Aj-pching (1982–1988) • Čchin Ťi-wej (1988–1993) • Čch’ Chao-tchien (1993–2003) • Cchao Kang-čchuan (2003–2008) • Liang Kuang-lie (2008–2013) • Čchang Wan-čchüan (2013–2018) • Wej Feng-che (2018–2023) • Li Šang-fu (2023) • Tung Ťün (2023–)
Státní poradci státní rady Čínské lidové republiky
vláda: Chua a Čao (1978–1983)
Čao C’-jang II (1983–1988)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Tchie-jing • Čchin Ťi-wej • Wang Ping-čchien • Sung Ťien • Wang Fang • Cou Ťia-chua (od 1991 místopředseda Státní rady) • Li Kuej-sien • Čchen Si-tchung • Čchen Ťün-šeng • Čchien Čchi-čchen (od 1991)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)