Černá kniha komunismu

Černá kniha komunismu
AutorStéphane Courtois (ed.)
Nicolas Werth
Jean-Louis Panné
Andrzej Paczkowski
Karel Bartošek
Jean-Louis Margolin
Ehrhart Neubert*
Joachim Gauck*
(*německé vydání)
Původní názevLe Livre noir du communisme
PřekladatelZuzana Dlabalová ... et al.
ZeměFrancie
Jazykfrancouzština
Námětkomunismus, totalitarismus
Žánrhistoriografické dílo a esej
Datum vydání6. listopad 1997
Česky vydáno1999
Typ médiaváz.
Počet stran912
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Černá kniha komunismu: Zločiny, teror, represe (ve francouzském originále Le Livre noir du communisme: Crimes, terreur, répression) je kniha z roku 1997 sepsaná kolektivem evropských akademiků a výzkumníků z CNRS. Jejím editorem je Stéphane Courtois.

Kniha se pokouší shrnout rozličné zločiny (vraždy, deportace, mučení, hladomory), které považuje za dílo komunismu. Autoři v tomto kontextu pracují s leninistickým a marxisticko-leninistickým výkladem komunismu a státy, které z těchto ideologií vycházely, počínaje bolševickou revolucí. Popudem k sepsání knihy bylo částečné otevření archivů někdejších komunistických států.[1]

Obsah a kritika

[editovat | editovat zdroj]

Přestože se knize dostalo mnoha pozitivních recenzí od řady publicistů, setkala se i s rozsáhlou kritikou.[2]

První kapitolou knihy je „Úvod“, jehož autorem je Stéphane Courtois. Tři z dalších spoluautorů knihy (Jean-Louis Margolin, Nicolas Werth a Karel Bartošek) se později od Courtoisova úvodu a obecně jeho editorské práce distancovali.[3][4] Margolin a Werth uvedli, že Courtois byl „posedlý“, aby se dobral k číslu 100 milionů mrtvých, což dle jejich názoru vyústilo v „odbytý a zavádějící výzkum“,[5] který spíše připomíná „militantní politický aktivismus“.[2] Sám Margolin, autor kapitoly o Vietnamu, dle vlastních slov „nikdy nedošel k číslu milionu mrtvých (které kniha uvádí)“.[4] Současně kritizovali, že Courtois záměrně zveličoval počty obětí ve specifických zemích[4][6] a odmítli úvodní přirovnání komunismu k nacismu.[2] Předmětem diskusí případně byla i otázka, co lze a co nelze řadit jako „zločin komunismu“.[7][8] Courtois v knize pracuje s počtem 65 až 93 milionů mrtvých.

Britský publicista Seumas Milne pro The Guardian napsal, že „narativ studené války o Hitlerovi a Stalinovi, potažmo pak i nacismu a komunismu, jakožto stejném zlu, relativizuje specifické zločiny nacismu, zcela ignoruje zločiny kapitalismu a kolonialismu a krmí představu, že jakákoliv radikální společenská změna nutně vede k utrpení, vraždění a nezdaru“.[9][10] Rumunsko-americký politolog Vladimir Tismăneanu naproti přirovnání podpořil jako „všeobecně obhajitelné“.[11]

Michael David-Fox kritizoval koncept „obecného komunismu“, který kniha předkládá, a na příkladu Stalinova Sovětského svazu a Pol Potovy Kambodži uvádí, že jednotlivé události v nich nelze chápat jako provázané.[12][13]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Černá kniha komunismu se podobá obžalovacímu spisu. iDNES.cz [online]. 1999-03-09 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c ARONSON, Ronald. Communism's Posthumous Trial. History and Theory. 2003, roč. 42, čís. 2, s. 222–245. Dostupné online [cit. 2021-01-09]. ISSN 1468-2303. DOI 10.1111/1468-2303.00240. (anglicky) 
  3. ↑ HOFFMANN, Stanley. Review of Le Livre noir du communisme: Crimes, terreur, répression (The Black Book of Communism: Crimes, Terror, and Repression). Foreign Policy. 1998, čís. 110, s. 166–169. Dostupné online [cit. 2021-01-09]. ISSN 0015-7228. DOI 10.2307/1149284. 
  4. ↑ a b c CHEMIN, Ariane. Les divisions d'une équipe d'historiens du communisme. Le Monde. 1997-10-31. Dostupné online [cit. 2021-01-09]. (francouzsky) 
  5. ↑ GHODSEE, Kristen. Red Hangover: Legacies of Twentieth-Century Communism. 1. vyd. Durham, USA: Duke University Press, 2017. 140 s. Dostupné online. ISBN 978-0822369493. 
  6. ↑ GHODSEE, Kristen. A Tale of “Two Totalitarianisms”: The Crisis of Capitalism and the Historical Memory of Communism. History of the Present. 2014-10-01, roč. 4, čís. 2, s. 115–142. Dostupné online [cit. 2021-01-09]. ISSN 2159-9785. DOI 10.5406/historypresent.4.2.0115. (anglicky) 
  7. ↑ HARFF, Barbara. Review of Death by Government. The Journal of Interdisciplinary History. 1996, roč. 27, čís. 1, s. 117–119. Dostupné online [cit. 2021-01-09]. ISSN 0022-1953. DOI 10.2307/206491. 
  8. ↑ PACZKOWSKI, Andrzej. The Strom over the Black Book. The Wilson Quarterly (1976-). 2001, roč. 25, čís. 2, s. 28–34. Dostupné online [cit. 2021-01-09]. ISSN 0363-3276. DOI 10.2307/40260182. 
  9. ↑ Seumas Milne: The battle for history. The Guardian [online]. 2002-09-12 [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Communism may be dead, but clearly not dead enough. The Guardian [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ TISMANEANU, Vladimir. Communism and the human condition: Reflections on the Black Book of Communism. Human Rights Review. 2001-01-01, roč. 2, čís. 2, s. 125–134. Dostupné online [cit. 2021-01-09]. ISSN 1874-6306. DOI 10.1007/s12142-001-1027-1. (anglicky) 
  12. ↑ DAVID-FOX, Michael. On the Primacy of Ideology: Soviet Revisionists and Holocaust Deniers (In Response to Martin Malia). Kritika: Explorations in Russian and Eurasian History. 2004-03-18, roč. 5, čís. 1, s. 81–105. Dostupné online [cit. 2021-01-09]. ISSN 1538-5000. DOI 10.1353/kri.2004.0007. (anglicky) 
  13. ↑ MECKLENBURG, Jens; WIPPERMANN, Wolfgang. 'Roter Holocaust'? Kritik des Schwarzbuchs des Kommunismus [A 'Red Holocaust'? A Critique of the Black Book of Communism]. 1. vyd. Hamburg: Konkret Verlag Literatur, 1998. ISBN 3-89458-169-7. (německy) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]