| Činkim | |
|---|---|
| korunní princ říše Jüan | |
| Úplné jméno | Činkim |
| Chrámové jméno | Jü-cung (裕宗) |
| Tituly | korunní princ (od 1273) |
| Narození | 1243 |
| Úmrtí | 5. ledna 1286 |
| Manželka | Kökečin |
| Potomci | Kammala Darmabala Temür |
| Rod | Bordžiginové |
| Dynastie | Jüan |
| Otec | Chubilaj |
| Matka | Čabi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Činkim (čínsky v českém přepisu Čen-ťin, pchin-jinem Zhēnjīn, znaky 真金, 1243 – 5. ledna 1286) byl druhý syn Chubilaje, zakladatele dynastie Jüan a od roku 1273 korunní princ, současně z pozice ředitele (kancléře) ústředního sekretariátu řídil civilní správu říše Jüan.
Činkimovo jméno, které v čínštině znamená „Skutečné zlato“ mu při narození vybral buddhistický mnich Chaj-jün.[1] Princ byl pečlivě vychován, jeho konfuciánští, buddhističtí i taoističtí učitelé ho seznámili s čínským politickým i náboženským myšlením.[2]
Roku 1273 byl v příkrém rozporu s mongolským právem jmenován korunním princem (čínsky v českém přepisu chuang-tchaj-c’, pchin-jinem huángtàizǐ, znaky 皇太子)[3] a stanul v čele ústředního sekretariátu, tedy v čele veškeré civilní správy říše Jüan. Byl znám svou podporou konfuciánství, s konfuciánskými úředníky sdílel nesouhlas s finanční politikou ministrů jako byl Ahmad (zavražděný čínskými úředníky roku 1282) a Lu Š'-žung.[4] Roku 1285 konfuciánští úředníci z jihu navrhli Chubilajovi abdikaci v Činkimův prospěch, čímž vyvolali císařův hněv. Činkim zemřel nedlouho poté, 5. ledna 1286.
Nový následník nebyl jmenován, až roku 1293 byl Činkimův třetí syn Temür pověřen správou Mongolska a obdržel pečeť korunního prince, ale oficiálně následníkem jmenován nebyl.[5][6] Nicméně roku 1294 se Temür stal Chubilajovým nástupcem.
Po Temürovi vládli říši Jüan (resp. od roku 1368 Severní Jüan) potomci Činkimových synů – nejstaršího Kammaly a prostředního Darmabaly až do roku 1388.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zhenjin na anglické Wikipedii.