Řebříček

Jak číst taxoboxŘebříček
alternativní popis obrázku chybí
Řebříček obecný (Achillea millefolium)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodřebříček (Achillea)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řebříček (Achillea) je rod vytrvalých rostlin z čeledi hvězdnicovitých kde je řazen do tribu Anthemideae. Celkový počet jeho druhů se odhaduje na 115, jsou to vesměs nenáročné rostliny z nichž mnohé se řadí mezi okrasné i léčivé.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Centrum diversity rodu je umísťováno do Středozemí, Malé Asie a na Blízký východ. Řebříček je rozšířen po celé Evropě a dále v Asii, Severní Americe i Africe. Nejvíce druhů je možno najít v jihovýchodní Evropě a severozápadní Asii. V České republice se téměř po celém území vyskytuje s rozdílnou intenzitou 13 druhů, některé druhy jsou běžnější a jiné vzácnější. Konkrétně řebříček sleziníkolistý je v ČR považován za kriticky ohrožený druh.

Řebříčky se nejčastěji vyskytují v mezofytiku na loukách a travnatých mezích. Na půdu nejsou rostliny náročné, nejlépe rostou na písčitých nebo hlinitých, snesou i velké sucho. Na polích se vyskytují převážně jen ve vytrvalých pícninách a dobytek je požírá, ve větším množství je to však krmivo nevhodné pro vysoký obsah hořčin.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Řebříček je světlomilná, vytrvalá bylina s plazivými, vícehlavými oddenky nebo vláknitými kořeny ze kterých vyrůstají 15 až 120 cm vysoké lodyhy. Rostlina má lodyh několik, ty jsou vzpřímené, pevné, sympodiálně větvené a porostlé střídavými, měkkými, řapíkatými nebo přisedlými listy které jsou až na výjimky jednou až třikrát peřenosečně až peřenolaločně dělené. Listy jsou v obryse podlouhlé, vejčité nebo kopinaté, v mládí bývají vlnaté a později olysávají.

Na vrcholech lodyh vyrůstají květní úbory sestavené do bohatých květenství chocholičnatých lat. Jen ojediněle stojí květní úbory samostatně. Uprostřed poměrně drobných úborů s plochými, vydutými nebo vypuklými plevnatými lůžky roste 15 až 75 oboupohlavných květů se zploštělou, pětičetnou, trubkovitou korunnou která bývá bílá, žlutá nebo růžová. Po obvodě lůžka je 5 až 12 jazykovitých samičích květů se širokou ligulou barvy bílé nebo žluté; u některých druhů však jazykovité květy zanikly. Víceřadý střechovitý zákrov je složen ze šupinovitých listenů, z nich vnitřní jsou po okraji suchomázdřité. Květy jsou cizosprašné, opylovány bývají hmyzem. Plodem je tenkostěnná, dorsiventrálně zploštělá nažka se dvěma podélnými žebry a bez chmýru.

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Rostliny se mohou rozšiřovat dlouhými větvenými oddenky nebo drobnými semeny - nažkami která roznáší vítr. Na jedné rostlině jich mohou dozrát i desítky tisíců. Nažky klíčí ihned po uzráním, druhým rokem po přezimování již klíčivost částečně ztrácejí. Nejlépe vzcházejí z povrchu půdy a z hloubky do 1 cm, ze 3 cm již nevzejdou. Po vyklíčení se vytvoří nejprve listová růžice a silný kořenový systém. Z kořenového krčku rostou vodorovné oddenky a na jejich koncích vyrůstají nové rostliny, vytváří se tak hustá síť kořenů která ostatní rostliny vytlačuje. Vytržené oddenky snadno opět zakoření.

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Rostlina obsahuje ve všech nadzemních částech, hlavně v květech a květenstvích, hodně silic a je proto aromatická. Silice obsahují monoterpeny, sekviterpenové laktony, alkaloidy a další účinné látky. Dále jsou v rostlinách glykosidické hořčiny, třísloviny, falavonoidy a mnohé organické kyseliny. Své uplatnění nacházejí ve farmacii, při výrobě kosmetických přípravků i při ochucování likérů. Rostlina také působí jako silný insekticid a larvicid a fungují jako akumulátor škodlivých kovů, jímá z kontaminované půdy bor, kadmium, měď, molybden, olovo i stroncium.

Drcená nať se přikládá jako lokální anestetikum na podlitiny, pohmožděniny a různé vyrážky, křečové žíly a bércové vředy. Odvary z řebříčku se používají vnitřně k vyvolání pocení při horečkách, jako lék podporující trávení (zvyšuje vylučování žluči), při onemocnění jater, zánětech močových cest i na rozličné ženské choroby nebo při zácpě. Droga má také antibakteriální, protizánětlivé a stahující účinky.

Řebříček je vytrvalá kvetoucí bylina a proto má také estetický význam, je přirozenou součástí mnoha přírodních společenstev. Semena některých druhů, jako např. řebříček chlumní, řebříček obecný, řebříček panonský a řebříček sličný, se přidávají do travních směsí květnatých luk, v parcích i okrasných zahradách. Vzrostlejší druhy, řebříček bertrám, řebříček tužebníkovitý, se používají jako nenáročné trvalky v zahradách nebo jsou oblíbenými druhy k sušení. K řezu se v českých podmínkách využívá nejvíce řebříček obecný který plně rozkvetlý vydrží ve váze dva až tři týdny.

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Rod Achillea, do kterého byl v nedávné době vřazen rod Otanthus, je tvořen asi 115 druhy. V závislosti na názorech autorů je rod obvykle členěn do 4 až 5 sekcí, někdy ještě i do podsekcí, které se od sebe různí jak molekulárně, tak i morfologicky, liší se hlavně ve velikosti a množství úborů, v četnosti a barvě jazykovitých květů a ve tvaru listů.

V přírodě České republiky vyrůstají tyto druhy:

Mimo uvedené druhy se vyskytují i tyto hybridy:

  • Achillea ×incognita Danihelka
  • Achillea collina × A. pratensis
  • Achillea millefolium × A. pratensis

Řebříček je rod jehož některé druhy jsou používané jako okrasné, bývají proto v zahradnických podnicích využívány i další exotické druhy a z nich šlechtěny nové variety. Ty občas unikají do volné přírody a případně se tam i kříží. Mezi známější cizí druhy náleží:

a známější hybridy:

  • Řebříček sličný
    Řebříček sličný
  • Řebříček tužebníkovitý
    Řebříček tužebníkovitý
  • Řebříček velkokvětý
    Řebříček velkokvětý
  • Řebříček žlutý
    Řebříček žlutý
  • Řebříček oddálený
    Řebříček oddálený

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KUBIŠ, David. Hodnocení rodu Achillea z hlediska obsahu silic. Lednice, 2008 [cit. 06.03.2015]. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Jarmila Neugebauerová. Dostupné online.
  2. ↑ MLČKOVÁ, Martina. Možnosti péče a obnovy genofondu rodu Achillea. Lednice, 2012 [cit. 06.03.2015]. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Jarmila Neugebauerová. Dostupné online.
  3. ↑ UHER, Jiří; KUŤKOVÁ, Tatiana. Produkce a použití trvalek: Achillea [online]. Zahradnická fakulta, Mendelova univerzita v Brně, rev. 2007 [cit. 2015-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 
  4. ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 06.03.2015]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  5. ↑ TROCK, Debra K. Flora of North America: Achillea [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ SHI, Zhu; HUMPHRIES, Christopher J.; GILBERT, Michael G. Flora of China: Achillea [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2015-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ PILÁT, Albert. Atlas alpínek. Praha: Academia, 1973. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]