Řád vycházejícího slunce

Řád vycházejícího slunce
旭日章
velkostuha s řádovým odznakem
velkostuha s řádovým odznakem
Uděluje

Japonský císař
Typzáslužný řád
Založeno10. dubna 1875
Způsobilostobčané Japonska i cizí státní příslušníci
Uděluje se zavynikající úspěchy na poli mezinárodních vztahů, za povznesení japonské kultury, za pokroky přinášející zvyšování blahobytu nebo za ochranu přírody
Statusdosud udílen
ZakladatelMeidži
Hlava řádujaponský císař
Třídyvelkostuha
zlatá a stříbrná hvězda
zlaté paprsky na stuze
zlaté paprsky s rozetou
zlaté a stříbrné paprsky
stříbrné paprsky
Zaniklé třídymedaile zelených listů paulovnie (zrušena 2003)
medaile bílých listů paulovnie (zrušena 2003)
Ostatní vyznamenání
VyššíŘád květů paulovnie
NižšíŘád posvátného pokladu
Stuha I. třídy
Stuha I. třídy
Stuha II. třídy
Stuha II. třídy
Stuha III. třídy
Stuha III. třídy
Stuha IV. třídy
Stuha IV. třídy
Stuha V. třídy
Stuha V. třídy
Stuha VI. třídy
Stuha VI. třídy

Řád vycházejícího slunce (旭日章, Kjokudžicu-šó, Hepburnův přepis Kyokujitsu-shō) je japonský řád založený roku 1875 císařem Meidžim.[1] Byl prvním národním řádem udíleným japonskou vládou. Vzhled řádu v podobě paprsků vycházejícího slunce symbolizuje energii tak silnou jakou má samotné vycházející slunce.[2] Tato symbolika je pro Japonsko jakožto „zemi vycházejícího slunce“ důležitá.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Řád založil dne 10. dubna 1875 japonský císař Meidži a původně byl udílen pouze japonským mužům v osmi třídách. Dne 4. ledna 1888 byla k řádu přidána devátá, speciální třída. V roce 1981 byl řád zpřístupněn cizím státním příslušníkům (ačkoliv několik cizinců jím bylo vyznamenáno již před druhou světovou válkou) a od roku 2003 může být udělen i ženám (do té doby byl ženám udílen Řád drahocenné koruny).

Až do reformy řádu v roce 2003 byl řád udílen v devíti třídách. Během reformy byly dvě nejnižší třídy řádu zrušeny a zároveň z nejvyšší třídy vznikl nový řád, Řád květů paulovnie, s jedinou třídou velkostuhy.

Pravidla udílení

[editovat | editovat zdroj]

Řád je udílen za vynikající úspěchy na poli mezinárodních vztahů, za povznesení japonské kultury, za pokroky přinášející zvyšování blahobytu nebo za ochranu přírody. Před druhou světovou válkou byl udílen také za vojenskou službu.[3]

Ačkoliv se jedná v hierarchii japonských řádů až o třetí nejvyšší řád, je nejvyšším pravidelně udíleným řádem, neboť nejvyšší řád, Řád chryzantémy, je vyhrazen pro zahraniční hlavy států a příslušníky královských rodin a druhý nejvyšší řád, Řád květů paulovnie, se většinou udílí politikům.

Administrativu řádu zajišťuje Kancelář řádů vládní kanceláře v čele s předsedou vlády Japonska. Udílen je jménem císaře a může být udělen i posmrtně.

  • Osvědčení o udělení Řádu vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky (5. třída) pro Zdeňka Thomu
    Osvědčení o udělení Řádu vycházejícího slunce se zlatými a stříbrnými paprsky (5. třída) pro Zdeňka Thomu
  • Americký admirál Dennis C. Blair je vyznamenáván Řádem vycházejícího slunce (2002)
    Americký admirál Dennis C. Blair je vyznamenáván Řádem vycházejícího slunce (2002)

Insignie

[editovat | editovat zdroj]

Řádový odznak má tvar osmicípé hvězdy s červeným středovým kotoučem. V I. až IV. třídě je lem paprsků pozlacený, v V. třídě je u čtyř cípů pozlacený a u čtyř stříbrný a v VI. třídě je lem stříbrný. Každý cíp sestává ze třech bíle smaltovaných paprsků. Ke stuze je připojen pomocí přechodového prvku v podobě tří zeleně smaltovaných listů a fialově smaltovaných květů paulovnie. Řádový odznak VII. a VIII. třídy sestával ze stříbrné medaile ve tvaru tří listů a květů paulovnie, v případě VII. třídy smaltované.[3]

Řádová hvězda má tvar stříbrné osmicípé hvězdy na které je položen řádový odznak.[3]

Stuha je bílá s širokými červenými pruhy při okrajích.[3]

  • Řád se zlatými stříbrnými paprsky
    Řád se zlatými stříbrnými paprsky
  • Velkostuha, 19. století
    Velkostuha, 19. století
  • Řád VII. třídy
    Řád VII. třídy
  • Řádová hvězda
    Řádová hvězda
  • Řád se zlatými paprsky a rozetou
    Řád se zlatými paprsky a rozetou

Třídy

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 2003 byl řád udílen v devíti řádných třídách. Obvykle je řád udílen i s diplomem, který je ve výjimečných případech doplněn o osobní podpis císaře. Od roku 2003 je řád udílen v šesti řádných třídách.[3]

  • velkostuha s květy paulovnie (od 2003 samostatný řád)
  • I. třída – velkostuha (旭日大綬章) – Řádový odznak je nošena na široké stuze spadající z pravého ramene na protilehlý bok. Řádová hvězda je nošena nalevo na hrudi.
  • II. třída – zlatá a stříbrná hvězda (旭日重光章) – Řádový odznak je nošen na stuze kolem krku. Řádová hvězda je nošena napravo na hrudi.
  • III. třída – zlaté paprsky na stuze (旭日中綬章) – Řádový odznak je nošen na stuze kolem krku. Řádová hvězda této třídě již nenáleží.
  • IV. třída – zlaté paprsky s rozetou (旭日小綬章) – Řádový odznak je nošen zavěšen na stuze s rozetou nalevo na hrudi.
  • V. třída – zlaté a stříbrné paprsky (旭日双光章) – Řádový odznak je nošen zavěšen na stuze bez rozety nalevo na hrudi.
  • VI. třída – stříbrné paprsky (旭日単光章) – Řádový odznak je nošen zavěšen na stuze bez rozety nalevo na hrudi.[4]
  • VII. třída (青色桐葉章) – medaile zelených listů paulovnie (zrušena 2003)
  • VIII. třída (白色桐葉章) – medaile bílých listů paulovnie (zrušena 2003)
Řádové stuhy 1888–2003
I. třída
velkostuha 		II. třída
zlatá a stříbrná hvězda 		III. třída
zlaté paprsky na stuze 		IV. třída
zlaté paprsky s rozetou 		V. třída
zlaté a stříbrné paprsky 		VI. třída
stříbrné paprsky 		VII. třída
medaile zelených listů paulovnie 		VIII. třída
medaile bílých listů paulovnie

Čeští nositelé

[editovat | editovat zdroj]
  • Jaroslava Skála - pilot dálkového letu z Prahy do Tokia (1927 - LETOV Š-16)
  • Matěj Taufer - mechanik dálkového letu z Prahy do Tokia (1927 - LETOV Š-16)
  • Věra Čáslavská[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Orden der Aufgehenden Sonne na německé Wikipedii a Order of the Rising Sun na anglické Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Japonci ocenili dílo českého fotografa Zdeňka Thomy řádem Vycházejícího slunce - Zprávy Krize15. krize15.cz [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01. 
  2. ↑ ページが見つかりません. archive.is [online]. 2011-07-21 [cit. 2019-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-21. 
  3. ↑ a b c d e PETERSON, James W.; WEAVER, Barry C.; QUIGLEY, Michael A. Orders and Medals of Japan and Associated States. San Ramon, Kalifornie: Orders and Medals Society of America, 2001. ISBN 1-890974-09-9. (anglicky) 
  4. ↑ Japonský Řád vycházejícího slunce, 6. třída. www.vhu.cz [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Japonská pocta: Čáslavská převzala Řád vycházejícího slunce. Nova Sport. 2010-12-07. Dostupné online [cit. 2017-06-20]. [nedostupný zdroj]
  6. ↑ EUROZPRÁVY.CZ. Zemřela přední sinoložka Věnceslava Hrdličková (†91), držitelka Řádu vycházejícího slunce. EuroZprávy.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-22. (anglicky)  Archivováno 22. 1. 2016 na Wayback Machine.
  7. ↑ Zdenka Švarcová – žena s řádem vycházejícího slunce. www.mubph.cz [online]. [cit. 2017-06-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Vlasta Winkelhöferová, Češka s Řádem vycházejícího slunce od japonského císaře | Téma. Lidovky.cz [online]. 2012-11-25 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. 
  9. ↑ Osudy Vlasty Winkelhöferové. Vltava. 2016-03-14. Dostupné online [cit. 2017-06-26].  Archivováno 10. 4. 2020 na Wayback Machine.
  10. ↑ Historička umění Čiháková Noshiro dostane japonský řád. TÝDEN.cz. 2017-11-03. Dostupné online [cit. 2018-06-14]. 
  11. ↑ https://www.czechinvest.org/cz/Homepage/Novinky/Listopad-2018/Japonska-vlada-udelila-Josefu-Leblovi-Rad-vychazejiciho-slunce
  12. ↑ Embassy of Japan in the Czech Republic. www.cz.emb-japan.go.jp [online]. [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.