Římské katakomby jsou podzemní chodby a prostory, vyražené v měkké hornině, které ve 2. až 5. století sloužily k pohřbívání a křesťanským bohoslužbám. V Římě je známo přes 60 komplexů katakomb, některé jsou přístupné veřejnosti. Nejznámější katakomby jsou podél Via Appia Antiqua na jihovýchodním okraji města.
Římané obvykle pohřbívali žehem, ale Etruskové měli podzemní hroby a hrobky. Od 2. století byly katakomby v Římě pohřebištěm židů a křesťanů, kteří spalování odmítali, v katakombách u baziliky San Sebastiano jsou však i pohanské hroby z 1. století. Za městem vznikaly podzemní chodby, někde až v pěti patrech nad sebou, a ve výklencích ve stěnách byli pohřbíváni zemřelí. V křesťanských katakombách na hrobech mučedníků vznikaly i větší prostory pro bohoslužbu a stěny byly zdobeny malbami i reliéfy. Katakomby však nesloužily jako úkryty před náboženským pronásledováním, protože byly obecně známé a přístupné.
V 5. století je vyplundrovali Germáni a jako pohřebiště se přestávaly užívat. V 8. a 9. století dali papežové ostatky mučedníků přenést do kostelů, zejména do kostela Santa Prassede, a katakomby upadly v zapomenutí. Byly znovu objeveny až v 16. století a důkladně prozkoumány až v 19. století (Gian Battista de Rossi).