Šestimocný chrom

Šestimocný chrom
Nejběžnější sloučenina šestimocného chromu: chroman sodný
Nejběžnější sloučenina šestimocného chromu: chroman sodný
Obecné
Systematický názevŠestimocný chrom
Anglický názevHexavalent chromium
Německý názevSechswertiges Chrom
Sumární vzorecCr6+
Identifikace
Registrační číslo CAS18540-29-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)606-053-1
PubChem29131
ChEBI33007
SMILES[Cr+6]
InChIInChI=1S/Cr/q+6
Key: JOPOVCBBYLSVDA-UHFFFAOYSA-N
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
H-větyH317, H350, H400, H410
P-větyP203, P261, P272, P273, P280, P302+352, P318, P321, P333+317, P362+364, P391, P405, P501
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šestimocný chrom (Cr6+) je chrom v oxidačním stavu +6 (šestimocný) v jakékoli chemické sloučenině. Šestimocný chrom je klíčový pro všechny materiály vyrobené z chromu. V roce 1985 bylo vyrobeno přibližně 136 000 tun šestimocného chromu.[1] Sloučeniny šestimocného chromu mohou být karcinogenní (Biologické karcinogeny skupiny 1), zejména pokud se dostanou do ovzduší mohou způsobit rakovinu plic.

Přehled sloučenin šestimocného chromu

[editovat | editovat zdroj]

Je známo mnoho kyslíkatých sloučenin šestimocného chromu, zejména ve formě chromanů a dichromanů, které kromě široké škály kationtů obsahují chromanový aniont (CrO 2−
4 ) nebo dichromanový aniont (Cr2O72−). Kromě oxidu chromového (CrO3) lze připravit také peroxid chromový (CrO(O2)2) ve formě stabilních aduktů s vhodnými Lewisovými bázemi. Existují také peroxochromany s jednovaznými kationty M+ s chemickým vzorcem MHCrO2(O2)2. Sloučeniny šestimocného chromu s dusíkem lze připravit ve formě nitridochromanů (M6CrN4) a iminochromanů (M2Cr(NR)4). Binární nitrid (CrN2) a halogenidy (CrX6) nejsou dosud známy,[2] zprávy[3][4] o existenci fluoridu chromového (CrF6) jsou nyní považované za chybnou interpretaci.[5][6] Jsou však známé halogenid-oxidy, jako CrO2Cl2, CrO2F2, nebo CrOF4.[2]

Toxicita

[editovat | editovat zdroj]

Všechny sloučeniny šestimocného chromu mohou být karcinogenní (Biologické karcinogeny skupiny 1), zejména pokud se dostanou do ovzduší mohou způsobit rakovinu plic. Souvislost byla také pozorována mezi expozicí šestimocnému chromu a rakovinou nosu a vedlejších nosních dutin.[7] Problematicky vystaveni šestimocnému chromu jsou pracovníci, kteří manipulují s chromem, brousí a nebo svařují nerezovou ocel.[8] Pracovníci vystavení šestimocnému chromu mají zvýšené riziko vzniku rakoviny plic, astmatu nebo poškození čichového epitelu a kůže.[9]

Bezpečnostní předpisy

[editovat | editovat zdroj]

V Evropské unii je používání šestimocného chromu v elektronických zařízení z velké části zakázáno směrnicí RoHS.[10] Od května 2015 již nesmějí být v EU uváděny na trh výrobky z kůže obsahující sloučeniny šestimocného chromu o obsahu vyšším než 3 mg/kg, které přicházejí do styku s kůží.[10] Používání a uvádění na trh cementu, který obsahuje více než 2 mg/kg sloučenin šestimocného chromu a kde existuje riziko kontaktu s kůží, je taktéž zakázáno.[11]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hexavalent chromium na anglické Wikipedii a Chrom(VI)-Verbindungen na německé Wikipedii.

  1. ↑ Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry. Příprava vydání Wiley-VCH. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-3-527-30385-4, ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a07_067. (anglicky) 
  2. ↑ a b HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Walter de Gruyter 2149 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-017770-1. S. 1567–1572. (německy) 
  3. ↑ GLEMSER, O.; ROESKY, H.; HELLBERG, K.‐H. Preparation of Chromium(V) Fluoride and Chromium(VI) Fluoride. Angewandte Chemie International Edition in English. 1963-05, roč. 2, čís. 5, s. 266–267. Dostupné online [cit. 2023-12-27]. ISSN 0570-0833. DOI 10.1002/anie.196302662. (anglicky) 
  4. ↑ HOPE, Eric G.; LEVASON, William; OGDEN, J. Steven. Is chromium hexafluoride octahedral? Experiment still suggests "yes!". Inorganic Chemistry. 1991-12, roč. 30, čís. 26, s. 4873–4874. Dostupné online [cit. 2023-12-27]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic00026a002. (anglicky) 
  5. ↑ JACOBS, J.; MUELLER, H. S. P.; WILLNER, H. Vibrational and electronic spectra of molecular chromium tetrafluoride, CrF4, and chromium pentafluoride, CrF5. Comments on the existence of chromium hexafluoride, CrF6. Inorganic Chemistry. 1992-12, roč. 31, čís. 26, s. 5357–5363. Dostupné online [cit. 2023-12-27]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/ic00052a008. (anglicky) 
  6. ↑ RIEDEL, Sebastian; KAUPP, Martin. The highest oxidation states of the transition metal elements. Coordination Chemistry Reviews. 2009-03, roč. 253, čís. 5–6, s. 606–624. Dostupné online [cit. 2023-12-27]. DOI 10.1016/j.ccr.2008.07.014. (anglicky) 
  7. ↑ HUMANS, IARC Working Group on the Evaluation of Carcinogenic Risk to. Arsenic, Metals, Fibres and Dusts. [s.l.]: International Agency for Research on Cancer book s. Dostupné z archivu. ISBN 978-92-832-0135-9. (anglicky) 
  8. ↑ IARC Monographs on the Evaluation of Carcinogenic Risks to Humans. [s.l.]: International Agency for Research on Cancer 700 s. Dostupné z archivu. ISBN 978-92-832-1249-2. (anglicky) 
  9. ↑ 29 CFR OSHA General Industry 1910
  10. ↑ a b NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 301/2014 ze dne 25. března 2014, kterým se mění příloha XVII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, pokud jde o sloučeniny šestivazného chromu [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES [online]. [cit. 2023-12-27]. Dostupné online.