První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1300. Velká dvouřadá lánová ves patřila od počátku broumovskému klášteru a osídlena byla osadníky německého původu. Místní obyvatelé byli povinováni dodávat do broumovského kláštera dřevo. V letech 1325–1725 v obci stál dřevěný kostel, zasvěcený svatému Janu Evangelistovi. Ten byl po požáru v roce 1725 nahrazen zděným kostelem, u kterého bylo změněno patrocinium na zasvěcení svaté Markétě. V roce 1680 se místní účastnili povstání nevolníků. V roce 1776, kdy byla v obci zavedena čísla popisná, se zde nacházelo 245 domů.[4]
Roku 1885 byl Šonov spojen s Broumovem silnicí, která se stala hlavní komunikací jinak víceméně velmi izolované vesnice s ostatním světem a takto slouží stále. V roce 1914 byla vesnice elektrifikována.
V letech 1938 až 1945 byla obec přičleněna (v důsledku uzavření Mnichovské dohody) k nacistickému Německu.[6] Během druhé světové války zahynulo 58 mužů a jedna žena ze Šonova. V roce 1945 obcí postupně prošla nacistická i sovětská armáda, přičemž při obou průchodech docházelo k rabování. V září téhož roku bylo odsunuto prvních 170 obyvatel obce.[4] Po odsunech byla vesnice sice dosídlena Čechy, nikdy však již nedosáhla předválečného počtu obyvatel. Obec byla po roce 1945 rozdělena na "horní" a "dolní" část, přičemž v každé fungovalo samostatné zemědělské družstvo. K opětovnému sjednocení obce pak došlo v roce 1960. Řada stavení v obci postupně zpustla, včetně původně výstavní fary, která od roku 1945 již nesloužila svému účelu (o tom, co se dělo kolem fary viz níže) a postupně se změnila ve zříceninu. Dlouhodobě neobsazená šonovská farnost byla nakonec k 1. lednu 2010 administrativně zrušena a její území začleněno do sousední farnosti broumovské.
Bezprostředně po osvobození Československa došlo ve vsi k násilnostem. V srpnu 1945 byli odvlečeni ze šonovské fary a v lese za obcí zastřeleni dva broumovští benediktini: místní emeritní farář Alban J. Prause a jeho nástupce Ansgar A. Schmitt.[7] Současně byla fara vyrabována. Ač se objektivně ničím neprovinili, za jejich smrt nebyl nikdo nikdy potrestán, neboť na čin byla vztažena beztrestnost podle zákona č. 115/1946.
Rudný vrch (654 m ), který se nachází severovýchodně od severního konce Šonova[9]
Vysoká skála, která se nachází v nejsevernějším výběžku katastrálního území Šonova. Jedná se o výrazný skalnatý hřbet tvořený tufy a permskými vulkanity – ignimbrity.[10]
Takzvaná „Šonovská sopka“ na vrchu Homole (649 m) východně od obce, zhruba 500 metrů od česko-polské státní hranice[11]
V roce 1930 žilo v obci 63 sedláků, 78 domkářů, 44 obchodníků a živnostníků a 110 dělníků.[4] Do roku 1945 žila v obci většina obyvatel německé národnosti.
Převážná část obyvatelstva byla katolického vyznání. Žilo zde také 50 až 60 baptistů, kteří byli po 2. světové válce odsunuti.[12]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[13][14]
U vesnice byly v provozu dva lomy, jeden porfyrový a druhý melafyrový. Byly učiněny dva pokusy o těžbu uhlí, první v roce 1872 a druhý v letech 1901–1902. Oba byly neúspěšné.[4]
Fara čp. 83,[17] postavena v roce 1782 farářem K. Kurzem, náklady na stavbu činily 3 000 zlatých. Fara stojí na místě starší dřevěné fary, která byla postavena v roce 1674 a v roce 1775 vyhořela.[18][19]
Hřbitov s kaplí Panny Marie Růžencové. Hřbitov se rozkládá kolem místa, kde stával původní, částečně dřevěný kostel. Ten v roce 1775 vyhořel a na jeho místě stojí kaple Panny Marie, zbudovaná v novogotickém slohu. Strop je vyzdoben malbami náchodského malíře Františka Šrůtka z roku 1878. Hřbitov je ohraničen kamennou zdí, která byla opravena v roce 2009. Oprava byla financována z dotace Královéhradeckého kraje, daru nizozemské rodiny Verstappen a z rozpočtu obce Šonov. Vedle vstupní brány je márnice. Další branka ve zdi je směrem k bývalé faře.
Šonovská kaplička je na úbočí Javořích hor naproti kostelu sv. Markéty. Kaple byla opravena v červnu a červenci roku 2014 nákladem obce Šonov, Ministerstva pro místní rozvoj České republiky a zemědělského družstva Šonov u Broumova. Celkové náklady činily 241 365 Kč.[20]
Další kaple se nachází za jižní částí obce u cesty na horu Ptačí vrch.[21]
↑ abcdeBERGMAN, Petr; BURIAN, Martin; JEŘÁBKOVÁ, Jana. Broumovsko. Interpretace kulturního a historického dědictví na Broumovsku. Broumov: TUŽ se, Broumovsko!, 2003. 151 s. ISBN80-239-4043-0. S. 146.
↑Šonov [online]. Seznam - mapy.cz [cit. 2018-09-24]. Dostupné online.
↑Seznam obcí a okresů republiky Česko-Slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku (Stav ke dni 28. listopadu 1938). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 59.
↑CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Broumovském. Svazek XLV.. Praha: Archaelogická komise při České akademii věd a umění, 1930. 352 s. Dostupné online. Kapitola Šonov (Schönau): Kostel sv. Markéty, s. 295–301. Dále jen Cechner (1930).
BERGMAN, Petr; BURIAN, Martin; JEŘÁBKOVÁ, Jana. Broumovsko. Interpretace kulturního a historického dědictví na Broumovsku. Broumov: TUŽ se, Broumovsko!, 2003. 151 s. ISBN80-239-4043-0.
CECHNER, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Broumovském. Svazek XLV.. Praha: Archaelogická komise při České akademii věd a umění, 1930. Dostupné online. Kapitola Šonov (Schönau), s. 294–302.
DIMTEROVÁ, Gertruda; KAHLEROVÁ, Hildegarda; KAHLER, Adolf. Obec Šonov. Forchheim: Heimatkreis Braunau 78 s. Dostupné online.Archivováno 20. 5. 2018 na Wayback Machine.
KOŠŤÁL, Zdeněk. Dějiny Broumova a Broumovska. Broumov: Městský národní výbor Broumov, 1990. 148 s.