Špendlíkové plátno

Špendlíkové plátno (anglicky Pinscreen) je speciální zařízení, které slouží ke tvorbě animací. Tuto metodu animace vymyslel a používal Alexander Alexeïeff a Claire Parkerová. Jedná se o otočný rám, ve kterém je síťka – v ní se nachází přes půl milionu špendlíků^[1]. Při jejich nasvícení vzniká stín, který lze měnit zasouváním a vysouváním – k tomu se používají různé předměty jako válečky apod. Po každé expozici se kompozice špendlíků nepatrně změní a tím se vytváří animace. Výsledkem je vizuálně specifické dílo, jemně definovaná snová atmosféra animace. Díky své pracnosti pomocí ní nevzniklo mnoho snímků – její velkou nevýhodou bylo to, že jakmile jednou byla fáze exponovaná na film, nešlo se vracet k předchozím (bylo téměř nemožné vytvořit danou fázi znova, pokud se již plocha plátna změnila). Techniku dále využil a zdokonalil mj. Jacques Drouin a Břetislav Pojar.

Seznam filmů

Alexander Alexeïeff

• Noc na Lysé hoře, 1934
• En Passant,1943

Jacques Drouin

• Trois exercices sur l’écran d’épingle d’Alexeïeff, 1974
• Mindscape, 1976
• Nightangel (Romance z temnot), 1986 – spolu s Břetislavem Pojarem
• Ex-Child, 1994
• A Hunting Lesson, 2001
• Imprints, 2004

Odkazy

Literatura

• BORDWELL, David; THOMPSON, Kristin. Dějiny filmu. Překlad Helena Bendová,Jan Bernard,Michal Bregant. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění v Praze a Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 789 s. ISBN 978-807331-091-2, ISBN 978-807106-898-3. S. 84,171,181,244,327,509-512,617,632. 
• Jacques Drouin na NFB
• Článek o Romanci z temnot^{[nedostupný zdroj]}

Externí odkazy

Reference

1. Bordwell, D.: Dějiny filmu, strana 328, 2007