Švábská válka
| Švábská válka | |||
|---|---|---|---|
 Bitva o Hard v iluminovaném rukopise Luzerner Schilling z roku 1513 | |||
| Trvání | leden – září 1499 | ||
| Místo | severní a východní hranice Švýcarska, Svatá říše římská | ||
| Souřadnice | 46°47′55″ s. š., 8°13′55″ v. d. | ||
| Výsledek | švýcarské vítězství, basilejský mír (1499)
| ||
| Strany | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Švábská válka (německy Schwabenkrieg), někdy též zvaná švýcarská válka (Schweizerkrieg) či engadinská válka (Engadiner Krieg) byl ozbrojený konflikt z roku 1499, v němž se střetly prohabsburské síly Maxmiliána I. se Starou švýcarskou konfederací. Šlo o poslední velký konflikt mezi Švýcary a Habsburky, přičemž Švýcaři dosáhli jednoznačného vítězství a natrvalo tak odstranili hrozbu inkorporace do habsburských držav. Šlo o jejich poslední významnou válku o nezávislost.[1] Rozhodujícího vítězství Švýcaři dosáhli v bitvě u Dornachu.
Konflikt začal nenápadně jako lokální spor o kontrolu nad Val Müstair a Umbrail Pass v Graubündenu, brzy se ale vymkl kontrole a obě strany požádaly o pomoc své spojence. Habsburkové pak především Švábský spolek, podle nějž je válka většinou nazývána. Od ledna do července 1499 bylo svedeno mnoho bitev a ve všech, až na několik menších potyček, zkušení švýcarští vojáci porazili švábskou a habsburskou armádu. Švýcarští velitelé byli dobře vyškoleni nedávnými burgundskými válkami, zatímco na švábské straně panovala nedůvěra mezi rytíři a pěšáky a všeobecná neochota vést válku, kterou i švábská hrabata považovala spíše za zájem mocných Habsburků než zájem Svaté říše římské. Když habsburský vrchní velitel padl v bitvě u Dornachu, nezbylo císaři Maxmiliánovi I. nic jiného, než souhlasit s mírovou smlouvou podepsanou 22. září 1499 v Basileji. Smlouva poskytla Konfederaci dalekosáhlou nezávislost na říši. Přestože oficiálně zůstala součástí Svaté říše římské až do Vestfálské smlouvy v roce 1648, basilejský mír ji vyjmul z říšské jurisdikce a zbavil povinnosti platit říšské daně.[2] Konfederace se ani nemusela účastnit říšského sněmu. De facto tak byla uznána jako samostatný politický celek a během 16. století přestala být její příslušnost k říši vnímána.
Vztahy mezi Habsburky a Konfederací byly plně normalizovány smlouvou z roku 1511. V ní se Habsburkové definitivně a oficiálně vzdali všech svých nároků na území konfederace, které byly tradiční (sami Habsburkové ze Švýcarska pocházeli).
K výsledkům války patřilo i to, že dosud lavírující Basilej se začala přiklánět ke Konfederaci. Dne 9. června 1501 podepsala delegace z Basileje a zástupci švýcarských kantonů smlouvu o spojenectví, kterou městská rada Basileje ratifikovala 13. července 1501. Podobně se připojil i Schaffhausen.
Konec bojů s Habsburky umožnil švýcarským žoldnéřům zapojit se do jiných evropských konfliktů, zejména italských válek (bojovali na obou stranách). Začali sehrávat velkou roli v evropském válečnictví jako schopná nájemná vojenská síla.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Swabian War na anglické Wikipedii.
- ↑ WINKLER, Albert. The Swabian War of 1499: 500 Years Since Switzerland's Last War of Independence. Faculty Publications. 1999-01-01. Dostupné online [cit. 2023-07-03].
- ↑ Švábská válka. Cojeco.cz [online]. [cit. 2023-07-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu švábská válka na Wikimedia Commons
