Šťavnatka holubinková | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | houby (Fungi) |
Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
Řád | Lupenotvaré (Agaricales) |
Čeleď | šťavnatkovité (Hygrophoraceae) |
Rod | Šťavnatka (Hygrophorus) |
Binomické jméno | |
Hygrophorus russula (Schaeff.) Kauffman (1918) | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šťavnatka holubinková (Hygrophorus russula) je vzácný druh jedlé houby z čeledi šťavnatkovité (Hygrophoraceae). V české mykoflóře je tento druh největším zástupcem šťavnatek[1], druhové jméno bylo odvozeno od značné podobnosti s holubinkami.[2] Houba je uvedena na Červeném seznamu hub České republiky jako ohrožený druh.[3]
Klobouk masitý, průměr 4–15 cm, zpočátku polokulovitě klenutý, postupně se zplošťuje, plně vyvinutý má pak lehce vmáčklý střed. V závislosti na stáří nabývá klobouk růžového, masově červeného či purpurově rudého zabarvení. Pokožka bývá často slizká, od středu pokryta jemnými šupinkami vínové barvy.[2][4][5]
Lupeny sbíhavé, u třeně vykrojené, zpočátku bílé, ve stáří bledě žluté a červeně skvrnité. Výtrusný prach je bílý.[2]
Třeň 6–12 cm vysoký, válcovitý, pevný, v mládí bílý, později je povrch jeho vrchní části bílý a pokrytý moučnatým povlakem, spodní část je červeně skvrnitá.[2][5]
Dužnina bílá, pevná, místy s růžovým nádechem, bez zápachu, chuť je jemně nahořklá.[2][5]
Jedlý druh.[2]
Od léta do začátku podzimu je možno šťavnatku holubinkovou najít pod listnatými stromy, zejména pod duby, buky a habry. Typickým stanovištěm jsou teplé oblasti s opuky a vápenitými půdami.[3][4]
Její výskyt byl popsán v oblastech Evropy a Severní Ameriky.[6]