Žalm 144 („Požehnán buď Hospodin, má skála“) je biblický žalm. V překladech, které číslují podle Septuaginty, se jedná o 143. žalm. Žalm je nadepsán takto: „Davidův.“[1] Podle některých vykladačů toto nadepsání znamená, že žalm byl určen pro krále z Davidova rodu.[2] Tradiční židovský výklad naproti tomu považuje žalmy, které jsou označeny Davidovým jménem, za ty, které napsal přímo král David.[3]
V židovské liturgii je žalm podle siduru součástí modliteb na zakončení Šabatu. Zvláštní součástí židovské liturgie je pak poslední verš žalmu, který slouží společně s 5. veršem 84. žalmu jako úvod k recitaci modlitby Ašrej („Blaze těm“), jejíž jádrem jsou slova 145. žalmu. Tato modlitba je součástí jak ranní modlitby v části označované jako Psukej de-zimra („Verše písní“), tak odpolední modlitby, kdy se Ašrej recituje na jejím začátku.[4] Na rozdíl od praxe při ranní modlitbě, kde se slova úvodních veršů modlitby Ašrej recitují vstoje, se při odpolední modlitbě tytéž verše recitují v sedě.[5]