Žao Šu-š’

Žao Šu-š’ je čínské jméno, v němž Žao je příjmení.
Žao Šu-š’
Narození1903
Linchuan District
Úmrtí2. března 1975 (ve věku 71–72 let)
Alma materŠanghajská univerzita
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Funkcetajemník šanghajského městského výboru KS Číny (1949–1950)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žao Šu-š’ (čínsky pchin-jinem Ráo Shùshí, znaky zjednodušené 饶漱石, tradiční 饒漱石; 23. listopadu 1903 – 2. března 1975) byl čínský komunistický politik. Do Komunistické strany Číny vstoupil roku 1925, účastnil se občanské války i války s Japonskem, ve kterých se vypracoval na tajemníka středočínského byra ÚV KS Číny a politického komisaře Nové 4. armády, později Šantungské polní armády, Východočínské polní armády a Východočínského vojenského okruhu. V prvních letech Čínské lidové republiky stál v čele správy východní Číny jako první tajemník východočínského byra ÚV KS Číny a předseda východočínského vojensko-administrativního výboru, po přeložení do Pekingu vedl organizační oddělení ÚV KS Číny. Roku 1954 byl v souvislosti s Kao Kangovou aférou a dalšími obviněními s kontrarevoluční činnosti odvolán z funkcí a roku 1955 zatčen. Následující léta vesměs strávil ve vězení.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Žao Šu-š’ se narodil 23. listopadu 1903 v okrese Lin-čchuan na východě provincie Ťiang-si. Studoval na střední škole v Nan-čchangu,[1] od roku 1922 na Šanghajské univerzitě, následujícího roku vstoupil do Socialistického svazu mládeže Číny a roku 1925 do Komunistické strany Číny. Byl aktivní jak v komunistické straně, tak ve svazu mládeže, působil v Šanghaji a Ťiang-si, krátce byl generálním sekretářem svazu mládeže. Účastnil se povstání v Šanghaji roku 1927, roku 1928 odjel na studijní pobyt do Anglie, Francie a Sovětského svazu. Roku 1929 se vrátil do Číny, pracoval v Mandžusku jako tajemník svazu mládeže a zástupce tajemníka mandžuského výboru KS Číny.

V letech 1930-1931 byl více než rok vězněn kuomintangskými úřady. Po propuštění z vězení odjel do Sovětského svazu. V roce 1932 se vrátil do Šanghaje, kde působil jako předseda šanghajských odborů a vedoucí oddělení propagandy a generální tajemník všečínských odborů. Roku 1936 byl vyslán do Spojených států a Francie, kde působil jako tajemník zámořského výboru ÚV KS Číny a podílel se na práci čínskojazyčného tisku.

V roce 1939 se vrátil do Číny; sloužil v Nové 4. armádě jako zástupce tajemníka jihovýchodního byra ÚV KS Číny. V roce 1941, kdy byla Nová 4. armáda napadena kuomintangskou armádou a ztratila většinu svých vedoucích představitelů, převzal vedení politického oddělení armády. Po sloučení jihovýchodního byra ÚV s byrem střední nížiny do středočínského byra se stal zástupcem tajemníka byra (Liou Šao-čchiho).

V březnu 1942 byl Liou přeložen do Jen-anu a Žao ho nahradil jako zastupující tajemník a komisař Nové 4. armády, zodpovídal tak za řízení strany ve střední Číně, jako komisař se podílel na řízení vojenských operací podřízených vojsk. Na VII. sjezdu KS Číny v roce 1945 byl zvolen členem ústředního výboru[1] a v srpnu téhož roku se obě jeho zastupující funkce v Nové 4. armádě změnily v regulérní.

Po vypuknutí další fáze čínské občanské války zastával funkci politického komisaře Šantungské polní armády, Východočínské polní armády a Východočínského vojenského okruhu, ve kterém sloužilo více než 360 000 vojáků. Koncem roku 1945 byl jmenován prvním tajemníkem východočínského byra ÚV KS Číny. Nicméně rok 1946 strávil v Pekingu, kde se účastnil jednání s kuomintangskými představiteli[1] a pracoval v sekretariátu ústředního výboru, přičemž přechodně řídil organizační oddělení ÚV. Až v lednu 1947 se vrátil do Šan-tungu k vojskům Východočínské polní armády (od února 1949 3. polní armády).

Po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 zastával Žao vedle funkce prvního tajemníka východočínského byra ÚV KS Číny také úřad předsedy východočínského vojensko-administrativního výboru, byl členem ústřední lidové vlády[1] a prvním tajemníkem šanghajského městského výboru KS Číny (leden 1949 – leden 1950).

V roce 1953 byl přeložen do Pekingu a v dubnu 1953 (nebo už v srpnu 1952)[1] jmenován vedoucím organizačního oddělení ÚV KS Číny, které mělo na starosti povyšování vyšších kádrů a doporučování kandidátů. Působil také ve Státní plánovací komisi a v celostátním vedení odborů.[1] Kao Kang, který byl v roce 1953 také přeložen do Pekingu (z Mandžuska), soupeřil s Liou Šao-čchim o vliv ve vedení strany a státu. Kao věřil, že má podporu Mao Ce-tunga, Mao se však jednoznačně postavil za Liou Šao-čchiho. Lioua zprvu kritizoval také Žao, po Maově odmítnutí kritiky však prohlašoval, že s Liouem nesouhlasil v několika jednotlivých problémech, nikdy se však nestavěl proti němu a nechtěl jeho odvolání z funkcí. Přesto (kvůli konfliktu s členem politbyra Kchang Šengem) byl v dubnu 1954 zbaven vedení organizačního oddělení, které převzal Teng Siao-pching a označen za hlavního spojence Kao Kanga. Kao Kang v bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu, Čao byl kromě účasti v Kao Kangově aféře obviněn z podpory Pchan Chan-niena (ve 30. a 40. letech blízkého spolupracovníka Čou En-laje a jednoho z vedoucích představitelů komunistických zpravodajských služeb, začátkem 50. let místostarosty Šanghaje) a některých dalších komunistů viněných ze zrady a spolupráce s Japonskem, roku 1955 vyloučen ze strany a uvězněn. Ve vězení se u něj projevila schizofrenie a roku 1965 byl podmínečně propuštěn. Po vypuknutí kulturní revoluce byl v roce 1967 znovu zadržen. Zemřel ve vězení 2. března 1975 ve věku 72 let. V 80. letech byli Pchan a další rehabilitováni a Žaova spolupráce s nimi přestala být pokládána za důkaz kontrarevoluční činnosti.

Otec Žao Šu-š’a, Žao S’-čcheng (1882–1958), působil jako místopředseda lidové vlády, resp. viceguvernér, provincie Ťiang-si.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rao Shushi na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 380–381. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • TEIWES, Frederick C. Politics and Purges in China: Rectification and the Decline of Party Norms, 1950-1965. 2. vyd. Armonk, NY: M.E. Sharpe, 1993. 593 s. ISBN 1563242265. (anglicky) 
Ústřední lidová vláda Čínské lidové republiky (1949–1954)
předseda
místopředsedové
generální sekretář
členové
55 členů (bez předsedy, místopředsedů a generálního sekretáře)
podřízené centrální úřady
podřízené regionální úřady
Vedoucí organizačního oddělení ústředního výboru Komunistické strany Číny
vedoucí
Čang Kuo-tchao (1921–1923) • Mao Ce-tung (1924–1925) • Čchen Tu-siou (1925–1927) • Čang Kuo-tchao (1927) • Li Wej-chan (1927) • Luo I-nung (1927–1928) • Čou En-laj (1928–1930) • Siang Jing (úřadující, 1928– ) • Siang Čung-fa (1930) • Čou En-laj (1930) • Li Li-san (1930) • Čou En-laj (1930–1931) • Kchang Šeng (1931) • Li Ču-šeng (1931) • Kchang Šeng (1931–1932) • Chuang Li (1932) • Kchung Jüan (1932–1933) • Žen Pi-š’ (1933) • Li Wej-chan (1933–1935) • Čou En-laj (1935) • Li Wej-chan (1935–1936) • Čang Wen-tchien (1936) • Kuo Chung-tchao (1936–1937) • Čchin Pang-sien (1937) • Čchen Jün (1937–1944) • Pcheng Čen (1943–1953) • Žao Šu-š’ (1953–1954) • Teng Siao-pching (1954–1956) • An C’-wen (1956–1966) • Nie Ťi-feng (1966– ) • Ču Kuang (1966/67) • Jang Š’-žung ( –1967) • Kuo Jü-feng (1967–1973) • Kuo Jü-feng (1973–1977) • Chu Jao-pang (1977–1978) • Sung Žen-čchiung (1978–1983) • Čchen Jie-pching (1983–1984) • Čchiao Š’ (1984–1985) • Wej Ťien-sing (1985–1987) • Sung Pching (1987–1989) • Lü Feng (1989–1994) • Čang Čchüan-ťing (1994–1999) • Ceng Čching-chung (1999–2002) • Che Kuo-čchiang (2002–2007) • Li Jüan-čchao (2007–2012) • Čao Le-ťi (2012–2017) • Čchen Si (2017–2023) • Li Kan-ťie (2023– )
Představitelé Šanghaje po roce 1949
tajemníci městského výboru KS Číny
Žao Šu-š’ (1949–1950) • Čchen I (1950–1954) • Kche Čching-š’ (1954–1965) • Čchen Pchi-sien (1965–1967) • Čang Čchun-čchiao (1971–1976) • Su Čen-chua (1976–1979) • Pcheng Čchung (1979–1980) • Čchen Kuo-tung (1980–1985) • Žuej Sing-wen (1985–1987) • Ťiang Ce-min (1987–1989) • Ču Žung-ťi (1989–1991) • Wu Pang-kuo (1991–1994) • Chuang Ťü (1994–2002) • Čchen Liang-jü (2002–2006) • Chan Čeng (úřadující, 2006–2007) • Si Ťin-pching (2007) • Jü Čeng-šeng (2007–2012) • Chan Čeng (2012–2017) • Li Čchiang (2017–2022) • Čchen Ťi-ning (2022– )
starostové
Čchen I (1949–1958) • Kche Čching-š’ (1958–1965) • Cchao Ti-čchiou (1965–1967) • Čang Čchun-čchiao (1967–1976) • Su Čen-chua (1976–1979) • Pcheng Čchung (1979–1980) • Wang Tao-chan (1980–1985) • Ťiang Ce-min (1985–1988) • Ču Žung-ťi (1988–1991) • Chuang Ťü (1991–1995) • Sü Kchuang-ti (1995–2001) • Čchen Liang-jü (2001–2003) • Chan Čeng (2003–2012) • Jang Siung (2012–2017) • Jing Jung (2017–2020) • Kung Čeng (2020– )
předsedové městského lidového shromáždění
Jen Jou-min (1979–1981) • Chu Li-ťiao (1981–1988) • Jie Kung-čchi (1988–1998) • Čchen Tchie-ti (1998–2003) • Kung Süe-pching (2003–2008) • Liou Jün-keng (2008–2013) • Jin I-cchuej (2013–2020) • Ťiang Čuo-čching (2020–2023) • Tung Jün-chu (2023) • Chuang Li-sin (2024– )
předsedové městského výboru ČLPPS
Kche Čching-š’ (1955–1958) • Čchen Pchi-sien (1958–1967) • Pcheng Čchung (1977–1979) • Wang I-pching (1979–1983) • Li Kuo-chao (1983–1988) • Sie Si-te (1988–1993) • Čchen Tchie-ti (1993–1998) • Wang Li-pching (1998–2003) • Ťiang I-žen (2003–2008) • Feng Kuo-čchin (2008–2013) • Wu Č’-ming (2013–2018) • Tung Jün-chu (2018–2023) • Chu Wen-žung (2023– )