Žebrovicovité
 Žebrovicovité | |
|---|---|
 Žebrovice Blechnum gibbum | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | kapraďorosty (Polypodiophyta) |
| Třída | kapradiny (Polypodiopsida) |
| Podtřída | Polypodiidae |
| Řád | osladičotvaré (Polypodiales) |
| Čeleď | žebrovicovité (Blechnaceae) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žebrovicovité (Blechnaceae) je čeleď kapradin z řádu osladičotvaré (Polypodiales). Jsou to celkem mohutné kapradiny, rozšířené zejména na jižní polokouli. Někteří zástupci mají výrazně dvoutvárné listy. V České republice se vyskytuje žebrovice různolistá (Blechnum spicant).
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Žebrovicovité jsou pozemní nebo popínavé kapradiny se středně velkými až velkými listy. Popínavé druhy se pnou pomocí oddenků (Stenochalena a některé druhy žebrovice) nebo listů (Salpichlaena). Kořeny jsou černé, drátovité. Oddenek je krátký až dlouze plazivý, tenký až tlustý, větvený nebo častěji nerozvětvený, s několika cévními svazky (diktyostélé). Některé druhy, zejména ze sekce Lomariocycas rodu žebrovice (Blechnum) a Sadleria, mají tlustý přímý kmen s růžicí listů na vrcholu podobně jako např. u stromovitých kapradin. Pleviny na oddenku jsou kopinaté až čárkovitě kopinaté, světle hnědé až černavé, celokrajné nebo zubaté. Mladé listy jsou charakteristicky červené a u některých druhů žebrovice pokryté slizem. Listy jsou u většiny zástupců přes 30 cm velké a nezřídka přesahují 1 metr. Sterilní a fertilní listy jsou tvarově shodné nebo slabě až silně rozdílné. U některých druhů se v paždí lístků tvoří rozmnožovací hlízky. Řapíky jsou zelené až tmavě hnědé nebo purpurové, bez výrazně ztlustlé báze. V bázi řapíku je u většiny zástupců (mimo Woodwardia areolata) více cévních svazků: dva velké svazky na horní straně a několik menších svazků v oblouku na spodní straně. Čepele listů jsou často tuhé, kožovité, zpeřeně členěné až 2x zpeřené. Žilky jsou často ve střední části listu spojené v areoly a u okraje listu volné, dosahující okraje listu nebo ukončené před ním.
Výtrusné kupky jsou protažené, vytvářejí se po straně sběrné žilky těsně paralelní s hlavní žilkou listového segmentu a jsou většinou kryté postranní ostěrou. Ostěra se otevírá na straně přilehlé ke střednímu žebru a může být za zralosti zcela překrytá otevřenými výtrusnicemi. Lůžko kupek je ploché. Výtrusnice mají ve střední části většinou 3 řady buněk. Spory jsou monoletní, většinou bez chlorofylu, ledvinité, světle hnědé nebo béžové. Gametofyt je zelený, nadzemní, srdčitého tvaru.[1][2]
-
Detail výtrusných kupek Woodwardia fimbriata -
Sadleria cyatheoides -
Žebrovice Blechnum tabulare -
Žebrovice Blechnum penna-marina -
Doodia aspera -
Detail výtrusnic Blechnum brasiliense
_-_cultivated_3.jpg)
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Čeleď žebrovicovité zahrnuje asi 200 druhů, z toho asi 150 náleží do rodu žebrovice (Blechnum). Další větší rody jsou Doodia (15 druhů) a Woodwardia (14 druhů).[1] Žebrovicovité jsou rozšířeny po celém světě, nejvíce druhů je v tropech a mírném pásu jižní polokoule. Jediný rod s převažujícím rozšířením na severní polokouli je Woodwardia.[2] V České republice je stejně jako v celé Evropě čeleď žebrovicovité zastoupena jediným druhem: žebrovice různolistá (Blechnum spicant).[3][4]
Rozlišovací znaky
[editovat | editovat zdroj]Žebrovicovité mají mezi kapradinami jedinečně uspořádané výtrusné kupky. Ty jsou protažené a někdy se slévají v jedinou řadu, a jsou uložené podél sběrné žilky těsně paralelní s hlavní žilkou listového segmentu. Ostěry, pokud jsou přítomny, se otevírají směrem k hlavnímu žebru. Charakteristické je také uspořádání cévních svazků v řapíku. Dvoutvárným kapradinám z této čeledi se vnějším vzhledem podobají zvláště kapradiny z čeledi Onocleaceae a Plagiogyriaceae.[1]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Podle současné taxonomie náležejí žebrovicovité do vývojové větve leptosporangiátních kapradin nazývané 'Eupolypods II'. Nejblíže příbuzné čeledi jsou Onocleaceae a papratkovité (Athyriaceae). Žebrovicovité jsou historicky celkem dobře vymezenou čeledí. Jedinou výjimku tvoří rod Stenochlaena, jehož zařazení bylo do nástupu molekulárních metod nejasné.[1]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Žebrovice různolistá (Blechnum spicant) je pěstována jako stínomilná trvalka vyžadující kyselou půdu. Nově se pěstuje i japonská žebrovice Blechnum nipponicum, která je stálezelená.[5] Různé tropické a subtropické druhy jsou pro svůj zajímavý vzhled pěstovány v botanických zahradách. Některé mohutné druhy z rodů žebrovice (Blechnum) a Woodwardia jsou k vidění např. ve sklenících Pražské botanické zahrady v Tróji.[6]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- žebrovice (Blechnum)
Přehled rodů
[editovat | editovat zdroj]Blechnum, Brainea, Diploblechnum, Doodia, Pteridoblechnum, Sadleria, Salpichlaena, Steenisioblechnum, Stenochlaena, Woodwardia[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e ROTHFELS, Carl J. et al. A revised family-level classification for eupolypod II ferns (Polypodiidae: Polypodiales). Taxon. June 2012.
- ↑ a b Flora of North America: Blechnaceae [online]. Dostupné online.
- ↑ KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
- ↑ SCHMID, W. George. En Encyclopedia fo Shade Perennials. Portland: Timber Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-88192-549-7.
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu žebrovicovité na Wikimedia Commons
