Železenka

Tkaniny na podšívku vyrobené asi v roce 1925 (osnova železenka, útek bavlna)
Popruhy ze železenky na skládací židli (Reedice projektu Bauhaus z roku 1927)

Železenka (něm.: Eisengarn) je jednoduchá nebo skaná bavlněná příze upravená tužením a leštěním.[1]

Z historie železenky

[editovat | editovat zdroj]

Za vynálezce železenky jsou považováni dva textilní podnikatelé z Wuppertálu, kteří vyvinuli tuto přízi v polovině 19. století a v roce 1875 už zaměstnávali její výrobou asi 300 lidí.[2]

V první polovině 20. století se železenka používala na paličkování, pozamenty, šňůry, imitace koňských žíní aj. Popruhy tkané ze železenky byly známé širší veřejnosti např. jako součást skládacích židlí, jednoho z projektů výtvarné školy Bauhaus.[3] Jednen z posledních výrobců železenky byl zaznamenán ve Wuppertálu v 60. letech 20. století[4], v 21. století se používají tyto výrobky jen zcela ojediněle (např. na speciální druhy podšívky).[5]

Výroba a použití

[editovat | editovat zdroj]

Příze se podle původního receptu impregnovaly v roztoku škrobu, bramborové moučky a dextrinu s přídavky (asi po 10 %) vosků a kampešku.[3] Hotové příze se leštily kartáčováním na speciálních strojích. Příze byly mimořádně pevné a odolné proti opotřebení.

Tkaniny se vyráběly zpravidla s poměrem osnovy a útku 2:1 až 3:1 s maximálně 80 osnovními nitěmi na centimetr v keprové nebo atlasové vazbě. Výrobky byly jednobarevné, vzorované barevnými nitěmi nebo potištěné („imitovaná železenka“) používané hlavně jako podšívkovina.[1]

  1. a b Hamann: Musterhandbuch der Webwarenkunde, Franz Steiner Verlag Wiesbaden 1927, str. 762
  2. Industriegeschichte aus dem Bergischen Land [online]. Bergische IHK Wuppertal-Solingen-Remscheid, 2024 [cit. 2024-03-17]. Dostupné online. (německy) 
  3. a b Ristenpart: Chemiscche Technologie der Gespinstfasern, M.Krayn Verlagsbuchhandlung Berlin 1932, str. 4
  4. Eisengarnfabrikation in Barmen [online]. Digit, 2024 [cit. 2024-03-17]. Dostupné online. (německy) 
  5. Podšívky a jejich význam v oděvním výrobku [online]. TU Liberec, 2007-05-14 [cit. 2024-03-17]. Dostupné online.