Železenka (něm.: Eisengarn) je jednoduchá nebo skaná bavlněná příze upravená tužením a leštěním.[1]
Za vynálezce železenky jsou považováni dva textilní podnikatelé z Wuppertálu, kteří vyvinuli tuto přízi v polovině 19. století a v roce 1875 už zaměstnávali její výrobou asi 300 lidí.[2]
V první polovině 20. století se železenka používala na paličkování, pozamenty, šňůry, imitace koňských žíní aj. Popruhy tkané ze železenky byly známé širší veřejnosti např. jako součást skládacích židlí, jednoho z projektů výtvarné školy Bauhaus.[3] Jednen z posledních výrobců železenky byl zaznamenán ve Wuppertálu v 60. letech 20. století[4], v 21. století se používají tyto výrobky jen zcela ojediněle (např. na speciální druhy podšívky).[5]
Příze se podle původního receptu impregnovaly v roztoku škrobu, bramborové moučky a dextrinu s přídavky (asi po 10 %) vosků a kampešku.[3] Hotové příze se leštily kartáčováním na speciálních strojích. Příze byly mimořádně pevné a odolné proti opotřebení.
Tkaniny se vyráběly zpravidla s poměrem osnovy a útku 2:1 až 3:1 s maximálně 80 osnovními nitěmi na centimetr v keprové nebo atlasové vazbě. Výrobky byly jednobarevné, vzorované barevnými nitěmi nebo potištěné („imitovaná železenka“) používané hlavně jako podšívkovina.[1]