77 Bombay Street | |
---|---|
Členové kapely, zleva: Joe, Matt, Simri-Ramon a Esra | |
Základní informace | |
Původ | Scharans, Graubünden, Švýcarsko |
Žánry | indie rock, folk rock, alternativní rock[1] |
Aktivní roky | 2008 – současnost |
Vydavatel | Gadget |
Ocenění | Swiss Music Awards |
Web | www.77bombaystreet.com |
Současní členové | |
Matt Buchli Joe Buchli Simri-Ramon Buchli Esra Buchli | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
77 Bombay Street je švýcarská indie rocková a folk rocková hudební skupina, která vznikla v roce 2008 ve švýcarském městečku Scharans v kantonu Graubünden. Založili ji čtyři bratři Matt (zpěv, kytara), Joe (doprovodný zpěv, elektrická kytara), Simri-Ramon (zpěv, basová kytara) a Esra (bicí) Buchliovi. Ačkoliv jsou členové skupiny Švýcaři, zpívají ve všech svých písních výhradně anglicky.
Kapela do září 2015 vydala čtyři studiová alba. První Dead Bird z roku 2009 obsahuje spíše tvrdší muziku, která inklinuje k alternativnímu rocku či pop punku.[2] Nejslavnějším albem skupiny je Up in the Sky z roku 2011, které získalo zlaté a posléze platinové ocenění ve Švýcarsku za 15 000, resp. 30 000 prodaných kusů.[3][4] Za album dostala kapela rovněž dvě betonové kostky za nejlepší domácí album a nejlepší domácí hit pro titulní skladbu „Up in the Sky“.[5]
Třetím vydaným albem je Oko Town z roku 2012. Od prvního alba se obě následující stylově velmi liší. Zatímco v prvním používá skupina téměř výhradně elektrické kytary, což mu dodává více rockový ráz, v následujících dvou preferuje kapela akustickou kytaru, díky čemuž zní novější hity v mnohem jemnějším stylu folk rocku či country. Necelé tři roky od Oko Town vydala kapela své čtvrté, a k roku 2015 své poslední studiové album nazvané Seven Mountains, jež přišlo na scénu v září 2015.
Bratři Buchliovi pochází z devítičlenné rodiny Margrit a Meinrada Buchliových[6] a narodili se v Basileji.[7] Nejstarší ze členů kapely je Matt (* 30. srpna 1982),[8] pak se narodil Joe (* 18. září 1984),[9] po něm Esra (* 1986) a nakonec Simri-Ramon (* 1990). V rodině mají ještě další tři sourozence, sestru Astrid, jež je nejstarší ze všech dětí manželů Buchliových, a dále dvojčata Setha se Semem, kteří se narodili mezi Esrou a Simri-Ramonem.[6][10]
Bratři spolu hráli již od dětství, přivedla je k tomu jejich matka, která v nich podporovala pěvecký talent již od útlého věku.[11] Celá rodina Buchliových je velmi hudebně založena a všech devět členů rodiny dohromady vystupovalo na nejrůznějších pěveckých vystoupeních, soutěžích a akcích.[10][12]
V roce 2001 se celá rodina Buchliových přestěhovala na dva roky do Adelaide v Austrálii, kde bydleli v ulici Bombay Street číslo 77.[7] S nápadem vycestovat načas k protinožcům přišla matka Margrit, která si přála utéct od všech svých překážek a problémů. Rodina s návrhem souhlasila, otec Meinrad za sebe našel zástupce ve svém obchodě se střešní krytinou v Basileji a rodina odjela.[6] Nejstarší syn Matt se nejprve vydal sám cestovat po Evropě (navštívil Francii), a až poté se ke zbytku rodiny připojil.[10] Kvůli nedostatku peněz si rodina v Austrálii přivydělávala hraním na veřejnosti a pouličními muzikanty na těchto vystoupeních se museli stát všichni členové rodiny. V této prvotní rodinné kapele hrála matka na akordeon a sourozenci na další nástroje – příčnou flétnu, housle, kytaru a alpský roh. Původně sice chtěla rodina neustále cestovat, ale nakonec změnila názor a rozhodla se usídlit v Adelaide, kde nejmladší tři bratři začali chodit do školy. Z ulic se postupně rodinná kapela přesunula do kostelů a na školní koncerty. Navíc získali přátele, kteří pro ně organizovali celá turné. V závěru pobytu rodiny v Austrálii si dopřáli tříměsíční výlet bez zpívání a na jaře roku 2004 se vrátili zpět do Švýcarska.[6]
Po návratu do Švýcarska se čtyři bratři rozhodli přestěhovat se na horskou chatu po prarodičích do Scharans v alpském kantonu Graubünden.[12][13] Zde založili skupinu, kterou pojmenovali po svém přechodném bydlišti v Austrálii. Svou kapelu přihlásili do několika místních soutěží, z nichž většinu vyhrála.[14] Po dalších vystoupeních vyhráli v roce 2009 ceny „Little Prix Walo“ a „MyCokemusic Contest“.[15][16] Členové kapely přiznali, že jakkoliv může být tvorba s bratry příjemná, často se neobejde bez hádek. Všichni bratři se podílí na psaní písní a někdy mají každý jiný názor.
„ | Hrát s bratry může být úžasné, ale zároveň nervy drásající. Každý z nás má jiný pohled na hudbu. Než dosáhneme kompromisu, vedeme často spory, které mohou být dost hlasité. | “ |
— Simri-Ramon Buchli[13]
|
Zpočátku hráli více rockové písně a používali více elektrických kytar. Tyto písně byly v roce 2009 vydány na albu Dead Bird ve vydavatelství Studio 77.[1][2] Zkraje ledna 2010 vydali svůj první singl s videoklipem „Money Back“ natočený v New Yorku, který se však na samotném albu nenachází.[17]
Ačkoliv existuje více informační zdrojů odlišně uvádějících první album skupiny, kapela sama na svých webových stránkách za debutové album prezentuje Up in the Sky, které vyšlo 11. února 2011.[7] První singl „47 Millionaires“ vydala skupina už v březnu 2010 a ten hned nastínil hudební povahu celého alba. Využitím akustické kytary převážil folk rockový ráz hudby, který potrhli Buchliovi i vizuální stylizací; jak na koncertech, tak ve videosinglech vystupovali v uniformách, jež jim ušila jejich matka.[18] Album, jež produkoval Thomas Fessler,[19] dosáhlo pro kapelu nečekaného úspěchu, když nejprve získalo ocenění zlaté desky za 15 000, poté platinovou cenu za 30 000 a nakonec double-platinovou desku za 70 000 prodaných kusů jen ve Švýcarsku.[3][4][7] Největšími hity se staly singly „Up in the Sky“ a „I Love Lady Gaga“.[20] Z alba byly vydány ještě dva singly „Long Way“ a „Waiting for Tommorow“. Ke všem čtyřem singlům natočila kapela videoklipy a pro píseň „Up in the Sky“ dokonce dva. V prvním z videoklipů vystupují členové kapely živě v bílé nahrávací kostce, druhý je animovaný a vystihuje text písně.[21][22]
V singlu „I Love Lady Gaga“ zpívá hlavní melodii nejmladší z bratrů Simri-Ramon.[p 1][23] Všechny hrané videoklipy byly vydány ve spolupráci s TimeRec TV, animovaný natočilo vydavatelství Embassy of Music. Typické je i oblečení členů kapely – ve všech svých singlech a také na koncertech vystupují v uniformách, které připomínají novověké vojenské uniformy.[7]
Kapela vyrazila na turné a díky velké oblibě v rodném Švýcarsku se jim podařilo vytvořit návštěvnostní rekord na Gurtenfestivalu v Bernu, kdy na jejich koncert přišlo přes 7000 lidí.[7][24] V roce 2012 získali dvě ceny Swiss Music Awards za nejlepší domácí hit „Up in the Sky“ a za nejlepší domácí album Up in the Sky,[5][25] a současně uspěli též v soutěži Prix Walo, v níž získali cenu v kategorii nejlepší hudební pop/rockové album.[26] Navíc album dosáhlo třetí pozice ve švýcarském žebříčku alb[p 2] a singly „Up in the Sky“, „I Love Lady Gaga“ a „Long Way“ se umístily v hitparádě písní, přičemž nejvýše se (na sedmém místě) umístila titulní píseň alba.[p 3][19]
Na počátku roku 2012 nahrávala kapela v Curychu své druhé studiové album. Během toho však vyrazila i na turné mimo Švýcarsko: poprvé vystoupila v Německu, Spojeném království, Francii, Itálii, Švédsku a Nizozemsku. Navštívili též Paléo festival ve švýcarském Nyonu[p 4][31] a ve Spojeném království hráli dokonce během londýnské olympiády.[32]
V Curychu nahrávané album vyšlo 5. října 2012 pod názvem Oko Town.[1] Zvolené pojmenování představuje fantastický svět. Fotografie na obalu byla pořízena v Normandii a na pozadí zachycuje Mont-Saint-Michel.[33] Členové kapely si zároveň k vydání alba pořídili nové uniformy.[7] Nahrávka sklízela úspěchy a během několika týdnů od svého vydání se dostala na čelo švýcarského žebříčku alb.[19] První singl „Low On Air“ dosáhl 19. pozice[34] v hitparádě a jeho videoklipem je záznam koncertního vystoupení. První hlas této písně zpívá opět Simri-Ramon.[p 5][36] Druhým singlem alba se stala píseň „Angel“. Její videoklip byl vydán 20. prosince 2012 a je v něm zachycena scéna na střeše curyšské restaurace Frau Gerolds Garten. S ohledem na datum vydání je celý videoklip laděn do vánoční nálady.[37][38] Švýcarský hudební portál Trespass označil tuto píseň za jednu z nekrásnějších, jakou doposud kapela složila.[39] Píseň „Angel“ byla také začleněna do kompilačního alba firmy Columbia Records pojmenovaného KuschelRock - Die schönsten Schweizer Songs zum Kuscheln (česky: Nejkrásnější švýcarské zamilované písně), vydaného ke konci března 2013.[40] V dubnu toho roku se navíc i toto druhé album kapely stalo platinovým, když se ho ve Švýcarsku prodalo přes 30 000 kusů.[41] Posléze byly z alba vydány ještě dva singly, a sice v dubnu 2013 „Oko Town“ v říjnu téhož roku koncertní verze „Follow the Rain“. Stejně jako předchozí album produkoval Oko Town Thomas Fessler.
V listopadu 2012 vystoupila skupina na festivalu „Energy Stars for free“ v Curychu.[42] Její další koncerty se uskutečnily až následujícího roku. Na jeho počátku se kapela dvakrát vrátila do Nizozemska. Nejprve na „Eurosonic Festival Noorderslag“ v Groningenu, kde zahrála 11. ledna,[43][44] a pak na dvě vystoupení z kraje února, z nichž první se uskutečnilo v Amsterdamu a druhé v Haagu.[20] O měsíc později (1. března) vystoupili naživo na předávání cen Swiss Music Awards.[45] Během května 2013 se kapela vydala na turné s názvem „Hallo Deutschland!“, během něhož vystoupila v devíti různých městech počínaje Mannheimem a konče ve Stuttgartu. Série vystoupení pokračovala přes léto po Švýcarsku.[41] V průběhu listopadu se kapela vydala na turné po Francii a Belgii spolu se švýcarským zpěvákem Bastianem Bakerem.[46]
Počátkem roku 2014 – 9. ledna – oznámila kapela ve svém statusu, že začala pracovat na novém hudebním materiálu,[47] Matt Buchli v rozhovoru uvedl, že jsou bratři „plně zaměstnáni psaním nových písní a mají pocit, že výsledek bude fantastický“.[48] Na začátku března 2014 natočil Simri Buchli společně s Benem Mühlethalerem remix písně „Up in the Sky“.[49] Dne 20. března vystoupili bratři v tureckém Istanbulu.[50] V dubnu vyrazila nejprve na turné do Nizozemska, kde vystoupila s nizozemskou kapelou Kensington ve Zwolle (8. 4.) a Utrechtu (9. 4.) a již sami v Borgeru (19. 4.),[51] a následně od 23. dubna doprovodila německou rockabilly skupinu The Baseballs na jejich turné k podpoře čtvrtého studiového alba Game Day, které trvalo až do května 2014.[52][53] Dne 7. dubna vyhlásila kapela data vystoupení ve Švýcarsku na rok 2014[p 6] a zároveň slíbila, že při nich zahraje několik skladeb z připravovaného nového alba.[55] „Stále pilně pracujeme na nové nahrávce a už máme spíchnutých několik písní! Letos v létě možná zahrajeme jednu či dvě nové skladby!“[55] Píseň „Up in the Sky“ skupina propůjčila jako titulní skladbu pro německou komedii Männerhort, jež vešla do kin 2. října 2014.[57][58]
V prosinci 2014 vyrazili bratři na několik týdnů do německého Berlína, aby zde sepsali nové písně do nadcházejícího alba. Matt Buchli k tomu řekl: „Vlastně je to jedno, kde se rozhodnete skládat. V cizině, kde objevujete nové věci a poznáváte nové lidi, nás však častěji políbí hudební múza.“[59] Mimo nových písní kapela v Berlíně natočila tři akustické verze svých starších písní, a sice „Up In the Sky“, „Planet Earth“ a „47 Millionaires“.[12] Během návštěvy německé metropole koncertovala pátého prosince s kapelami Jet, The Subways, The Gaslight Anthem a Biffy Clyro v Ramones Museum Berlin.[60] Dvanáctého prosince si bratři odskočili zpět do švýcarského Curychu, kde se zúčastnili galavečera k 15. výročí založení deníku 20Minuten.[61] Od jedenáctého téhož měsíce mohli fanoušci vybírat vánoční koledu, kterou skupina přezpívá.[62] Nakonec zazpívali Buchliovi na veřejnosti ve Štědrý den vlastní akustickou verzi „Little Drummer Boy“.[63] V polovině února 2015 se kapela přesunula do australského Sydney, kde pokračuje nahrávání nového alba, jež probíhá v Linear Recording Studios právě v Sydney.[59][64] Producentem se stal Chris Vallejo, vlastník studia.[65] Na konci února kapela zveřejnila i fotku z přípravy seznamu stop, kde lze vidět názvy dvou nových písní „Seven Mountains“ a „Amazing Day“.[66] Dne 16. června 2015 skupina oznámila, že vydání nového alba, jež pojmenovali Seven Mountains, naplánovali na 18. září 2015.[18] Ve stejný den představili i stejnojmenný pilotní singl.[67] Celkem se na albu nachází patnáct nových písní.[68] V listopadu 2015 vyrazili 77 Bombay Street na turné po Švýcarsku, které zahájili koncertem 13. listopadu v Churu.[69] Buchliovi se na nové desce rozhodli změnit vizuální styl kapely a odložili uniformy, které byly typické pro předchozí studiová alba Up in the Sky a Oko Town.[18][70]
Druhou polovinu desátých let, mezi lety 2016 a 2020, strávila kapela až na několik výjimek v období neaktivity.[71] Na podzim 2016 se zdála být pauza u konce, když dne 17. listopadu 2016 vydala skupina 77 Bombay Street zcela novou píseň s názvem „Empire“, jež se stala oficiální písní mistrovství světa v alpském lyžování 2017 ve Svatém Mořici.[72] V rozhovoru členové skupiny uvedli, že pauzu, která dělí vydání skladby „Empire“ a předchozího studiového alba, skutečně potřebovali.[73] Navzdory tomuto prohlášení a popularitě skladby „Empire“, která byla nejprve v roce 2017 nominována na lokální hudební cenu Bündner Music Award,[74] a následně v roce 2018 nominována na Swiss Music Award,[75][76] období nečinnosti pokračovalo, s výjimkou několika vystoupení v dubnu a říjnu 2019, až do začátku roku 2020.[77][78]
Jak později v rozhovoru uvedl Matt Buchli, právě při těchto ojedinělých společných setkáních na zkouškách před koncerty v roce 2019, si bratři uvědomili, jak moc jim společná hudební tvorba chybí a rozhodli se činnost kapely obnovit.[79][80] Ještě na začátku roku 2020 několik akustických vystoupení ve Švýcarsku,[76] následné koncerty však přerušila pandemie covidu-19, a tak se kapela přesunula do nahrávacího studia, kde začala připravovat materiál pro nové hudební album. První informace o stavu nahrávání uveřejnila kapela v létě 2020 ve videích ze zákulisí, kdy zároveň představila producenta alba, jímž se stal Thomas Fessler z 571 Recording Studios v Curychu.[81]
První singl alba s názvem „Drifters In The Wind“ vyšel 12. února 2021[71] a v březnu zveřejnila kapela, že další písně vyjdou na podzim toho roku.[82] Na začátku června 2021 skupina představila druhý singl „Karaoke Girl“ a společně s tím oznámila, že se nové album bude jmenovat Start Over a datum vydání bylo stanoveno 15. října 2021.[83][84] Nakonec v průběhu léta a podzimu 2021 od června do října vydala skupina dalších 5 skladeb z připravovaného alba, postupně to byly „Train Home“, „Fox“, „Eugene“, „Start Over“ a „Middle Of My World“. S novým albem se kapela vrátila rovněž ke své tradici uniforem, jejichž novou podobu pro ně opět připravila a vyrobila jejich matka.[80][85] V létě roku 2022 odstartovala svoji Start Over Tour, během níž pravidelně vystupovala živě na různých festivalech po Švýcarsku. Série koncertů pokračovala rovněž na podzim roku 2022 a na jaře roku 2023.[86][87][88]
Kapela 77 Bombay Street hraje žánr, který lze definovat jako pop rock.[1] Zatímco na počátku hudební kariéry se přikláněla spíše ke stylu alternativního rocku, později začala hrát více folk rocku a indie rocku. Podle členů skupiny je k tomuto stylu přimělo i horské prostředí Alp, kam se přesunuli po návratu z Austrálie.[13] Zároveň bratři uvádějí jako částečnou inspiraci klasický rock n' roll skupiny The Beatles,[89] dále zmiňují vliv amerického neo-folku a britského indie rocku.[7] Server Energy.ch určil styl kapely jako mix rock n' rollu a folku,[42] a kritička Sonja Eberhard srovnala kapelu s The Beatles a The Beach Boys.[89] S těmito dvěma kapelami je skupina 77 Bombay Street porovnávána i v biografii na internetových stránkách festivalu Eurosonic,[43] ve stejném smyslu hovoří i Ramon Göldi ve své recenzi alba Up in the Sky.[16] Jiná hudební kritička Laura Tradii přirovnává bratry k Franku Turnerovi, avšak s živějšími melodiemi a chytlavějšími rytmy.[32]
Matt Buchli v rozhovoru uvedl, že jeho styl hodně ovlivnil Johnny Cash, skupiny Pure a Roxette. Podle vlastních slov se rovněž inspiruje kapelami Band of Horses, Maroon 5, Muse či The Killers.[89] Texty písní podle jejich vlastních slov nemají žádný politický ani náboženský podtext a každý si v nich může najít vlastní skrytý význam. Pro úspěch kapely je podle nich důležitá přesvědčivost a zábavnost textů.[32]
Ruth Fuchss označil styl kapely za chytlavý pop. „Písně jako Up in the Sky nebo I Love Lady Gaga si poslechnete jednou, ke konci se už přidáváte ke kapele a dva týdny poté si je stále prozpěvujete.“ Zároveň ale kritizoval přílišnou banalitu textů bez nějaké hlubší pointy.[35] Matt Buchli ale v rozhovoru s Laurou Tradii uvedl: „Je to všechno o tom se společně bavit tím, co děláme. (...) Každý si z našich písní může odnést něco jiného; v žádné písni ale nenajdete vliv politiky nebo víry.“[32]