Adem Demaçi

Adem Demaçi
Narození26. února 1936
Podujevo
Úmrtí26. července 2018 (ve věku 82 let)
Priština
Povolánípolitik, spisovatel a lidskoprávní aktivista
Alma materPrištinská univerzita
OceněníSacharovova cena za svobodu myšlení (1991)
Řád národního praporu
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adem Demaçi (* 26. února 1936, Priština – 26. července 2018) byl kosovskoalbánský spisovatel, aktivista, politik a v době existence socialistické Jugoslávie také politický vězeň. Média ho někdy označovala za balkánského nebo kosovského Mandelu.[1][2]

Jako sympatizant Envera Hodži a kritik jugoslávského režimu na konci 50. let 20. století byl zatčen a odsouzen nejprve ke třem, a později k dalším deseti a patnácti letům odnětí svobody. Ve vězení tak strávil přes dvacet let.[3][4] V roce 1990 byl v souvislosti s koncem monopolu moci Svazu komunistů Jugoslávie propuštěn na svobodu. Roku 1991 získal Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. V téže době se stal předsedou Výboru lidských práv Kosova. Na konci 90. let blízce spolupracoval i s Kosovskou osvobozeneckou armádou, byť ještě do počátku 90. let tvrdě odmítal násilí.[zdroj?]

Účastnil se rozhovorů na zámku Rambouillet v roce 1999, které byly posledním pokusem, jak odvrátit vojenskou intervenci v Jugoslávii, popřípadě v Kosovu. Zastupoval kosovskoalbánskou stranu.[5]

Poté, co bylo Kosovo dáno pod správu OSN (UNMIK) pracoval v místním rozhlase a politicky spolupracoval s hnutím Vetëvendosje!. Také podporoval sjednocení Kosova s Albánií.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kosovars Pay Tribute To Demaci, The 'Balkans' Mandela' [online]. Svobodná Evropa, 2018-07-27 [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ 'Kosovo's Mandela' Adem Demaci dies [online]. France 24, 2018-07-27 [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ [nedostupný zdroj Článek o ocenění Demaçiho na stránkách slovinské tiskové agentury (anglicky)][nedostupný zdroj]
  4. ↑ ŠTĚPÁNEK, Václav. Jugoslávie - Srbsko - Kosovo. Brno: Masarykův ústav v Brně, 2011. S. 289. 
  5. ↑ KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd: Filip Višnjić, 2007. S. 240. (srbština) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Sacharovovy ceny za svobodu myšlení

Nelson Mandela / Anatolij Marčenko i.m. (1988) • Alexander Dubček (1989) • Aun Schan Su Ťij (1990) • Adem Demaçi (1991) • Matky z Plaza de Mayo (1992) • Oslobođenje (1993) • Taslima Nasrinová (1994) • Leyla Zanaová (1995) • Wej Ťing-šeng (1996) • Salima Ghezaliová (1997) • Ibrahim Rugova (1998) • Xanana Gusmão (1999) • ¡Basta Ya! (2000) • Izzat Ghazzawi / Nurit Peled-Elhanan / Zacarias Kamwenho (2001) • Oswaldo Payá Sardiñas (2002) • Kofi Annan / OSN (2003) • Běloruská asociace novinářů (2004) • Dámy v bílém / Reportéři bez hranic / Hauwa Ibrahimová (2005) • Aljaksandar Milinkevič (2006) • Salí Mahmúd Osman (2007) • Chu Ťia (2008) • Memorial (2009) • Guillermo Fariñas (2010) • Asmaa Mahfouz / Ahmed al-Senussi / Razan Zaitouneh / Ali Ferzat / Muhammad Buazízí i.m. (2011) • Nasrín Sotúdeová / Džafar Panahí (2012) • Malála Júsufzajová (2013) • Denis Mukwege (2014) • Ráif Badawí (2015) • Nadja Muradová / Lamíja Bašárová (2016) • Venezuelská demokratická opozice (2017) • Oleh Sencov (2018) • Ilham Tohti (2019) • Běloruská demokratická opozice (2020) • Alexej Navalnyj (2021) • lid Ukrajiny (2022) • Mahsá Amíníová (2023) • María Corina Machadová / Edmundo González Urrutia (2024)