Alfred Jodl
| Alfred Jodl | |
|---|---|
 Alfred Jodl | |
| Narození | 10. května 1890 Würzburg, Německé císařství |
| Úmrtí | 16. října 1946 (ve věku 56 let).svg){kind=small} Norimberk, Německo |
| Choť | Luise Jodl |
| Příbuzní | Ferdinand Jodl (bratr) |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Generaloberst (generálplukovník) |
| Doba služby | 1910–1945 |
| Sloužil | .svg){kind=small} Německé císařství (do roku 1918).svg){kind=small} Výmarská republika (do roku 1933).svg){kind=small} Třetí říše |
| Složka | .svg){kind=small} Reichsheer (do roku 1918).svg){kind=small} Reichswehr (do roku 1933)Wehrmacht |
| Velel | Šéf operačního štábu Wehrmachtu |
| Války | První světová válka Druhá světová válka |
| Bitvy | Bitva o Berlín |
| Vyznamenání | Rytířský kříž s dubovými ratolestmi |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
Alfred Josef Ferdinand Jodl (10. května 1890, Würzburg – 16. října 1946, Norimberk; rodným jménem Alfred Baumgärtler) byl německý důstojník zastávající funkci náčelníka operačního štábu německých ozbrojených sil (OKW) za druhé světové války a byl zástupcem Wilhelma Keitela.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako nemanželský syn Therese Baumgärtlerové a Johannese Jodla a teprve po 9 letech od jejich sňatku přijal příjmení po otci. Jeho mladším bratrem byl generál horských vojsk Ferdinand Jodl (1896–1956).[1]
Sehrál zásadní roli v německých válečných akcích od roku 1939. Byl poradcem Adolfa Hitlera ve všech důležitých vojenských a technických záležitostech. Jako vyslanec Karla Dönitze podepsal bezpodmínečnou kapitulaci Německa 7. května 1945 v Remeši. Poté byl zatčen a uvězněn v zajateckém táboře ve Flensburgu.
Následně byl během Norimberského procesu souzen Mezinárodním vojenským tribunálem pro válečné zločiny. Byl odsouzen za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Hlavním bodem obžaloby bylo zejména to, že distribuoval některé zločinné rozkazy, například rozkaz o komisařích. Byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Trest smrti byl vykonán, jeho žádost o změnu způsobu popravy na zastřelení před popravčí četou byla zamítnuta.
Jeho odsouzení vyvolalo rozporuplné reakce, protestoval proti němu např. i hlavní francouzský soudce u tribunálu Henri Donnedieu de Vabres, který označil popravu vojáka, který nebyl nacistou, za naprosté selhání spravedlnosti. Britský válečný hrdina a politik Airey Neave, který sloužil u Norimberského tribunálu, napsal ve své knize, že si zasloužil vězení, ale ne smrt.
V roce 1953 soud v Mnichově, který přezkoumával rozhodnutí Norimberského tribunálu, dospěl k závěru, že se neprovinil válečnými zločiny trestanými podle mezinárodního práva smrtí a zprostil jej 2. března 1953 kompletně viny. Na vysoký nátlak vysokého komisaře USA byl však tento rozsudek napřed zrušen a až po mimosoudní dohodě advokátů Jodlovy vdovy s americkými okupačními úřady došlo 3. září 1953 k odvolání zrušení rozsudku[zdroj?!].
Jeho případ zůstává jedním z hlavních argumentů skupin[kdo?] prosazujících názor, že Norimberský tribunál byl nespravedlivý a představuje typický příklad spravedlnosti vítězů. Přes všechny nedostatky však Norimberský proces zůstává přelomovou událostí v mezinárodním právu především proto, že vítězná strana iniciovala a uspořádala nezávislé soudní přelíčení proti válečným zločincům a neuplatnila spravedlnost vítězů.[zdroj?!]
Shrnutí vojenské kariéry
[editovat | editovat zdroj]Data povýšení
[editovat | editovat zdroj]- praporčík – 10. července 1910
- poručík – 28. říjen 1912
- nadporučík – 14. ledna 1916
- kapitán – 28. září 1921
- major – 1. února 1931
- podplukovník – 1. října 1933
- plukovník – 1. srpna 1935
generálmajor – 1. dubna 1939
generálporučík – 19. července 1940- generál dělostřelectva – 19. července 1940
generálplukovník – 30. ledna 1944
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Rytířský kříž železného kříže – 7. května 1945
Dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže (865. držitel) – 7. května 1945
Zlatý stranický odznak – 30. ledna 1943
Německý kříž – 30. dubna 1942
Finský řád kříže svobody I. třídy s hvězdou a meči – 25. března 1942
Spona k pruskému železnému kříži I. třídy – 23. prosince 1939
Spona k pruskému železnému kříži II. třídy – 30. září 1939
Pruský železný kříž I. třídy – 3. května 1918
Pruský železný kříž II. třídy – 20. listopadu 1914
Odznak na rány ve Sliveru (první světová válka)
Bavorský vojenský řád za zásluhy IV. třídy s meči (první světová válka)- Bavorská medaile prince regenta Luitpolda (první světová válka)
Rakouský vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou ozdobou (první světová válka)
Odznak za zranění za 20. 7. 1944 v černém
Královský rumunský řád Michala Vítěze II. třídy – 23. prosince 1943- Královský rumunský řád Michala Vítěze III. třídy – 23. prosince 1943
Německý sportovní odznak v bronzu
Kříž cti
Sudetská pamětní medaile
Medaile za Anschluss
| 
| 
| 
Služební vyznamenání Wehrmachtu od IV. do I. třídy
.svg){kind=small}
_4Jahre_BAR.svg){kind=small}
_18Jahre_BAR.svg){kind=small}
_12Jahre_BAR.svg){kind=small}
_25Jahre_BAR.svg){kind=small}
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jodl, Ferdinand Alfred Friedrich - TracesOfWar.com. www.tracesofwar.com [online]. [cit. 2024-11-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred Jodl na Wikimedia Commons
