Aliona Bolsovová

Aliona Bolsovová
Aliona Bolsovová na US Open 2023
Stát	Moldavsko Moldavsko (2012–2013) Španělsko Španělsko (2013–)
Datum narození	6. listopadu 1997 (27 let)
Místo narození	Kišiněv, Moldavsko
Bydliště	Palafrugell, Španělsko
Výška	174 cm
Profesionál od	2013
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 463 301 USD
Tenisová raketa	Yonex
Dvouhra
Poměr zápasů	265–171
Tituly	0 WTA, 7 ITF
Nejvyšší umístění	88. místo (15. července 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2021)
French Open	4. kolo (2019)
Wimbledon	1. kolo (2021)
US Open	2. kolo (2019, 2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	144–82
Tituly	0 WTA, 5 WTA 125, 12 ITF
Nejvyšší umístění	54. místo (5. prosince 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2021, 2022)
French Open	1. kolo (2020, 2021, 2023)
Wimbledon	2. kolo (2022)
US Open	2. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230829a29. srpna 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aliona Bolsovová Zadoinovová (rusky: Алёна Вадимовна Большова-Задойнова, Aljona Vadimovna Bolšova-Zadojnova, * 6. listopadu 1997 Kišiněv) je španělská profesionální tenistka, která do zisku španělského občanství v roce 2013 reprezentovala rodné Moldavsko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Pět deblových trofejí získala v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a dvanáct ve čtyřhře.^[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2019 na 88. místě a ve čtyřhře v prosinci 2022 na 54. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v květnu 2014 na 4. místě.^[2] Trénují ji Ana Alcázarová a Lourdes Domínguezová Linová.

Ve španělském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2015 buenosaireskou baráží 2. světové skupiny proti Argentině, v níž vyhrála s Medinaovou Garriguesovou závěrečnou čtyřhru. Španělky zvítězily 4:0 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupila ke čtyřem mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.^[3]

Soukromý život

Narodila se roku 1997 v moldavské metropoli Kišiněvě jako nejstarší potomek do sportovně založené rodiny, sovětských atletů, kteří po rozpadu Sovětského svazu reprezentovali Moldavsko. Otec Vadim Zadojnov se jako překážkář na 400 metrů účastnil mezinárodních soutěží. V letech 1992, 1996 a 2000 startoval na letních olympijských hrách. Matka Olga Bolșovová se věnovala skoku do výšky a v závěru kariéry také trojskoku. Letní olympiády se zúčastnila čtyřikrát v letech 1992, 1996, 2000 a 2004.^[4][5][6]

V kvalifikaci Wimbledonu 2023

Ve dvou letech emigrovala s rodiči do Španělska, kteří usilovali o lepší životní podmínky potomků. Rodina se usadila v katalánském Palafrugellu.^[7] Pro tenis se rozhodla po zhlédnutí triumfu Šarapovové ve Wimbledonu 2004. Raketu vzala poprvé do ruky v šesti letech.^[5] Na střední škole získala jako čtrnáctiletá roční tenisový stipendijní pobyt do floridského Port St. Lucie, kde hrála v Clubu Med Tennis Academy. Následně se vrátila dokončit středoškolské vzdělání do Španělska. Poranění nohy vyžadující operaci si přivodila v roce 2015, ve věku sedmnácti let. V kombinaci s tlakem otce na její výkonnost zvažovala ukončení rozvíjející se tenisové dráhy.^[4][5][6]

Nový impuls do hry přišel ve Spojených státech, kam odjela studovat vysokou školu. Akademický rok 2016–2017 strávila na Oklahomské státní univerzitě, kde hrála v rámci soutěží NCAA. Za hlavní obor si zvolila módní návrhářství. Zápasová bilance dvouhry činila 31–7 a čtyřhry 25–7. Další rok přestoupila na Florida Atlantic University, kde změnila obor na historii. Na celoamerickém univerzitním žebříčku dvouhry vystoupala na 2. příčku.^[5] Bakalářský stupeň nedokončila a po návratu do Španělska začala dálkově studovat historii, geografii a dějiny umění na Universitat Oberta de Catalunya.^[6][4][5][6]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v říjnu 2012, když na turnaj v portugalské Coimbře s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Ve dvouhře i čtyřhře skončila jako poražená finalistka.^[1] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v září 2013 na lleidském turnaji s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Egypťanku Majar Šarífovou, která ji v úvodní sadě uštědřila „kanára“.^[1]

Na okruhu WTA Tour debutovala během dubnového Volvo Car Open 2019, probíhajícího na zelené antuce v jihokarolínském Charlestonu. Na úvod dvouhry zdolala americkou kvalifikantku Francescu Di Lorenzovou, což znamenalo první vyhraný zápas. Ve druhém kole ji vyřadila jedenáctá nasazená Američanka Danielle Collinsová ve dvou setech.^[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu French Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V jejím závěrečném kole přehrála Maďarku Tímeu Babosovou. Singlovou soutěží pak z pozice 137. hráčky žebříčku prošla do čtvrtého kola, když na její raketě postupně dohrály bývalá světová dvojka Věra Zvonarevová, Rumunka Sorana Cîrsteaová a osmapadesátá žena žebříčku Jekatěrina Alexandrovová. V osmifinále však nenašla recept na americkou tenistku Amandu Anisimovovou. Bodový zisk jí zajistil první posun do elitní světové stovky.^[1][2][4]

Finále na okruhu WTA Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
WTA 1000 (0)
WTA 500 (0)
WTA 250 (0–1 Č)

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	1.	17. července 2021	Budapešť, Maďarsko	antuka	Tamara Korpatschová	Mihaela Buzărnescuová Fanny Stollárová	4–6, 4–6

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (5–1 Č)

Čtyřhra: 6 (5–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	1.	červen 2021	Bol, Chorvatsko	antuka	Katarzyna Kawaová	Jekatěrine Gorgodzeová Tereza Mihalíková	6–1, 4–6, [10–6]
Vítězka	2.	červen 2022	Valencie, Španělsko	antuka	Rebeka Masárová	Alexandra Panovová Arantxa Rusová	6–0, 6–3
Vítězka	3.	září 2022	Bukurešť, Rumunsko	antuka	Andrea Gámizová	Réka Luca Janiová Panna Udvardyová	7–5, 6–3
Vítězka	3.	duben 2023	San Luis, Mexiko	antuka	Andrea Gámizová	Oxana Kalašnikovová Katarzyna Piterová	7–6^(7–5), 6–4
Finalistka	1.	červen 2023	La Bisbal d'Empordà, Španělsko	antuka	Rebeka Masárová	Caroline Dolehideová   Diana Šnajderová	6–7^(5–7), 3–6
Vítězka	5.	červen 2023	Valencie, Španělsko (2)	antuka	Andrea Gámizová	Angelina Gabujevová   Irina Chromačovová	6–4, 4–6, [10–7]

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments	80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments	60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments	25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments	10 000 $ tournaments

Dvouhra: 16 (7–9)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Finalistka	1.	29. října 2012	Coimbra, Portugalsko	tvrdý	Kathinka von Deichmannová	1–6 3–6
Vítězka	1.	15. září 2013	Lleida, Španělsko	antuka	Majar Šarífová	0–6, 6–3, 6–2
Vítězka	2.	27. července 2014	Les Contamines, Francie	antuka	Tayisiya Mordergerová	3–6, 6–3, 6–0
Finalistka	2.	9. května 2015	Pula, Itálie	antuka	Bianca Turatiová	6–2, 4–6, 5–7
Vítězka	3.	13. června 2015	Madrid, Španělsko	antuka	Lucía Cervera Vázquezová	7–5, 3–6, 6–4
Vítězka	4.	11. července 2015	Getxo, Španělsko	antuka	Corinna Dentoniová	6–0, 6–2
Finalistka	3.	12. května 2018	Monzón, Španělsko	tvrdý	Katie Swanová	2–6, 3–6
Finalistka	4.	17. června 2018	Barcelona, Španělsko	tvrdý	Estrella Cabeza Candelaová	2–6, 3–6
Vítězka	5.	15. července 2018	Getxo, Španělsko	tvrdý	Olga Sáezová Larraová	6–0, 6–1
Vítězka	6.	22. července 2018	Darmstadt, Německo	antuka	Katharina Gerlachová	6–2, 6–1
Finalistka	5.	září 2018	Valencie, Španělsko	antuka	Paula Badosová	1–6, 6–4, 2–6
Finalistka	6.	říjen 2018	Riba-Roja de Turia, Španělsko	antuka	Marie Benoîtová	0–6, 6–7^(2–7)
Finalistka	7.	únor 2020	Káhira, Egypt	tvrdý	Marta Kosťuková	1–6, 0–6
Finalistka	8.	červen 2022	Denain, Francie	antuka	Leyre Romero Gormazová	4–6, 6–3, 4–6
Vítězka	7.	září 2022	Vrnjačka Banja, Srbsko	antuka	Nina Potočniková	7–5, 6–1
Finalistka	9.	říjen 2022	San Sebastián, Španělsko	antuka	Julia Grabherová	3–6, 6–7^(3–7)

Čtyřhra (12 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	poražené finalistky	výsledek
1.	14. července 2014	Knokke, Belgie	antuka	Cecilia Costa Melgarová	Justine De Sutterová Sofie Oyenová	4–6, 6–3, [10–4]
2.	27. července 2014	Les Contamines, Francie	antuka	Carla Toulyová	Sara Castellanová Chiara Quattroneová	6–1, 6–1
3.	28. září 2014	Madrid, Španělsko	antuka	Olga Sáezová Larrová	Marta Huqi González Encinasová Estela Pérez Somarribová	6–1, 6–4
4.	27. října 2014	Benicarló, Španělsko	antuka	Andrea Gámizová	Alexandra Nancarrowová Inés Ferrer Suárezová	6–2, 6–3
5.	10. listopadu 2014	Castellon, Španělsko	antuka	Andrea Gámizová	Federica Arcidiaconová Martina Spigarelliová	6–1, 6–2
6.	9. května 2015	Pula, Itálie	antuka	Priscilla Honová	Cristina Bucșová Eva Guerrero Álvarezová	6–0, 6–3
8.	31. srpna 2015	Barcelona, Španělsko	antuka	Gaia Sanesiová	Estrella Cabeza Candelaová Oleksandra Korašviliová	6–3, 6–4
8.	14. října 2018	Riba Roja de Turia, Španělsko	antuka	Despina Papamichailová	Marina Bassolsová Angela Fitová	6−2, 6−2
9.	září 2021	Valencie, Španělsko	antuka	Andrea Gámizová	Jekatěrine Gorgodzeová Laura Pigossiová	6–3, 6–4
10.	červenec 2022	Amstelveen, Nizozemsko	antuka	Guiomar Maristanyová	Michaela Bayerlová Aneta Laboutková	6–2, 6–2
11.	říjen 2022	San Sebastián, Španělsko	antuka	Katarina Zavacká	Ángela Fita Boludová Guiomar Maristanyová	1–2^skreč
12.	říjen 2022	Les Franqueses del Vallès, Španělsko	tvrdý	Rebeka Masárová	Misaki Doiová Beatrice Gumulyaová	7–5, 1–6, [10–3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aliona Bolsova na anglické Wikipedii.

1. Aliona Bolsovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220828a28. srpna 2022
2. Aliona Bolsovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230828a28. srpna 2023
3. Aliona Bolsovová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20220609a9. června 2022
4. LIVAUDAIS, Stephanie. Aliona Bolsova rising: ‘I’m just introducing myself to the world of tennis’ [online]. Paříž: WTA Tennis, 2019-05-30 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
5. BROWN, Matt. No. 2 singles tennis player Aliona Bolsova named to C-USA All-Academic Team [online]. Florida Atlantic University Press, 2018-04-18 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
6. elmuldo. Interview with Aliona Bolsova: "My father was the main cause of my problems" [online]. www.tellerreport.com, 2018-06-03 [cit. 2019-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-04. (anglicky) 
7. AFP. Lionhearted Spanish student hopes not to reach Roland Garros final [online]. France24, 2019-05-30 [cit. 2019-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

• Aliona Bolsovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Aliona Bolsovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Aliona Bolsovová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• Aliona Bolsovová na X (dříve Twitteru)
• Aliona Bolsovová na Instagramu

Portály: Tenis | Lidé