Alois Bubák | |
---|---|
![]() Alois Bubák (kreslil Friedrich Kriehuber 1870) | |
Narození | 20. srpna 1824 Kosmonosy ![]() |
Úmrtí | 6. března 1870 (ve věku 45 let) Praha ![]() |
Příčina úmrtí | tuberkulóza |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | malíř, krajinář, kreslíř, ilustrátor a učitel |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alois Bubák (20. srpna 1824 Kosmonosy[1] – 6. března 1870 Praha[2][3]) byl český malíř – krajinář a ilustrátor.
Pocházel z rodiny řezbáře. Po absolvování gymnázia v Mladé Boleslavi nastoupil podle přání rodičů na bohosloveckou fakultu v Praze. Nadání i láska k umění ho ale brzy přivedly na malířskou akademii. Jeho učiteli se stali ředitel akademie Christian Ruben a krajinář Max Haushofer. Oba oceňovali jeho rychlé pokroky i snahu o osobité umělecké vyjádření. Ještě jako student podnikl cesty do Krkonoš, Alp a později do jihozápadních Čech. Obrazy pak úspěšně představil na několika výstavách.
Vedle tvorby olejomaleb a akvarelů také vyučoval od roku 1858 kreslení na pražské obchodní akademii 3 a od roku 1863 na Vyšší dívčí škole. Dne 25. listopadu 1856 se v Praze oženil s Terezií Terebovou (* 1831);[4] manželé měli dcery Marii (* 1856) a Annu (* 1858), která však roku 1862 zemřela.[3]
Byl velmi aktivní a pracovitý, mimo jiné i z existenčních důvodů – aby se uživil a mohl podporovat i příbuzné, musel intenzivně malovat i učit. Velká námaha a nedostatek odpočinku přispěly k tomu, že v létě 1868 onemocněl na tuberkulózu a za necelé dva roky zemřel.[5] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Zanechal po sobě nezaopatřenou vdovu a třináctiletou dceru. Na jejich podporu vyhlásil majitel Světozoru František Skrejšovský 21. března 1870 sbírku;[6] přispěli např. malíř František Chalupa (60 krejcarů), pivovarník Ferdinand Vališ (2 zlaté) a řada dalších lidí. Za prvních deset týdnů se vybralo 491 zlatých.[7]
Alois Bubák se zaměřil na krajinomalbu. Známé byly například obrazy z jeho studentských cest Krajina nad Labem, Krajina pod Studničovem, Jezero Gosauské a dvě malby z okolí Bad Ischlu. Obraz Holnavského rybníka si do svých sbírek pořídil Ferdinand I. Dobrotivý. Kritika rovněž vysoce cenila jeho Jezero Plökensteinské v Šumavě,[8] a to pro realističnost a detail v popředí a širokou perspektivu v pozadí; tímto dílem podle nich překonal svého učitele Haushofera, který na stejné výstavě předvedl mnohem skromnější obraz Partie Sonenta. Proslavily ho i obrazy Počasí deštivé v Alpách, Okolí Bezdězu, Trosky s okolím aj. Počátkem 60. let namaloval několik panoramatických krajin, kde vyniklo jeho prostorové cítění.[9]
Mnoha ilustracemi (letohrádek Hvězda, zámek Strakonice aj.) přispěl i do časopisů Květy a Světozor.[10]
Jeho díla jsou zastoupena v pražské Národní galerii, Alšově jihočeské galerii a v Muzeu Mladoboleslavska.
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).