André Turcat | |
---|---|
![]() André Turcat na tiskové konferenci po prvním letu s prototypem dopravního letounu Concorde | |
Rodné jméno | André Édouard Marcel Turcat |
Narození | 23. října 1921 Marseille |
Úmrtí | 4. ledna 2016 (ve věku 94 let) Beaurecueil |
Alma mater | Polytechnická škola École du personnel navigant d’essais et de réception Thiersovo lyceum |
Povolání | politik, pilot a testovací pilot |
Ocenění | komandér Řádu britského impéria (1952) Harmonova trofej (1958) Harmonova trofej (1970) velkokříž Národního řádu za zásluhy (1996) velkodůstojník Řádu čestné legie (2005) … více na Wikidatech |
Politická strana | Sdružení pro republiku |
Funkce | poslanec Evropského parlamentu (1980–1981) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
André Turcat (23. října 1921 Marseille – 4. ledna 2016 Beaurecueil, Aix-en-Provence) byl francouzský vojenský pilot z období druhé světové války a poválečný zkušební pilot. Při testování prototypu experimentálního stíhacího letounu Nord 1500 Griffon dosáhl dvojnásobku rychlosti zvuku. Provedl rovněž první let a později též první nadzvukový let s prototypem nadzvukového dopravního letounu Concorde.[1] Během své kariéry nalétal 6500 hodin na 110 typech letadel.[2]
André Turcat se narodil v roce 1921 v Marseille. Jeho rodiče byli Emile Gaston Turcat a Claire Victoria Jeane Marie Françoise Fleury Turcat. Jeho strýc Léon Turcat byl spoluzakladatelem výrobce závodních vozů Ateliers de Construction d'Automobiles Turcat-Méry. Vystudoval École polytechnique v Palaiseau na předměstí Paříže.[2] Roku 1942 vstoupil do letectva Svobodné Francie. V Indočíně létal s transportními letouny Douglas C-47 Skytrain.[1]
Dne 8. května 1945 se v Marseille oženil s Elisabeth Marie Borelli. Měli spolu čtyři děti.[2]
Ve francouzském letectvu zůstal i po válce a na C-47 létal i v Indočínské válce. Za svou službu získal Válečný kříž za operace na vnějších bojištích.[2] V tamních obtížných podmínkách se velmi osvědčil, takže roku 1950 odešel studovat školu testovacích pilotů École du personnel navigant d’essais et de réception (EPNER) v Brétigny-sur-Orge. Roku 1954 odešel z letectva, aby se stal zkušebním šéfpilotem Société Française d’Etude et de Construction de Matériel Aéronautiques Spéciaux (SFECMAS, od roku 1955 součást Nord Aviation).[2] Turcat se ujal zkoušek experimentálního stíhacího letounu Nord 1500 Griffon. Dne 20. září 1955 s ním provedl první let. Dne 23. ledna 1957 uskutečnil první let s prototypem verze Griffon II, který měl smíšený pohon s náporovým motorem. Roku 1958 na Griffonu dosáhl dvojnásobku rychlosti zvuku (přesněji 2,19 M). Díky tomu získal Harmonovu trofej.[1] Dne 25. února 1959 Turcat s letounem Griffon II získal světový rekord, když okruh o délce 100 kilometrů absolvoval průměrnou rychlostí 1643 km/h.[2]
Roku 1962 Turcat odešel ke státnímu leteckému výrobci Sud Aviation.[1] V letech 1964–1976 byl vedoucím zkušebního programu francouzsko-anglického nadzvukového dopravního letounu Concorde.[3] S francouzským prototypem Concordu (F-WTSS) dne 2. března 1969 provedl první zkušební let. Let se uskutečnil v 15:40 z letiště Toulouse–Blagnac a trval 27 minut. Dalšími členy posádky byli piloti Henri Perrier, Jacques Guignard a letecký mechanik Michel Rétif. Dne 1. října 1969 navíc Turcat pilotoval zkušební let, při kterém Concorde poprvé dosáhl nadzvukové rychlosti.[3] Do roku 1976 Turcat na Concorde nalétal 720 letových hodin.[1] Turcat a zkušební pilot britského prototypu Concordu Brian Trubchaw roku 1970 získali Harmonovu trofej a roku 1971 dále ocenění pro mimořádné zkušební piloty Ivan C. Kincheloe Award.[2] Dne 31. března 1976 Turcat opustil společnost Aérospatiale. V té době měl nalétáno 740 hodin na letounech Concorde.[2]
Z letectví Turcat odešel ve svých 54 letech. Kromě zájmu o letectví se věnoval i politice. V letech 1971-77 byl místostarostou Toulouse a v letech 1981–1982 poslancem Evropského parlamentu.[3] V roce 1983 v Toulouse založil Akademii aeronautiky a kosmonautiky (l’Académie nationale de l’air et de l’espace, ANAE). Byl také jejím prvním ředitelem.[1] Po havárii letu Air France 4590 v roce 2000 podporoval pokračování provozu Concordů.[3] Přesto byl letoun roku 2003 vyřazen z provozu. V roce 2005 mu prezident Jacques Chirac předal Řád čestné legie.[1]