Aniela Kupiec | |
---|---|
Aniela Kupiec | |
Rodné jméno | Milerska |
Narození | 5. dubna 1920 Nýdek |
Úmrtí | 11. září 2019 (ve věku 99 let) nebo 10. září 2019 (ve věku 99 let) Nýdek |
Povolání | básnířka, spisovatelka a prozaička |
Žánr | poezie |
Témata | poezie |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aniela Kupiec (5. dubna 1920 Nýdek – 10. září 2019 Nýdek) byla slezská lidová básnířka a aktivistka polské menšiny na Zaolší.
Byla dcerou třineckého hutníka Jerzego Milerskiego a jeho manželky Zuzany. Navštěvovala lidovou školu v Nýdku a pak chodila do polské měšťanské školy v Bystřici nad Olzou. Své vzdělání úspěšně završila v roce 1937 na Szkole Gospodyń Wiejskich (dnes – rodinné školy) v Konské. Před válkou pracovala v kanceláři Třineckých železáren, později v době okupace byla donucena pracovat jako lesní dělnice. V roce 1945 se vdala za Jana Kupca, učitele v Bystřici. Po svatbě zůstala v domácnosti, věnovala se hospodářství, výchově dětí – tj. dceři Ewě a synovi Bronisławu. Její vášní se staly společenské a kulturní aktivity v rámci Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO) v Nýdku. Režírovala divadelní představení, zpívala v místním pěveckém sboru, byla aktivní členkou folkloristicko-kulturní sekce Hlavního výboru PZKO a členkou Grupy Literackiej "63" v Třinci. První básně začala psát ve 4. třídě lidové školy. Po druhé světové válce pokračovala ve své literární činnosti. Její básně ale i próza psané v nářečí se začaly objevovat jak regionálním tisku (Zwrot, Głos Ludu), tak v tiskovinách v Polsku, a získaly si velkou oblibu. V literárních soutěžích získala mnohá ocenění.
Tvorba Anieli Kupiec byla vždy velmi dobře přijímána čtenáři i kritiky. Její poezie ale i próza jsou sugestivní, emocionální a autentické. Svým čtenářům poskytuje krásu starotěšínského jazyka, ve kterém jeho znalci vidí spojnici mezi jazykem Jana Kochanowského a současným nářečím. Básnířku inspirují problémy každodenního života obyčejného člověka v jeho malé těšínské vlasti. Mnoho let psala „do šuplíku“ a jenom občas něco publikovala. Teprve na popud své kamarádky Ewy Milerské dala své verše k posouzení prof. Danielu Kadłubcowi. Ten básnířce doporučil pokračovat v literární činnosti a navrhl ji účast v literárních soutěžích, jelikož, jak říkal, „básní v literárním jazyce je mnoho, ale v nářečí málo“. Básnický talent se projevuje také v její próze. V humoristických příbězích je často zřejmá satira ať už v rozdílech mezi společenskými vrstvami nebo mezi městem a vesnicí. V současnosti se objevují pokusy přeložit příběhy a básně autorky do češtiny nebo angličtiny, avšak tyto překlady ztrácejí svoje estetické a pocitové působení.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aniela Kupiec na polské Wikipedii.