S fotbalem začal v rodném městě v místním klubu Brindisi. První zápasy mezi dospělými odehrál ve třetí lize v roce 1986. Po třech letech odešel do druholigovéPadovy, kde strávil dva roky. V roce 1991 jej koupila Parma a tady zůstal do konce své kariéry. V první sezoně získal hned trofej za vítězství v italském poháru. V následující sezoně vyhrál svou první evropskou trofej a to pohár PVP a poté i Superpohár UEFA 1993. Obhájit pohár PVP se jim nepodařilo, protože prohráli ve finále, ale v další sezoně 1994/95 se podařilo vyhrát další evropský pohár, tentokrát pohár UEFA. Nejblíže k titulu v lize měl v sezoně 1996/97, když skončil na 2. místě o dva body za Juventusem. Vítězství v poháru UEFA dokázal ještě v sezoně 1998/99. Dále ještě přidal do své sbírky dvě vítězství v italském poháru (1998/99, 2001/02) a jeden v italském superpoháru (1999). Kariéru ukončil v roce 2004 po 362 utkání (258 v Serii A) za Parmu.
Za reprezentaci odehrál 23 utkání a vstřelil 2 branky. První zápas odehrál 22. září1993 proti Estonsku (3:0).[2] Poté odcestoval na MS 1994, kde odehrál šest utkání. Po prohře ve finále získal stříbrnou medaili. Poté ještě hrál v několika přátelských i kvalifikačních zápasech, ale přednost dostávali jiní. Poslední utkání odehrál 29. října1997 proti Rusko (1:1).[3]