Arnstein Arneberg | |
---|---|
Narození | 6. července 1882 Halden |
Úmrtí | 9. června 1961 (ve věku 78 let) Biri |
Alma mater | KTH School of Architecture Norwegian National Academy of Craft and Art Industry |
Povolání | architekt |
Ocenění | medaile prince Evžena (1960) Pamětní medaile krále Haakona VII. Řád svatého Olafa Medal of St. Hallvard |
Děti | Gro Arneberg |
Příbuzní | Eilif Arneberg (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arnstein Rynning Arneberg (6. července 1882 Fredrikshald – 9. června 1961 Biri) byl norský architekt. Stal se vůdčí osobností své generace a jeho tvorba se vyvíjela od monumentálního národního romantismu k funkcionalismu.[1]
Vystudoval Státní akademii uměleckých řemesel v Oslu a Královský technologický institut ve Stockholmu, kde byl jeho učitelem Erik Lallerstedt. Pracoval pro architekta Alfreda Christiana Dahla a v roce 1908 otevřel vlastní studio. Patřil do okruhu vlasteneckých umělců soustředěných v rezidenční oblasti Lysaker.[2]
Jeho nejznámějšími projekty jsou radnice v Oslu a sídlo společnosti Telenor, na nichž spolupracoval s Magnusem Poulssonem.[3] Podílel se také na renovaci královské rezidence Skaugum, katedrály v Oslu a pevnosti Akershus. Byl oceňovaným autorem sakrální architektury, např. chrámu norských námořníků v Rotterdamu nebo vesnických kostelů pro Voldu v Sunnmøre a Bjerkvik a Skjerstad v Nordlandu. Navrhl také budovu muzea vikingských lodí na poloostrově Bygdøy, vilu Elsero pro majitele továrny na rybářské háčky Wilhelma Mustada, základní školu Brandengen v Drammenu, nádražní budovu v Dovre a Park Hotel v Sandefjordu. Významnou Arnebergovou prací v interiéru je zasedací sál Rady bezpečnosti OSN v New Yorku.[4]
Za své dílo získal Řád svatého Olafa, Medaili svatého Hallvarda a Řád polární hvězdy. Na jeho počest se od roku 2008 uděluje architektonická Cena Arnsteina Arneberga.
Byl zetěm spisovatele Olafa Skavlana. Jeho bratr Eilif Arneberg byl rovněž architektem, společně provozovali statek nedaleko Bærumu.