Arthur Eddington | |
---|---|
Narození | 28. prosince 1882 Kendal |
Úmrtí | 22. listopadu 1944 (ve věku 61 let) Cambridge |
Místo pohřbení | Ascension Parish Burial Ground (52°13′3″ s. š., 0°6′ v. d.) |
Alma mater | Viktoriina univerzita v Manchesteru (1898–1902) Trinity College (1902) Univerzita v Cambridgi |
Povolání | astronom, astrofyzik, filozof, fyzik a matematik |
Zaměstnavatelé | Královská greenwichská observatoř (1906–1912) Univerzita v Cambridgi (1912–1944) Cambridge Observatory (1914–1944) |
Ocenění | Smithova cena (1907) člen Královské společnosti (1914) Prix Alfred-de-Pontécoulant (1919) Medaile Henryho Drapera (1924) Zlatá medaile Královské astronomické společnosti (1924) … více na Wikidatech |
Rodiče | Arthur Henry Eddington[1] a Sarah Ann Shout[1] |
Funkce | profesor |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sir Arthur Stanley Eddington (28. prosince 1882, Kendal, Spojené království - 22. listopadu 1944, Cambridge, Spojené království) byl britský astrofyzik. Je po něm pojmenován měsíční kráter Eddington.[2][3]
Narodil se v rodině kvakera, jímž se také stal. Ve škole vynikal v matematice a anglické literatuře. Díky tomu získal stipendium na Manchesterskou univerzitu, kde studoval matematiku a fyziku. Vzhledem k vynikajícímu prospěchu získal stipendium i na prestižní univerzitu v Cambridgi. Eddington byl prvním studentem prvního ročníku, který byl přemístěn rovnou do druhého. Po vystudování pracoval na několika projektech a živil se učením matematiky.
V lednu 1906 byl Eddington nominován do funkce hlavního asistenta Královské observatoře Greenwichi. Po několika letech práce a řadě ocenění byl jmenován jejím ředitelem.
V roce 1916 začal pracovat na studiu nitra hvězd a rozpracoval první teorie hvězdných procesů. Na základě jeho prací bylo možno vypočítat teplotu, hustotu a tlak uvnitř hvězdy. Později je využil a obhájil v řadě prací, z nichž nejznámější je patrně Teorie hmotnosti světla.
Eddington pracoval jako sekretář holandského astrofyzika Willema de Sittera. Z korespondence mezi Albertem Einsteinem získal první informace o teorii relativity a stal se jejím zastáncem a pracoval na jejím dalším vývoji.
V průběhu první světové války bylo navrženo zrušit veškeré kontakty s německými vědci. Eddingnton byl zásadně proti takovému postupu, neboť podle jeho názoru války nesmějí ovlivnit vědu. Nakonec Willema de Sittera přesvědčil, aby mohl uspořádat expedici pro pozorování zatmění slunce.
Roku 1919 zorganizoval spolu s astronomem Frankem Watsonem Dysonem dvě expedice pro pozorování slunečního zatmění, za účelem prvního experimentálního ověření platnosti Einsteinovy obecné teorie relativity. Expedice na Princův ostrov u afrického pobřeží sledovala zatmění Slunce dne 29. května 1919. Během zatmění Eddington vyfotografoval hvězdy, nacházející se v té době v blízkosti slunečního disku a poté porovnal pozice těchto hvězd v situaci, kdy nebyly v blízkosti Slunce. Podle obecné teorie relativity by mělo Slunce svým gravitačním působením odchýlit světlo hvězd procházející v jeho blízkosti, což se na fotografii hvězd projevilo jejich zdánlivým posunem směrem od Slunce.
Simultánně s expedicí na Princův ostrov, byla vykonána druhá expedice do města Sobral v Brazílii. V Sobralu je nyní, na paměť této události, zřízeno Museum zatmění.
Eddington pozorování z expedice v příštím roce zveřejnil.[4]
Eddington také tvrdil, že převrácená hodnota konstanty jemné struktury je přesně celé číslo (nejprve 136 a pak 137), což se nepotvrdilo. Hájil filozofickou harmonii mezi vědou a náboženskou mystikou.[5]