Narodil se v Le Havru, studoval harmonii a hru na housle na Pařížské konzervatoři, kam se po krátkém pobytu v Curychu vrátil a pokračoval ve studiu u Charlese Widora a Vincenta d'Indyho. V roce 1918 napsal hudbu k baletuLe dit des jeux du monde, kde se poprvé projevil jeho charakteristický styl. V roce 1926 se oženil s klavíristkou a spolužačkou na konzervatoři Andrée Vaurabourgovou a roku 1932 se jim narodila dcera Pascale. Měl také syna Jeana-Clauda (1926–2003) se zpěvačkou Claire Croizovou.
Na začátku 20. let na sebe výrazně upozornil svým dramatickým žalmem Le Roi David (Král David), který se dodnes objevuje v repertoáru různých sborů.
Byl veřejně znám jako velký železniční fanoušek – jednou řekl: "Vždycky jsem vášnivě miloval lokomotivy. Pro mě jsou to živá stvoření a miluji je, jako ostatní milují ženy nebo koně." Svou skladbou "Mouvement symphonique" Pacific 231 (hudební ztvárnění jízdy parní lokomotivy z roku 1923) si získal velkou popularitu. Období mezi světovými válkami bylo pro něj velmi plodné. Složil hudbu k výpravnému filmu Abela GancaNapoleon, vytvořil třináct baletů a dvanáct dramatických vokálních děl – jedno z nich, dramatické oratoriumJeanne d'Arc au bûcher (Jana z Arku na hranici, 1935), je považováno za jednu z jeho nejlepších prací. S Jacquesem Ibertem spolupracoval jak na opeře L'Aiglon (1937) tak na operetěLes Petites Cardinal (Malý kardinál, 1938). Jednou z nejzdařilejších komorních skladeb je Danse de la Chèvre (1921) pro sólovou flétnu , věnovaná René Le Royovi. Tato skladba hýří živostí, mládím, ale také přímočarostí, která je příznačná pro celou jeho tvorbu.
Arthur Honegger (1892–1955)
Po celou dobu byl ve styku se Švýcarskem, zemí původu svých rodičů, ale po vypuknutí války a nacistické invazi se v Paříži cítil uvězněn. Připojil se k utajenému hnutí Francouzský odpor a i když nacisté do jeho práce nijak výrazněji nezasahovali, přesto se cítil kvůli válce sklíčený. V období od počátku okupace do smrti napsal čtyři symfonie, které jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších symfonických děl 20. století. Nejznámější z nich je v pořadí třetí – Symphonie liturgique, jejíž tři věty připomínají latinskou mši (Dies Irae, De profundis clamavi a Dona nobis pacem). Ta vznikla v roce 1946 hned po skončení druhé světové války. Naprostý kontrast představuje Symfonie č. 4 Deliciae Basilienses (Požitky Basileje), ve které skladatel opěvuje uvolněné dny strávené v Basileji během války.
Poslední dílo – Vánoční kantátu – napsal v roce 1953. Zemřel doma na následek infarktu 27. listopadu 1955 a byl pohřben na Cimetière Saint-Vincent v Paříži.
Výraznými prvky jeho kompozičního stylu jsou zejména:bachovský kontrapunkt, energické rytmy, koloristické harmonie, melodická bohatost, impresionistická práce se zvučností orchestru a velmi formální výstavba děl. Díla mají v porovnání s díly ostatních členů Pařížské šestky vážnější charakter.
Matriční záznam o narození Arthura Honeggera (český překlad – část vpravo od svislé čáry: Datováno pátek 11. března 1892 ve tři hodiny večer. Záznam o narození dítěte, které nám bylo představeno a bylo rozpoznáno jako mužského pohlaví, narozené včera v 8 hodin ráno, u svého otce a matky, boulevard Francois I. 86, legitimní syn Arthura Honeggera, obchodního zaměstnance, starého 32 let, oddán v Zürichu, Švýcarsko, 11. května 1891. Tentýž obdržel křestní jméno Oscar Arthur. Na úřední vyžádání nám dítě předvedl otec. V přítomnosti Ladislase Snigera, starého 45 let, obchodního zaměstnance, pocházejího ze Santé Guillama Durrela, obchodního zaměstnance, starého 27 let, pocházejícího z Le Havru. Ohlašující a svědci podepsali s námi po přečtení tento zápis vyhovovený dvojmo v jejich přítomnosti a konstatovali, že jsme vyplnili v zastoupení funkce státního úředníka. Vlevo od svislé čáry: Honneger Oscar Arthur Oddán v Paříži, 17. Arrondisementu 10. května 1926 s Andrée Louise Naurabourg Zemřel v Paříži, 9. Arrondisementu, 27. listopadu 1955. Datum: 9. prosince 1955
.jpg)
multimediální obsah na Commons
Galerie Arthur Honegger na Wikimedia Commons
Osoba Arthur Honegger ve Wikicitátech
