Avizové či Avisové (portugalsky Dinastia de Avis) byli druhou královskou dynastií Portugalska, vládli v letech 1385–1580. Původně šlo o nemanželskou linii předchozí dynastie burgundské (která sama náležela k mladším větvím francouzského královského rodu Kapetovců). Své jméno odvodili od rytířského Řádu sv. Benedikta z Avizu (zal. 1146/62), jelikož zakladatel tohoto rodu byl řádovým velmistrem. Během vlády Avizů zažilo Portugalsko dobu největšího mocenského i kulturního rozmachu a vybudovalo koloniální říši, poprvé v dějinách dosahující světového měřítka.
Po smrti posledního portugalského krále z burgundské (alfonsinské) dynastie, Ferdinanda I. (†1383), upadlo Portugalské království do krize a bezvládí, jelikož král neměl legitimního mužského potomka. Za následnici trůnu byla pod regentstvím své matky Eleonory Teles de Menezes uznána Ferdinandova desetiletá dcera Beatrix, kterou ovšem ještě téhož roku provdali za kastilského krále Jana I. Tento akt vzbudil v portugalské šlechtě strach o nezávislost země a podnítil odpor proti vzniklé personální unii.
Dne 6. dubna 1385 prohlásila národovecká strana portugalským (proti)králem Jana, velmistra rytířského avizského řádu a nemanželského syna krále Petra I. Portugalského (†1367) a dony Teresy Lourenço – Jan byl totiž nevlastním bratrem zesnulého Ferdinanda I. Kastilský král nedokázal po nečekané porážce v bitvě u Aljubarroty (14. srpna 1385) trůnní nároky své ženy obhájit, a tak byla vláda Jana I. Portugalského definitivně upevněna.
V roce 1580 bylo Portugalsko připojeno jako korunní země ke Španělsku, čímž skončila téměř dvě staletí trvající vláda této dynastie. Filip II. Španělský pak nastoupil na portugalský trůn jako Filip I. Moudrý.
Portugalský král Jan IV., původně vévoda z Bragançy (Braganzy), který dosedl na trůn po úspěšné vzpouře proti Habsburkům roku 1640 a obnovil tak nezávislost země, byl potomkem nemanželského syna Jana I., v nemanželské linii tedy potomci rodu vládli nadále jakožto Braganzové.