Avtomat Fjodorova | |
---|---|
Typ | Lehký kulomet/útočná puška/bitevní puška |
Místo původu | Ruské impérium |
Historie služby | |
Ve službě | 1915–1917 1920–1928 Znovu 1940 |
Používána | Ruské impérium, RSFSR |
Války | první světová válka, druhá světová válka, |
Historie výroby | |
Konstruktér | Vladimir Grigorjevič Fjodorov |
Navrženo | 1913-1916 |
Výrobce | Zbrojovka v Kovrovu |
Výroba | 1916-1925 |
Vyrobeno kusů | 3 200[1] |
Základní údaje | |
Hmotnost | 4,93 kg |
Délka | 1 045 mm |
Délka hlavně | 520 mm |
Typ náboje | 6,5 × 50 mm SR Arisaka |
Princip střelby | krátký zákluz |
Kadence | 600 ran/min |
Maximální dostřel | 1400 m |
Zásobování municí | schránkový zásobník na 25 nábojů |
Avtomat Fjodorova (автомат Фёдорова) je puška, kterou vyvinul Vladimir Grigorjevič Fjodorov v rámci modernizace carské armády.[2] Zbraň to byla natolik revoluční, že předběhla svou dobu.[3] Někdy je považován za první útočnou pušku.[4]
Ještě před samotným vývojem Avtomatu se Vladimir Grigorijevič Fjodorov zabýval úpravou pušky M1891 na automatickou verzi.[2] V roce 1906 se však rozhodl pro vývoj vlastní samonabíjecí pušky ve standardní ráži 7,62 × 54 mm R.[5]
V následujících letech Fjodorov došel k názoru, že ráže 7,62 × 54 mm R je nevhodná pro samonabíjecí pušky, a tak zahájil vývoj nové munice. V roce 1913 tak vyrobil první prototyp 6,5mm munice spolu s novou puškou.[6]
V roce 1916 však přišel s novým konceptem, který se do historie zapsal jako M1916 Avtomat Fjodorova. Jednalo se o pušku v ráži 6,5 × 50 mm SR Arisaka.[7] Tato puška podstoupila zkoušky u 189. pluku v důstojnické střelecké škole, která se nacházela ve městě Oranienbaum.[2] Výsledky byly vynikající, a puška tak prošla svým prvním bojovým nasazením.
Celkem se vyrobilo 3 200 kusů. Všechny byly vyrobeny ve zbrojovce ve městě Kovrov.[5] Z výroby bylo upuštěno kvůli upřednostnění ráže 7,62 × 54 mm R. V roce 1928 byly Avtomaty Fjodorova uskladněny a použity byly až za zimní války (1940).[8] Přelom tisíciletí přežilo už jen pár kusů, jež jsou rozmístěny v muzeích, či soukromých sbírkách všude po světě.[3]
Jedná se o pušku fungující na principu krátkého zákluzu hlavně se závěrem uzamčeným pomocí dvojice kyvných závor. Zvláštností konstrukce zbraně je, že nemá nosič závorníku a závorník, ale pouze závěr tvořený jedním blokem. Po zmáčknutí spouště úderník udeří do zápalníku, který trefí zápalku náboje, čímž dojde k výstřelu. Po výstřelu je hlaveň spojena se závěrem přičemž společně konají zákluz. Spojení hlavně a závěru zaručuje dvojice závor umístěných po stranách hlavně. Po nárazu závor na kulisu v pouzdře závěru dojde ke sklopení závor a rozpojení celku hlavně a závěru. Následně se samotný závěr pohybuje vzad a nábojnice je vyhozena z hlavně. Závěr je poté vratnou pružinou hnán zpátky a v průběhu návratu k hlavni nabere závěr nový náboj a ten je vsunut do hlavně. Nakonec úchytky závěru navrátí závory do uzamčené pozice. Puška má přepínač režimu střelby a střílí v poloautomatickém a automatickém režimu.[3] Zbraň není vybavena střeleckou pohotovostí ale umožňuje manuální vystavení závěru v zadní poloze pro nabíjení pomocí nábojových pásků.