Aydıncık (Mersin)

Aydıncık
Poloha
Souřadnice	36°8′43″ s. š., 33°19′21″ v. d.
Časové pásmo	UTC+03:00
Stát	Turecko Turecko
Aydıncık
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel	11 088 (2018)
Správa
PSČ	33840
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aydıncık (Ajdəndžək) je město v turecké mersinské provincii, na břehu Středozemního moře. Leží 175 km od Mersinu a 325 km od Antalye. V roce 2018 zde žilo 11 088 obyvatel.

Název

V starořečtině se objevuje rovněž název Κελένδερις (Kelenderis) a v arménštině potom Կելենդերիդա. Podle původního řeckého názvu vzniklo turecké Gilindire, které označuje region. Dnes tento název nese např. nedaleká jeskyně.^[1] Gilindire bylo také názvem města do roku 1965.

Historie

Skleníky ve svazích nad městem.

Památník ve středu města.

Aydıncık je místo, kde se nacházel antický řecký přístav a pevnost Celenderis ve starověké Kilikii a později Isaurii. Ve starověku to byl jeden z nejznámějších přístavů tohoto pobřeží. Pro tehdejší války měl klíčovou roli. Artemidorus spolu s dalšími geografy považoval toto místo nejzápadnější bod Kilikie. Předpokládá se, že ještě před příchodem dávných Řeků zde byly kolonie starších národů, nicméně toto nebylo nikterak prokázáno.

Již ve 4. a 5. století před naším letopočtem zde stálo vzkvétající město. Dařilo se mu především díky námořnímu obchodu s Kyprem a územím dnešní Sýrie. V roce 450 př. n. l. přes přístav proplouvaly athénské flotily na cestě na podporu povstání proti Achaimenovské říši na Kypru a v Egyptě. V tomto období se Celenderis stala nejvýchodnějším městem, které platilo tribut Athénami vedené Délské lize. V 1. století př. n. l. byl přístav vystaven pirátským útokům a politicky přiléhal spíše k egyptskému království. Další období štědrého rozvoje přišlo az s šířením Římské říše. V průběhu staletí vybudovali Římané okolo Celendris město s vilami, paláci a lázněmi. To se podařilo udržet i v období říše byzantské. V 11. století bylo sídlo obsazeno arménským královstvím.

V roce 1228 byl hrad Celenderis od Arménů dobyt Karamanoğlu Beylikem a pobřeží bylo osídleno tureckým obyvatelstvem.

V roce 1891 zde žilo několik set obyvatel, většinou Řeků.^[2]

Řecké obyvatelstvo odešlo po první světové válce do Řecka. Jednalo se zhruba o pět set lidí. To způsobilo do jisté míry hospodářský šok a omezilo dobře prosperující námořní obchod. Turecké ministerstvo financí následně domy prodalo zájemcům.

V první polovině 60. let byla hlavní silnice (tj. silnice č. D 400) rozšiřována a tomuto procesu za oběť padla celá řada tehdejších domů.^[2] Zničena byla i část původních římských lázní.

V roce 1965 bylo pojmenováno jako Aydıncık. V 70. letech došlo k nárůstu počtu obyvatel v obci.

V roce 1992 byla objevena ve městě římská mozaika a v roce 1999 v blízkosti Aydıncık byla nalezena jeskyně.

I přes veškerý rozvoj zde nebyla nikdy vybudována kanalizační síť.^[1] Město mělo získat vlastní odborné učiliště, to však nebylo nikdy otevřeno.^[1]

Ekonomika

Přesto, že se sídlo nachází na mořském pobřeží, tak zde neexistuje rozvinutý turistický průmysl. Pláže jsou většinou v původní podobě. Obyvatelstvo se věnuje většinou zemědělství, tj. chovu zvířat a nebo pěstování zeleniny, např. rajčat nebo čaje.^[1] Okolo obce se nachází velký počet různých skleníků.

Kultura

Ve městě se nachází historický monument z 2. století, který má čtvercový půdorys.

Na jižním okraji Aydıncıku leží pozůstatky antické kolonie. Dochované jsou například základy řeckého amfiteátru.

Doprava

Městem prochází zmíněná silnice D 400. Nenachází se zde ani autobusové nádraží, nevede sem ani železniční trať. V jižní části města stojí přístav.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aydıncık, Mersin na anglické Wikipedii.

1. Sorun yumaǧi: Aydincik. Mersin Haberci [online]. [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. (turecky) 
2. Dějiny města na stránkách místní radnice (turecky). www.mersinaydincik.bel.tr [online]. [cit. 2022-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-07. 

Portály: Geografie