Azid cesný

Azid cesný
Struktura
Struktura
Obecné
Systematický názevazid cesný
Sumární vzorecCsN3
Vzhledbezbarvé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS22750-57-8
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)245-196-0
PubChem6101636
SMILES[N-]=[N+]=[N-].[Cs+]
InChIInChI=1S/Cs.N3/c;1-3-2/q+1;-1
Vlastnosti
Molární hmotnost174,93 g/mol
Teplota tání310 °C (583 K)
Hustota3,5 g/cm3
Rozpustnost ve vodě224,2 g/100 ml (0 °C)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Azid cesný je anorganická sloučenina se vzorcem CsN3.

Azid cesný má stejnou strukturu jako azid draselný, rubidný a azid thallný, jeho krystaly mají narušenou čtvercovou strukturu chloridu cesného, azidový anion je koordinován k osmi atomům kovu a každý kation se váže na osm koncových dusíkatých center.[1] Při zahřátí na 151 °C mění svou strukturu na krychlovou.[2]

Příprava a reakce

[editovat | editovat zdroj]

Azid cesný je možné připravit neutralizací kyseliny azidovodíkové hydroxidem cesným:[3]

CsOH + HN3 → CsN3 + H2O

Jako zásada zde může sloužit i uhličitan cesný:

Cs2CO3 + 2 HN3 → 2 CsN3 + CO2 + H2O

Síran cesný reaguje s azidem barnatým za vzniku azidu cesného a nerozpustného síranu barnatého:

Cs2SO4 + Ba(N3)2 → 2 CsN3 + BaSO4

Tepelným rozkladem CsN3 ve vakuu vzniká velmi čisté kovové cesium:[4]

2 CsN3 → 2 Cs + 3 N2

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Caesium azide na anglické Wikipedii.

  1. MÜLLER, Ulrich. Verfeinerung der Kristallstrukturen von KN3, RbN3, CsN3 und TIN3. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1972, s. 159–166. DOI 10.1002/zaac.19723920207. 
  2. J. E. McIntyre. Dictionary of Inorganic Compounds Volume 3: C46 – Zr. [s.l.]: Chapman & Hill, 1992. Dostupné online. ISBN 0-412-30120-2. S. 3096. 
  3. R. Steudel; P. W. Schenk. Handbuch der Präparativen Anorganischen Chemie, 3. Auflage, Band I. [s.l.]: [s.n.], 1975. ISBN 3-432-02328-6. Kapitola Stickstoff, s. 458. 
  4. Fritz Blatter; Ernst Schumacher. Production of high purity caesium. Journal of the Less Common Metals. 1986-01-15, s. 307–313. DOI 10.1016/0022-5088(86)90153-0.