Belica Белица | |
---|---|
Budova místního nádraží | |
Poloha | |
Souřadnice | 41°57′ s. š., 23°34′ v. d. |
Nadmořská výška | 953 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
Stát | Bulharsko |
Oblast | Blagoevgradská |
Obština | Belica |
Belica | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 72,9 km² |
Počet obyvatel | 3 022 (2024)[1] |
Hustota zalidnění | 41,4 obyv./km² |
Etnické složení | Bulhaři |
Náboženské složení | islám |
Správa | |
Telefonní předvolba | 07444 |
PSČ | 2780 |
Označení vozidel | E |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Belica (bulharsky Белица) je město ležící v jihozápadním Bulharsku v pohoří Rila, v bočním výběžku Razložského údolí. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má přibližně 3 000[1] obyvatel.
První písemná zmínka o Belici je z roku 1516. V 19. století zde žili křesťané spolu s muslimy. V letech 1833 až 1835 zde byl postaven kostel svatého Jiří. V rozporu s tehdejšími tureckými zákony se nacházel na vyvýšeném místě, takže byl viditelný z dáli. Jako kompromis byly na věži namontovány hodiny, aby sloužily všem obyvatelům. Při sčítání v roce 1873, jehož výsledky byly publikovány o pět let později a kde se uvádí jako Bielica, je zaznamenáno 303 domácností, 640 bulharských křesťanů a 250 Pomaků, přičemž se sčítala pouze mužská populace. Podle sčítání lidu z roku 1900 zde žilo 2 700 Bulharů, 550 Pomaků a 50 Arumunů.[2] V roce 1903 se zdejší obyvatelé většinou přidali k Ilindenskému povstání. V odplatu byla Belica do základů vypálena, uhořelo 475 obyvatel a nadto bylo povražděno 120 obyvatel, včetně žen a dětí.
Součástí Bulharska se Belica stala po balkánských válkách. V roce 1916 zde bylo zjištěno 400 muslimů.[3]
K 15. září 2024 ve městě žilo 3 032 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 3 238 obyvatel.[4] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[5][p 1]