Bianca Jagger

Bianca Jagger
Rodné jménoBlanca Pérez-Mora Macias
Narození2. května 1945 (79 let)
Managua
Alma materPařížský institut politických věd
Povoláníspolečenská celebrita, modelka a herečka
OceněníCena za správný život (2004)
Nábož. vyznáníkatolicismus
ChoťMick Jagger (1971–1978)
DětiJade Jagger
PříbuzníAssisi Jackson, Amba Jackson a Ray Fillary (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bianca Jagger (* Blanca Pérez-Mora Macías; 2. května 1945)[1][2][3] je nikaragujská obhájkyně sociálních a lidských práv a bývalá herečka. V současnosti Jagger působí jako velvyslankyně dobré vůle Rady Evropy, zakladatelka a předsedkyně Nadace Biancy Jagger pro lidská práva, členka rady výkonných ředitelů Amnesty International USA[4] a správkyně nadace Amazon Charitable Trust.[5]

V letech 1971–1978 byl jejím manželem Mick Jagger.

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Jagger se narodila v Manague v Nikarague. Její otec byl úspěšný dovozce a vývozce a matka byla ženou v domácnosti.[6] Rozvedli se, když bylo Biance deset let, a ona zůstala s matkou, která se s malým příjmem musela starat o tři děti. V šestnácti letech si změnila jméno z Blancy na Biancu.[1] Získala stipendium na studium politických věd na pařížském Sciences Po. Ovlivnil ji také Gándhího nenásilný aktivismmus a obecně východní filosofie. Hodně cestovala po Indii.

Manželství, rodina a veřejný život

[editovat | editovat zdroj]

Bianca se s Mickem Jaggerem seznámila na večírku po koncertu The Rolling Stones ve Francii v září 1970.[7] 12. května 1971, když byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, byli při římskokatolickém obřadu ve francouzském Saint-Tropez oddáni a Bianca se tak stala Mickovou první a jedinou manželkou. Jejich jediné dítě, dcera Jade, se narodila 21. října 1971 v Paříži. V květnu 1978 podala Bianca žádost o rozvod z důvodu Mickovy nevěry s modelkou Jerry Hall.[8][9] Bianca později prohlásila: „Moje manželství skončilo na svatební den.“[10]

Mimo rozsáhlé charitativní činnosti měla Jagger v 70. a na počátku 80. let minulého století pověst bohaté cestovatelky a časté účastnice večírků a veřejnost ji měla povědomě spojenou také s newyorským nočním klubem Studio 54. Byla známá také jako kamarádka popového umělce Andyho Warhola.

Jagger má dvojí občanství – je naturalizovanou britskou občankou a také občankou Nikaraguy.

Jagger má díky dceři Jade dvě vnučky, Assisi Lolu (narozenou v roce 1992) a Ambu Isis (narozenou v roce 1996), a vnuka narozeného v roce 2014. V roce 2014 se díky vnučce Assisi stala prababičkou.[11]

V květnu 2012 vyvolala Jagger menší kontroverzi, když se během představení opery Einstein on the Beach od Philipa Glasse v londýnském Barbicanu fotila s bleskem.[12]

Zlomový bod

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1981 byla Jagger členkou delegace amerického Kongresu do uprchlického tábora OSN v Hondurasu.[13][14] V jednu chvíli během oficiální návštěvy viděli všichni členové výpravy, jak asi 40 zajatých uprchlíků odvádí eskadra smrti se zbraní v ruce směrem k Salvadoru.[13] Jagger a delegace, vyzbrojená pouze fotoaparáty[14] sledovala komando podél řeky směrem k hondurasko-salvadorské hranici. Když se obě skupiny k sobě dostaly dostatečně blízko, Jagger se zbytkem týmu na členy eskadry vybavené puškami M16 zakřičeli: „Budete nás muset zabít všechny!“. Únosci zvážili situaci, přistoupili ke skupině, zbavili ji fotoaparátů a zajatce propustili.[14] V pozdějších rozhovorech[13] Jagger na tuto událost vzpomínala jako na „zlomový bod v mém životě“.[14]

Aktivismus

[editovat | editovat zdroj]

Bianca Jagger založila Nadaci Biancy Jagger pro lidská práva, které předsedá. Do Nikaraguy se vrátila, aby po zemětřesení v roce 1972, které zničilo hlavní město Managua a zanechalo po sobě více než 10 000 mrtvých a desetitisíce lidí bez domova, vyhledala své rodiče.

Na začátku roku 1979 navštívila Jagger Nikaraguu s delegací Mezinárodního červeného kříže a byla šokována brutalitou a útlakem, které tam páchal Somozův režim. Tato zkušenost ji přiměla, aby se angažovala v otázkách spravedlnosti a lidských práv.

V osmdesátých letech se po sandinistické revoluci angažovala proti tamní americké vládní intervenci. Vystupovala také proti trestu smrti a hájila práva žen a původních obyvatel Latinské Ameriky, zejména kmene Janomamů v Brazílii proti invazi těžařů zlata. Zastávala se obětí konfliktů v Bosně a Srbsku. Její texty byly publikovány v několika novinách (včetně The New York Times a Sunday Express). Od konce 70. let spolupracovala s mnoha humanitárními organizacemi včetně Amnesty International a Human Rights Watch.

Byla také členkou Pracovní skupiny pro dopadení válečných zločinců dvacátého století a správkyní nadace Amazon Charitable Trust. Přednesla projev v londýnské Westminsterské katedrále na začátku zádušní mše za Brazilce Jeana Charlese de Menezese, který byl ve vlaku londýnského metra osmkrát postřelen poté, co si jej spletli se sebevražedným atentátníkem. V březnu 2007 se zapojila do kampaně Sarah Teather za uzavření Guantánama.

V březnu 2002 Jagger odcestovala do Afghánistánu spolu s delegací čtrnácti žen, jež byla zorganizována organizací Global Exchange na podporu afghánských ženských projektů. Dne 16. prosince 2003 byla Jagger jmenována velvyslankyní dobré vůle Rady Evropy.

V letech 2007–2009 byla předsedkyní Světové rady budoucnosti. 7. července 2007 Jagger vystoupila na německé odnoži Live Earth v Hamburku. V červenci 2008 podepsala petici katolickým biskupům Anglie a Walesu, aby umožnili širší slavení tradiční latinské mše. V lednu 2009 Jagger promluvila k asi 12 000 lidí, kteří se na Trafalgarském náměstí sešli na protest proti nedávné izraelské ofenzívě v Gaze.[15]

Je „poslem“, přesněji řečeno vyslankyní, ekologické organizace 350.org.[16]

Působila jako globální velvyslankyně Mezinárodního svazu ochrany přírody pro Bonnskou výzvu, což je celosvětové úsilí o obnovu 150 milionů hektarů degradované a odlesněné půdy na světě do roku 2020.

Dne 8. října 2010 vystoupila na témata nezávislosti na ropě a „Zločiny proti současným a budoucím generacím“ na světové konferenci Association for the Study of Peak Oil and Gas.[17]

Film a televize

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bianca Jagger na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b ANDERSEN, Christopher P. Mick : the wild life and mad genius of Jagger. London: Robson Press, 2012. 364 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84954-382-8. (anglicky) 
  2. ↑ SMILGIS, Martha. A Rock 'n Roll Marriage. People [online]. 1977-05-02 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Chase's calendar of events 2007.. New York: McGraw-Hill, 2006. 752 s. ISBN 9780071468183. Kapitola Birthday: Bianca Jagger. (anglicky) 
  4. ↑ BOYLE, Chris. Bianca Jagger leads talk at Schweitzer Institute. S. 13. Record-Journal [online]. 1996-04-18. S. 13. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ NORMAN, Philip. Mick Jagger. New York: Ecco, 2012. 640 s. Dostupné online. ISBN 978-0062200327. (anglicky) 
  6. ↑ WEISS, Michael J. Bianca Jagger Trades Social Life for Social Activism. People [online]. 1982-03-29. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ FONSECA, Nicholas. Mick and Bianca Jagger: Remembering their futile stab at marriage. ew.com [online]. 2001-05-18 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ MARTINEZ, Andres. Landlord files to have Bianca Jagger evicted. CNN [online]. 2005-04-06 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Bianca Jagger [online]. HuffPost [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ JERRY SICS SNOOPS ON MICK. pagesix com [online]. 1999-01-26 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ REED, Ryan. Mick Jagger Becomes a Great-Grandfather. Rolling Stone [online]. 2014-05-19 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ HIGGINS, Charlotte. Flashpoint: Bianca Jagger and theatre critic's spat at the opera. The Guardian [online]. 2012-05-08 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b c CHAUNDY, Bob. Bianca Jagger: Champion of peace. BBC News [online]. 2003-02-14 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b c d DEPARLE, Jason. BOB (TORRICELLI) AND BIANCA (YES, THAT ONE) TO THE RESCUE. The New York Times [online]. 1995-06-04 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  15. ↑ MCVEIGH, Tracy; QUINN, Ben. Thousands join march to protest against Israeli action. The Guardian [online]. 2009-01-04 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ International day of demonstrations on climate change. CNN [online]. 2009-10-26. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ JAGGER, Bianca. Now Is the Time to Move Beyond Petroleum. HuffPost [online]. 2010-10-07 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]