Bitva u Casablanky

Bitva u Casablanky
konflikt: Druhá světová válka
Francouzská bievní loď Jean Bart napadená v Casablance letadly z USS Ranger
Trvání	8. listopadu–16. listopadu 1942
Místo	Casablanca, Francouzské Maroko, Atlantský oceán
Souřadnice	33°31′48″ s. š., 7°34′59″ z. d.
Výsledek	americké vítězství
Strany
USA Vichistická Francie Německá říše
Velitelé
Henry Kent Hewitt Félix Michelier
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Casablanky byla jediné námořní střetnutí námořnictva USA a francouzského námořnictva v období druhé světové války. Odehrála se 8. listopadu 1942 a skončila vítězstvím Američanů.

Historické souvislosti

Po porážce Francie německou armádou v roce 1940 zůstala západní část severoafrického pobřeží (Maroko, Alžírsko a Tunisko) v rukou vichistického režimu. Východně od tohoto prostoru na území Libye a Egypta probíhaly od roku 1940 boje mezi Italy a Němci na jedné straně a Brity na straně druhé. Příspěvkem, který měl pomoci tyto boje ukončit a uvolnit tak severoafrický a významnou část středomořského prostoru, bylo v roce 1942 vylodění britských a amerických jednotek ve francouzské severní Africe v rámci operace Torch. Francouzské síly se vylodění z počátku bránily a bitva u Casablanky byla jedním ze střetů, které ze situace vyplynuly.

Předehra

Ještě před vlastní bitvou došlo k dělostřeleckému souboji mezi nedokončenou francouzskou bitevní lodí Jean Bart kotvící v casablanském přístavu a americkou bitevní lodí USS Massachusetts pohybující se před ním. Jean Bart zahájil palbu jako první. Invaze již v tu dobu probíhala a tak byl Massachusetts považován za agresora. Palba americké lodi byla řízena letadlem a podporovala ji letadla z letadlové lodě USS Ranger. Jean Bart byl brzy těžce poškozen. Byly potopeny i tři ponorky a několik dalších lodí, těžce poškozen byl torpédoborec Le Malin.

Průběh bitvy

V ranních hodinách 8. listopadu 1942 se stejně jako na jiných místech i v prostoru Casablanky začaly vyloďovat americké jednotky pod velením generála George Pattona, námořním složkám velel kontradmirál Henry Kent Hewitt. Francouzské ozbrojené síly se rozhodly vylodění bránit, napadnout jej z moře vypluly i válečné lodě. Velitelem obrany pobřeží a zároveň zde umístěných námořních sil byl viceadmirál Frix Michelier, který vydal torpédoborcům kontradmirála Gervaise de Lafond rozkaz napadnout invazní loďstvo u Fedaly.

Velké torpédoborce Albatros a Milan a torpédoborce Alcyon, Brestois, Boulonnais, Fougueux a Frondeur vypluly v 7.15. Během dvaceti minut dopluly do prostoru vyloďování, kde zahájily palbu na vyloďovací čluny. Do střetu v tu chvíli zasáhly těžký křižník USS Augusta, lehký křižník USS Brooklyn a čtveřice torpédoborců, které Francouze donutily k ústupu.

Poté se vrátily k vykonávání původního úkolu, tj. přímé ostraze vylodění. Štafetu převzala bitevní loď Massachusetts a těžké křižníky USS Wichita a USS Tuscaloosa. Na francouzské straně se k bitvě připojil lehký křižník Primauguet. Ten se rozhodl společně s dvojicí torpédoborců soustředit na sebe palbu všech tří těžkých lodí, což mělo za následek potopení torpédoborce Fougueux, zbylé dvě lodě se ale pod ochranou dýmové clony dostaly k vypálení salvy torpéd na Massachusetts, který se ale vyhnul.

Tuscaloosa se musela vyhnout torpédům vypálených francouzskou ponorkou Méduse. V 10.08 došlo k dalšímu útoku francouzských lodí na vyloďovací prostor, kterého se zúčastnil lehký křižník Primauguet a sedm torpédoborců. Terčem se stal křižník Brooklyn, který se během palby musel vyhýbat i torpédům ponorky Amazone. Torpédoborec Boulonnais se potopil po zásazích z Massachusetts a Brooklynu v 11.12, poškozený Milan najel na mělčinu. Francouzům se podařilo díky obratnému manévrování a přiblížení se zasáhnout Brooklyn a Wichitu. Torpédoborec Brestois byl znehybněn a posléze potopen palubními letouny z letadlové lodi Ranger, stejně jako již poškozený Albatros a ještě jeden z boje unikající torpédoborec.

Po zprávě leteckého průzkumu, že se blíží další lodě nechal Hewitt zastavit v 11.45 palbu. Panovaly obavy, že z Dakaru dorazí bitevní loď Richelieu a další křižníky. Nicméně se jednalo pouze o torpédoborce Simoun a Tempéte a několik menších lodí. Američané obnovili palbu ve 13.12, současně začal i nálet palubních letounů, při kterém došlo ke zničení lehkého křižníku Primauguet. Ten se sice nepotopil, ale hořel ještě další den.

Bilance

Celkem byly potopeny nebo vyřazeny na francouzské straně bitevní loď, lehký křižník, sedm torpédoborců a tři ponorky. Američané utrpěli jen lehké škody a celý střet se stal jejich vítězstvím.

Literatura

• BROŽ, Jiří. Středomoří v ohni druhé světové války. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 2006. 364 s. ISBN 80-206-0802-8.