Už od svého dětství hrála divadlo a toužila také po výtvarném studiu na keramické škole, nicméně z důvodů rodičovských obav v průběhu druhé světové války vystudovala plzeňskou Obchodní akademii. Po válce odešla studovat činoherní herectví do Brna na Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění. Po absolutoriu v roce 1951[2] své první divadelní angažmá strávila v oblastním východočeském divadle v Pardubicích (1951–1957), poté přesídlila do Prahy, kde hrála nejprve v Městských divadlech pražských (1957–1960)[3] a později v Divadle E. F. Buriana. V letech 1966–2010 byla členkou Činohry Národního divadla v Praze. Herectví také vyučovala na pražské konzervatoři. V roce 1985 obdržela titul zasloužilá umělkyně.[4] Věnovala se též malířství a grafice, své práce pravidelně vystavovala nejen na mnoha místech České republiky, ale i v zahraničí.[zdroj?] S manželem Vladimírem Kavčiakem měla syna Vlada Bohdana (* 1972).
2018 Friedrich Dürrenmatt: Návštěva staré dámy, přeložil Jiří Stach, rozhlasová úprava a dramaturgie Martin Velíšek, hudba Jakub Kudláč, režie Natália Deáková. Účinkují: Blanka Bohdanová (Claire), František Němec, Viktor Preiss, Jiří Lábus, Marie Málková, Martin Zahálka ad.
Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 95, 113–4
B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 271, 291
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 290
Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN80-7008-107-4. S. 63, 263, 529, 531.
Miloš Fikejz. Český film: herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN978-80-7277-332-9. S. 86–88.
Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 330, 425, 447–8, ISBN80-204-0493-7
Kdo je kdo: 91/92: Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN80-901103-0-4. S. 69.
Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů/(Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN80-902586-9-7. S. 50.
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 37
Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 60.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl: A–J. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 113.
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 193, 223, 301, 303, 305, 384, ISBN80-207-0485-X
Jako malá jsem chtěla být paní učitelkou, malířkou a herečkou. Osudy Blanky Bohdanové [online]. Český rozhlas, 2019-08-08 [cit. 2021-10-03]. Dostupné online. Vyprávění Blanky Bohdanové v cyklu Českého rozhlasu Osudy