Bondův cyklus

Bondův cyklus (anglicky Bond Event) je pojmenování pro cyklus klimatických výkyvů v období holocénu v oblastech Severního Atlantiku s kvaziperiodou jejíž délka byla původně odhadována na 1 500 let, poslední výzkumy se ale kloní k periodě 1 000 let.[1]

Gerard C. Bond z Lamont–Doherty Earth Observatory Kolumbijské university byl hlavním autorem článku z roku 1997, který navrhoval teorii klimatických cyklů o délce 1 470 let v pozdním pleistocénu a holocénu, založených hlavně na petrologických stopách měnícího se rozšíření plovoucího ledu v severním Atlantiku.[2][3] Pozdější práce však ukázaly, že tyto tyto petrologické stopy poskytují nedostatečné důkazy pro intervaly změny klimatu o délce 1 500 let a uváděná délka periody 1 500 ± 500 let je statistický artefakt.[4] Po zveřejnění výsledků projektu GICC05[5], ve kterém byla zkoumána ledovcová jádra v Grónsku, se ukázalo, že tzv. Dansgaardovy–Oeschgerovy události tuto periodicitu nevykazují.[1][6][7] Zdá se, že události pozorované v rámci měnícího se rozšíření plovoucího ledu v severním Atlantiku korelují s poklesy hladin jezer ve středoatlantickém regionu USA[7]. Slabá korelace je vykazována s monzunovými událostmi v Asii v posledních 9 000 letech[8][9] a existuje i korelace s obdobími sucha na Středním východě v posledních 55 000 letech (Heinrichovy i Bondovy události).[10][11]

Rozšíření plovoucího ledu v Severním Atlantiku v holocénu

V holocénu (době poledové) proběhlo zatím 8 takových cyklů. Bondův cyklus je podobný Dansgaardovu–Oeschgerovu cyklu (DO Event) pozorovanému v dobách ledových (glaciálech). Při DO docházelo k teplotním výkyvům o velikosti 15–20 % teplotního rozdílu mezi dobou ledovou a meziledovou.[12] Klimatické oscilace jsou patrné i z vrtů v grónském ledovci (vrt GISP2). Tyto oscilace ale působí na severní polokouli i daleko od Grónska. Projevují se v Severní Americe[13] včetně Aljašky.[14] Dále v Evropě včetně Skandinávie[14] a Alp[15]. U teploty Egejského moře lze pozorovat cyklus 2300–2500 let.[16] Gupta ukázal ve své práci v roce 2005 souvislosti mezi klimatickými změnami v Severním Atlantiku a mnohem slabšími změnami monzunů v Indickém oceánu.[17][18] Naproti tomu na jižní polokouli nejsou tyto oscilace patrné. V Antarktidě bývají někdy – ale ne vždy – dokonce výkyvy teplot v opačném směru – tzv. „bipolární houpačka“. Takový protichůdný vývoj bylo možno pozorovat i v 70. letech 20. století.[19][20]

Teplejší období mezi bondovskými chladnými periodami se někdy označují jako klimatické optimum. Například mínojské optimum, římské optimum nebo středověké optimum. Na začátku 21. století panovaly spory, zda současné teplé období je teplejší než středověké teplé období před tisícem let – spory o tzv. „hokejkový graf“. Rekonstrukce hladin oceánů ukazují, že výše hladiny oceánu během středověkého oteplení byly nejvýše za posledních 110 000 let a že, i kdyby teplota dále nerostla, bude tento rekord překonán patrně v letech 2090 až 2099.[21]

Oscilace klimatu v Bondově cyklu jsou předmětem dalšího zkoumání – mezi příčiny je označováno kolísání sluneční aktivity,[22][23] změny v atmosférické cirkulaci[24] a uváděn je též možný vliv 1 800letého lunárního cyklu.[25] Kvantitativní rekonstrukce ukázaly konsistentní závěr, že teploty v minulých 2 000 letech byly nižší, než teploty dosažené na konci 20. století. Toto poznání vyjádřila studie MBH99[26] v tzv. hokejkovém grafu, zabývajícím se současnou změnou klimatu. Závěry této práce později potvrdilo více než 20 dalších studií, používajících různé kombinace proxy dat a statistických metod.[27]

Seznam událostí cyklu

[editovat | editovat zdroj]
číslo čas (před / tisíce let) Letopočet poznámky
0 ≈0,5 1500 n. l. Malá doba ledová, zánik vikinských osad v Grónsku, zámořské objevy[28]
1 ≈1,4 600 n. l. Stěhování národů, pád říše římské, začátek středověku[28]
2 ≈2,8 800 př. n. l. Trojská válka. Exodus. Vpád mořských národů do Egypta. Začátek „homérského temna“.
3 ≈4,2 2200 př. n. l. Kolaps Akkadské říše a konec egyptské Staré říše (první přechodné období, konec éry pyramid)[29][30]
4 ≈5,9 3900 př. n. l. Vysychání Sahary a migrace do Egypta. Vznik civilizace v Egyptě a Sumeru.
5 ≈8,2 6200 př. n. l. Změna klimatu a pokles populace v Jižní Americe[31]
6 ≈9,4 7400 př. n. l. Ledovcová činnost v Norsku[32] a studené období v Číně[33]
7 ≈10,3 8300 př. n. l.
8 ≈11,1 9100 př. n. l. Přechod od mladšího Dryasu k borealu[34]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bond event na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b OBROCHTA, Stephen P.; MIYAHARA, Hiroko; YOKOYAMA, Yusuke. A re-examination of evidence for the North Atlantic “1500-year cycle” at Site 609. Quaternary Science Reviews. 2012-11, roč. 55, s. 23–33. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. DOI 10.1016/j.quascirev.2012.08.008. (anglicky) 
  2. ↑ BOND, G. Persistent Solar Influence on North Atlantic Climate During the Holocene. Science. 2001-12-07, roč. 294, čís. 5549, s. 2130–2136. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. DOI 10.1126/science.1065680. 
  3. ↑ BOND, G. A Pervasive Millennial-Scale Cycle in North Atlantic Holocene and Glacial Climates. Science. 1997-11-14, roč. 278, čís. 5341, s. 1257–1266. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. DOI 10.1126/science.278.5341.1257. 
  4. ↑ OBROCHTA, Stephen P.; MIYAHARA, Hiroko; YOKOYAMA, Yusuke. A re-examination of evidence for the North Atlantic “1500-year cycle” at Site 609. Quaternary Science Reviews. 2012-11, roč. 55, s. 23–33. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. DOI 10.1016/j.quascirev.2012.08.008. (anglicky) 
  5. ↑ SVENSSON, A.; ANDERSEN, K. K.; BIGLER, M. A 60 000 year Greenland stratigraphic ice core chronology. Climate of the Past. 2008-03-31, roč. 4, čís. 1, s. 47–57. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 1814-9332. DOI 10.5194/cp-4-47-2008. (anglicky) 
  6. ↑ DITLEVSEN, P. D.; ANDERSEN, K. K.; SVENSSON, A. The DO-climate events are probably noise induced: statistical investigation of the claimed 1470 years cycle. Climate of the Past. 2007-02-28, roč. 3, čís. 1, s. 129–134. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 1814-9332. DOI 10.5194/cp-3-129-2007. (anglicky) 
  7. ↑ a b LI, Yong-Xiang; YU, Zicheng; KODAMA, Kenneth P. Sensitive moisture response to Holocene millennial-scale climate variations in the Mid-Atlantic region, USA. The Holocene. 2007-1, roč. 17, čís. 1, s. 3–8. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 0959-6836. DOI 10.1177/0959683606069386. (anglicky) 
  8. ↑ GUPTA, Anil K.; ANDERSON, David M.; OVERPECK, Jonathan T. Abrupt changes in the Asian southwest monsoon during the Holocene and their links to the North Atlantic Ocean. Nature. 2003-1, roč. 421, čís. 6921, s. 354–357. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature01340. (anglicky) 
  9. ↑ WANG, Y. The Holocene Asian Monsoon: Links to Solar Changes and North Atlantic Climate. Science. 2005-05-06, roč. 308, čís. 5723, s. 854–857. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1106296. (anglicky) 
  10. ↑ BARTOV, Yuval; GOLDSTEIN, Steven L.; STEIN, Mordechai. Catastrophic arid episodes in the Eastern Mediterranean linked with the North Atlantic Heinrich events. Geology. 2003-05-01, roč. 31, čís. 5, s. 439–442. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 0091-7613. DOI 10.1130/0091-7613(2003)0312.0.CO;2. (anglicky) 
  11. ↑ PARKER, Adrian G.; GOUDIE, Andrew S.; STOKES, Stephen. A Record of Holocene Climate Change from Lake Geochemical Analyses in Southeastern Arabia. Quaternary Research. 2006-11, roč. 66, čís. 3, s. 465–476. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 0033-5894. DOI 10.1016/j.yqres.2006.07.001. (anglicky) 
  12. ↑ BOND, G.; SHOWERS, W.; ELLIOT, M.; EVANS, M.; LOTTI, R.; HAJDAS, I.; BONANI, G. Mechanisms of Global Climate Change at Millennial Time Scales. Redakce Clark P.. Washington, DC: American Geophysical Union, 1999. (Geophysical Monograph Series; sv. 112). ISBN 087590095X. Kapitola The North Atlantic’s 1–2 kyr climate rhythm: relation to Heinrich Events, Dansgaard/Oeschger cycle and the Little Ice Age, s. 35–58. 
  13. ↑ VIAU, André E., Gajewski, Konrad; Fines, Philippe; Atkinson, David E.; Sawada, Michael C. Widespread evidence of 1500 yr climate variability in North America during the past 14 000 yr. Geology. 2002-01-01, roč. 30, čís. 5, s. 455. DOI 10.1130/0091-7613(2002)030<0455:WEOYCV>2.0.CO;2. 
  14. ↑ a b DENTON, George H., Karlén, Wibjörn. Holocene climatic variations—Their pattern and possible cause. Quaternary Research. 1973-08-01, roč. 3, čís. 2, s. 155–205. Dostupné online. DOI 10.1016/0033-5894(73)90040-9. 
  15. ↑ MANGINI, A., Verdes, P.; Spötl, C.; Scholz, D.; Vollweiler, N.; Kromer, B. Persistent influence of the North Atlantic hydrography on central European winter temperature during the last 9000 years. Geophysical Research Letters. 2007-01-18, roč. 34, čís. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-01. DOI 10.1029/2006GL028600.  Archivováno 1. 2. 2014 na Wayback Machine.
  16. ↑ E., Rohling, P., Mayewski; R., Abu-Zied; J., Casford; A., Hayes. Holocene atmosphere-ocean interactions: records from Greenland and the Aegean Sea. Climate Dynamics. 2002-03-01, roč. 18, čís. 7, s. 587–593. DOI 10.1007/s00382-001-0194-8. 
  17. ↑ GUPTA, Anil K., Anderson, David M.; Overpeck, Jonathan T. Abrupt changes in the Asian southwest monsoon during the Holocene and their links to the North Atlantic Ocean. Nature. 2003-01-23, roč. 421, čís. 6921n, s. 354–357. Dostupné online. DOI 10.1038/nature01340. 
  18. ↑ WANG, Y. The Holocene Asian Monsoon: Links to Solar Changes and North Atlantic Climate. Science. 2005-05-06, roč. 308, čís. 5723, s. 854–857. DOI 10.1126/science.1106296. 
  19. ↑ CHYLEK, Petr, Folland, Chris K.; Lesins, Glen; Dubey, Manvendra K. Twentieth century bipolar seesaw of the Arctic and Antarctic surface air temperatures. Geophysical Research Letters. 2010-04-01, roč. 37, čís. 8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-20. DOI 10.1029/2010GL042793.  Archivováno 20. 2. 2014 na Wayback Machine.
  20. ↑ PEDRO, J. B., van Ommen, T. D.; Rasmussen, S. O.; Morgan, V. I.; Chappellaz, J.; Moy, A. D.; Masson-Delmotte, V.; Delmotte, M. The last deglaciation: timing the bipolar seesaw. Climate of the Past. 2011-06-24, roč. 7, čís. 2, s. 671–683. Dostupné online [cit. 2014-01-22]. DOI 10.5194/cp-7-671-2011. 
  21. ↑ GRINSTED, Aslak, Moore, J. C.; Jevrejeva, S. Reconstructing sea level from paleo and projected temperatures 200 to 2100 ad. Climate Dynamics. 2009-01-06, roč. 34, čís. 4, s. 461–472. By including paleo-reconstructions of temperatures we produce the first well-constrained continuous sea level reconstruction for the last 2,000 years. This indicates that present sea level is within ~20 cm of the highest level for 110,000 years...The 12–21 cm higher sea level stand during the MWP is likely the highest sea level since the previous interglacial period 110,000 years ago, and was produced by an extended period of warming, allowing time for glaciers and thermal expansion to reach a climatic balance. Hence, the cooler than present temperatures in the MWP is consistent with higher than present sea level. Table 2 (T0) shows that the sea level at 2090–2099 will be higher than MWP even with no rise in temperatures above the present.. DOI 10.1007/s00382-008-0507-2. 
  22. ↑ BEER, J., Vonmoos, M.; Muscheler, R. Solar Variability Over the Past Several Millennia. Space Science Reviews. 2006-12-21, roč. 125, čís. 1–4, s. 67–79. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-18. DOI 10.1007/s11214-006-9047-4. 
  23. ↑ Bütikofer, Jonathan. Millennial scale climate variability during the last 6000 years – tracking down the Bond cycles (Bern, diplomová práce, 2007)[nedostupný zdroj]
  24. ↑ COX, John D. Climate Crash: Abrupt Climate Change and What It Means for Our Future. Washington DC: Joseph Henry Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-309-09312-0. S. 150–155. 
  25. ↑ KEELING, C. D., Whorf, T. P. The 1,800-year oceanic tidal cycle: A possible cause of rapid climate change. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2000-03-21, roč. 97, čís. 8, s. 3814–3819. Dostupné online [cit. 2014-01-22]. DOI 10.1073/pnas.070047197. 
  26. ↑ MANN, Michael E., Bradley, Raymond S.; Hughes, Malcolm K. Northern hemisphere temperatures during the past millennium: Inferences, uncertainties, and limitations. Geophysical Research Letters. 1999-03-15, roč. 26, čís. 6, s. 759–762. DOI 10.1029/1999GL900070. 
  27. ↑ FRANK, David, Esper, Jan; Zorita, Eduardo; Wilson, Rob. A noodle, hockey stick, and spaghetti plate: a perspective on high-resolution paleoclimatology. Wiley Interdisciplinary Reviews: Climate Change. 2010-07-01, roč. 1, čís. 4, s. 507–516. DOI 10.1002/wcc.53. 
  28. ↑ a b ZHAO, Keliang; LI, Xiaoqiang; DODSON, John. Climatic variations over the last 4000calyr BP in the western margin of the Tarim Basin, Xinjiang, reconstructed from pollen data. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 2012-3, roč. 321-322, s. 16–23. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. DOI 10.1016/j.palaeo.2012.01.012. (anglicky) 
  29. ↑ GIBBONS, A. How the Akkadian Empire Was Hung Out to Dry. Science. 1993-08-20, roč. 261, čís. 5124, s. 985–985. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.261.5124.985. (anglicky) 
  30. ↑ STANLEY, Jean-Daniel; KROM, Michael D.; CLIFF, Robert A. Short contribution: Nile flow failure at the end of the Old Kingdom, Egypt: Strontium isotopic and petrologic evidence. Geoarchaeology. 2003-3, roč. 18, čís. 3, s. 395–402. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 0883-6353. DOI 10.1002/gea.10065. (anglicky) 
  31. ↑ Abrupt climate change drove early South American population decline. phys.org [online]. [cit. 2019-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ DAHL, Svein Olaf; NESJE, Atle; LIE, Øyvind. Timing, equilibrium-line altitudes and climatic implications of two early-Holocene glacier readvances during the Erdalen Event at Jostedalsbreen, western Norway. The Holocene. 2002-1, roč. 12, čís. 1, s. 17–25. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 0959-6836. DOI 10.1191/0959683602hl516rp. (anglicky) 
  33. ↑ JING, Zhou; SUMIN, Wang; GUISHAN, Yang. Younger Dryas Event and Cold Events in EarlyMid Holocene: Record from the sediment of Erhai Lake. 气候变化研究进展. 2007-08-30, roč. 03, čís. 00, s. 41–44. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 1673-1719. (cn) 
  34. ↑ ALLEN, Harriet D. Response of past and present Mediterranean ecosystems to environmental change. Progress in Physical Geography: Earth and Environment. 2003-09-01, roč. 27, čís. 3, s. 359–377. Dostupné online [cit. 2019-11-03]. ISSN 0309-1333. DOI 10.1191/0309133303pp387ra. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]